46 C 36/2023-15 — Okresní soud Praha-východ

Žalobkyně se domáhala zaplacení 25 000 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnila tím, že dne 17. 5. 2022 poskytla žalovanému úkony zdravotní péče spočívající v provedení ultrazvukové operace šedého zákalu s prémiovou trifokální čočkou s vylepšenými vlastnostmi (tzv. balíček [anonymizováno]). Cena poskytnuté péče byla žalobkyní vyúčtována na částku 25 000 Kč splatnou dne 31. 5. 2022. Žalovaný svůj závazek co do důvodu i výše uznal listinou ze dne 17. 5. 2022, v níž se taktéž zavázal dluh uhradit do 31. 5. 2022. Žalovaný však ve lhůtě splatnosti dlužnou částku žalobkyni neuhradil a neuhradil jí ani na základě upomínek zaslaných mu žalobkyní. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, soud tedy vyzval účastníky podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasila již v žalobním návrhu. Žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil. Soud tak ve věci rozhodl bez nařízení jednání, a to za podmínek § 115a o.s.ř. Z daňového dokladu – faktury [číslo] vystaveného žalobkyní dne 17. 5. 2022 bylo zjištěno, že žalobkyně vyúčtovala poskytnutý zdravotní úkon žalovanému pod označením [anonymizována dvě slova], kód položky [anonymizováno], ve výši 25 000 Kč. K dlužné částce nebylo naúčtováno DPH. Splatnost byla stanovena na den 31. 5. 2022. Z listiny označené jako„ Uznání dluhu a dohoda o zaplacení“ ze dne 17. 5. 2022 bylo zjištěno, že podpisem této listiny oba účastníci prohlásili, že ke dni jejího podpisu činil dluh žalobkyně za poskytnuté úkony zdravotní péče částku 25 000 Kč, která byla vyúčtována fakturou [číslo] ze dne 17. 5. 2022 se splatností dne 31. 5. 2022. Zároveň v této listině žalovaný prohlásil, že uznává předmětný dluh co do důvodu a výše a zavazuje se jej zaplatit do 31. 5. 2022. Z výzvy ke splnění povinnosti ze dne 16. 8. 2022 (předžalobní upomínky) bylo zjištěno, že žalovaný byl žalobkyní vyzván k úhradě dluhu a upozorněn na možnost vymáhání dluhu soudní cestou v případě jeho neuhrazení. Z poštovního podacího archu bylo zjištěno, že předžalobní upomínka byla žalovanému odeslána dne 16. 8. 2022. Na základě zjištění učiněných z předložených listin vzal soud za prokázaný tento skutkový stav věci: Žalobkyně žalovanému poskytla úkony zdravotní péče, tzv. balíček [anonymizováno], jejichž cenu ve výši 25 000 Kč vyúčtovala fakturou [číslo] ze dne 17. 5. 2022. Faktura byla splatná dne 31. 5. 2022. Žalovaný dne 17. 5. 2022 uznal svůj dluh vyúčtovaný uvedenou fakturou žalobkyně co do důvodu i výše a zavázal se dlužnou částku žalobkyni do dne splatnosti uvedené ve faktuře, tj. do 31. 5. 2022, uhradit. Žalovaný však ničeho neuhradil, a to ani přes upomínku žalobkyně před podáním návrhu ze dne 16. 8. 2022. Po právní stránce byla věc posouzena podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“) a zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (dále jen„ zákon č. 372/2011 Sb.“), neboť všechny relevantní skutečnosti nastaly za jejich účinnosti. Podle § 2636 o.z. platí, že smlouvou o péči o zdraví se poskytovatel vůči příkazci zavazuje pečovat v rámci svého povolání nebo předmětu činnosti o zdraví ošetřovaného, ať již je jím příkazce nebo třetí osoba. Příkazce zaplatí poskytovateli odměnu, je-li to ujednáno; to neplatí, stanoví-li jiný právní předpis, že se péče o zdraví hradí výlučně z jiných zdrojů. Podle § 41 odst. 1 písm. c) zákona č. 372/2011 Sb. je pacient povinen při poskytování zdravotních služeb uhradit poskytovateli cenu poskytnutých zdravotních služeb nehrazených nebo částečně hrazených z veřejného zdravotního pojištění nebo jiných zdrojů, které mu byly poskytnuty s jeho souhlasem. Podle § 2053 o.z. uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. Podle § 513 o.z. příslušenstvím pohledávky jsou úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním. Podle § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Na základě uvedeného dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně. Žalobkyně ve prospěch žalovaného provedla úkon zdravotní péče, za který se žalovaný zavázal uhradit částku ve výši 25 000 Kč, jak vyplývá z dohody o zaplacení sepsané účastníky a faktury vystavené žalobkyní. Žalovaný zároveň svůj dluh písemným prohlášení uznal co do důvodu a výše. Uznáním dluhu přitom nezaniká původní závazek dlužníka, ani nevzniká závazek nový, ale zakládá se jím vyvratitelná právní domněnka, že dluh existoval v době, kdy k uznání došlo. Věřitel tak v řízení u soudu nemusí prokazovat vznik dluhu ani jeho výši v době uznání a v rozsahu uznaného dluhu tak přechází důkazní břemeno na dlužníka, tedy ve sporu žalovaného účastníka. Žalovaný však v řízení zůstal zcela pasivní a k žalobě se nevyjádřil, čímž založil právní domněnku, že dluh existoval v době, kdy k uznání došlo. S ohledem na uvedené tedy soud žalobě v plném rozsahu vyhověl včetně žalovaného příslušenství pohledávky, neboť žalovaný se včasným neuhrazením faktury za poskytnuté zdravotní služby současně dostal do prodlení, a žalobkyni tak vznikl nárok na zaplacení úroku z prodlení v souladu s § 1968 a § 1970 o.z. ve výši odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a sice od data splatnosti stanoveného v uznání dluhu. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 8 441,50 Kč Náklady řízení představují částku 1 000 Kč za uhrazení soudního poplatku a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”), z tarifní hodnoty ve výši 25 000 Kč za celkem tři úkony právní služby uvedených v § 11 odst. 1 a.t. po 2 100 Kč za jeden úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, návrh ve věci samé, a za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a.t. po 1 050 Kč, jakožto poloviny sazby za úkon právní služby (jednoduchá výzva k plnění), včetně tří náhrad hotových výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 1 a 4 a.t. a podle § 14a odst. 1 a.t. ve spojení s § 137 odst. 3 o.s.ř. daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 6 150 Kč, tj. ve výši 1 291,50 Kč. Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o.s.ř.); náhrada nákladů řízení pak na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).