46 C 498/2022 — Okresní soud Praha-východ

Žalobci se domáhali určení, že zůstavitel [celé jméno žalobce], [datum narození], zemřelý [datum], posledně bytem [adresa žalované] (dále také„ otec účastníků řízení“) byl v den svého úmrtí vlastníkem stavby domu o výměře cca 50 m2, stojícího dílem na pozemku parc. č. st. [anonymizováno] (podle geometrického plánu [číslo]) a dílem na pozemku parc. [číslo] v obci a v [katastrální uzemí] (dále jen„ stavba domu“). Žalobu odůvodnili zejména tím, že v rámci pozůstalostního řízení po otci účastníků řízení vedeného v řízení u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka], který rozhodoval Mgr. [jméno] [příjmení], notářkou v [obec], nebyla do aktiv pozůstalosti zahrnuta stavba domu, neboť se na jejím zahrnutí do pozůstalosti dědicové (tj. účastníci řízení) neshodli z důvodu nesouhlasného stanoviska žalované. K návrhu žalované bylo u [stát. instituce], odboru výstavby a územního plánování, zahájeno řízení o odstranění nepovolených staveb včetně stavby domu, které bylo z podnětu žalobců přerušeno do 31. 12. 2022 za účelem doložení podání žaloby u soudu na určení vlastnického práva ke stavbě domu. Podle žalobců měla být stavba domu předmětem pozůstalosti, neboť jejím vlastníkem byl v den svého úmrtí otec účastníků řízení [celé jméno žalobce], který ji vystavěl bez stavebního povolení v součinnosti s žalovanou a manželem žalované v roce 2010, a sice odstraněním původní stavby prádelny stojící na pozemku parc. č. st. 102 a vybudováním stavby jako objektu k bydlení. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout s argumentací, že nikdy nedošlo k úplnému odstranění stavby domu, nýbrž pouze k jejím dílčím úpravám spočívajícím ve vyzdění štítu a postavení nové střechy, a žalovaná je tak výlučným vlastníkem stavby domu. Vzhledem k tomu, že předmětná žaloba je žalobou určovací, posuzoval soud v prvé řadě, zda žalobci mají na požadovaném určení naléhavý právní zájem, tak jak upravuje § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“). Podle § 189 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen„ z.s.ř.“), se v řízení nepřihlíží a při rozhodování o pozůstalosti k majetku nebo dluhům zůstavitele v důsledku postupu podle § 162 odst. 2 věty druhé, § 172 odst. 2 věty druhé nebo § 173 věty druhé, mohou se účastníci domáhat svých práv žalobou. Podle § 193 odst. 1 z.ř.s objeví-li se po právní moci rozhodnutí o pozůstalosti majetek, který tvoří aktivum pozůstalosti, popřípadě též pasivum pozůstalosti, soud o ně doplní v dosavadním řízení vyhotovený soupis nebo seznam o aktivech a pasivech pozůstalosti; to neplatí, jde-li o aktiva nebo pasiva, k nimž se v důsledku postupu podle § 162 odst. 2 věty druhé, § 172 odst. 2 věty druhé nebo § 173 věty druhé nepřihlíží. Žaloba zmíněná v § 189 z.ř.s. pak může znít na vydání věci, vyklizení věci či vydání bezdůvodného obohacení, přitom jde-li o nemovitosti, které se zapisují do veřejného seznamu, katastru nemovitostí, může žaloba nepochybně znít na určení práva dědice, ať již vlastnického či spoluvlastnického k této nemovité věci, která jako aktivum dědictví nebyla v řízení o pozůstalosti projednána. Právní úprava řízení o pozůstalosti účinná od 1. 1. 2014, i s poukazem na ustanovení § 193 odst. 1 věty za středníkem z.ř.s., tak zásadně vylučuje, aby sporná aktiva pozůstalosti, ohledně kterých nepanuje mezi dědici shoda, zda patří či nepatří do pozůstalosti, byla následně po právní moci rozhodnutí o pozůstalosti dodatečně projednána. Práva k tomuto spornému majetku, je proto třeba uplatit žalobou předpokládanou § 189 odst. 1 z.ř.s., o které nalézací soud, právě s ohledem na pravomocné konečné rozhodnutí o pozůstalosti, rozhodne s konečnou platností ve vztahu k účastníkům tohoto sporného řízení bez toho, aby bylo následně nutné tato aktiva projednávat v řízení o dodatečném projednání pozůstalosti (srov. s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 17. 9. 2019 č. j. 22 Co 84/2018-242 a viz také Pirk, T., Zákon o zvláštních řízeních soudních: Komentář, 2. vydání, 2020, s. 437 – 437, komentář k § 189). Nezní-li tedy v tomto řízení žalobci uplatněný žalobní petit na určení spoluvlastnického práva žalobců a žalované ke stavbě domu, ale na určení, že jejím vlastníkem byl zůstavitel v den svého úmrtí, tak na požadovaném určení ve světle výše uvedeného žalobci naléhavý právní zájem nemají, neboť jde o sporné aktivum pozůstalosti po otci účastníků řízení. Tato skutečnost byla přitom zjištěna z usnesení [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [číslo jednací], na základě kterého byla schválena dohoda o rozdělení pozůstalosti uzavřená dědici (tj. účastníky tohoto řízení), avšak do pozůstalosti aktiv nebyla stavba domu zařazena, tedy ani nebyla předmětem uvedené dohody. S ohledem na shora uvedené nezbylo soudu nic jiného, než žalobu v plném rozsahu zamítnout z důvodu nedostatku naléhavého právního zájmu na určení, že zůstavitel byl v den svého úmrtí vlastníkem nemovitosti. Nad rámec uvedeného soud dodává, že jeho rozhodnutí nezakládá překážku věci rozhodnuté ve smyslu § 159a odst. 4 o.s.ř., a žalobci se mohou i nadále domáhat určení svého spoluvlastnického práva ke stavbě domu novou žalobou. Pokud jde o předběžné opaatření, které bylo soudem nařízeno na základě usnesení ze dne 30. 11. 2022 č. j. 46 C 498/2022-36, zanikne ze zákona současně s právní mocí tohoto rozsudku (viz § 77 odst. 1 písm. b) o.s.ř.). O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. a žalované, která byla v řízení plně úspěšná, přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 12 342 Kč Náklady žalované představují odměnu za zastupování advokátem, kterému náleží odměna podle § 9 odst. 4 písm. b), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a.t.”), z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč sestávající z částky 3 100 Kč za každý ze tří úkonů právní služby podle § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) a.t. (převzetí a příprava zastoupení, písemné vyjádření a účast na jednání před soudem) včetně tří náhrad hotových výdajů podle § 13 odst. 1 a 4 a.t. po 300 Kč za jeden úkon právní služby. Odměna a hotové výdaje advokáta byly dále podle § 14a odst. 1 a.t. ve spojení s § 137 odst. 3 o.s.ř. zvýšeny o 21% daň z přidané hodnoty, tj. ve výši 2 142 Kč, jelikož zástupce žalované doložil, že je jejím plátcem. Povinnost k plnění náhrady nákladů řízení byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o.s.ř.) a dále pak na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).