7 C 279/2023-46 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným zdejšímu soudu dne 2. 5. 2023 domáhala zaplacení částky 63 134,07 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 11 213,56 Kč, s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 59 224,15 Kč od 2. 5. 2023 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 153,47 Kč za období od 8. 2. 2023 do 1. 5. 2023 a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 63 134,07 Kč od 2. 5. 2023 do zaplacení, to vše z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne 30. 4. 2022. Dle tvrzení žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalovanému částku ve výši 60 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutou částku splácet ve výši minimální měsíční splátky 3,045 % z úvěrového rámce, tj. minimálně částku 1 827 Kč. Celkově se žalovaný za poskytnutý úvěr zavázal žalobkyni vrátit částku 69 062 Kč. Žalovaný sjednané splátky nehradil řádně a včas, a tak žalobkyně úvěr ke dni 24. 1. 2023 zesplatnila. Po zesplatnění žalovaný zůstal žalobkyni dlužen částku 63 134,07 Kč skládající se z neuhrazené jistiny ve výši 59 224,15 Kč, poplatku za pojištění ve výši 579,92 Kč, vynaložených nákladů na vymáhání ve výši 1 330 Kč a smluvních pokut ve výši 2 000 Kč. Dále se po žalovaném žalobkyně domáhala úhrady smluvního úroku ve výši 27,88 % ročně z částky 59 224,15 Kč od 25. 1. 2023 do 1. 5. 2023 kapitalizovaného částkou 11 213,56 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z částky 59 224,15 Kč od 2. 5. 2023 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 153,47 Kč od 8. 2. 2023 do 1. 5. 2023 a zákonného úroku z prodlení z částky 63 134,07 Kč od 2. 5. 2023 do zaplacení. Žalovaný do podání návrhu na dlužných částkách neuhradil ničeho, a to ani přes předžalobní upomínku zaslanou právním zástupcem žalobkyně. Žalobkyně uvedla, že řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného, a to prostřednictvím odborných pracovníků, kteří v rámci zjišťování kreditního skóre žadatele o úvěr posuzují jeho příjmovou a výdajovou stránku, přezkoumávají klientské informace o proměnných, jako je např. věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení a také nahlíží do externích úvěrových registrů. K výzvě soudu ke zkoumání úvěruschopnosti žalobkyně dodala, že vycházela z karty klienta, kde jsou uvedeny konkrétní informace o příjmech a výdajích žalovaného, k čemuž žalobkyně doplnila výpočty hodnoty MLS (částky životních minim spolu se splátkovou zátěží, včetně splátky schváleného úvěru) a pro klienta i pro domácnost klienta. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. Ve věci bylo rozhodnuto na základě listinných důkazů bez nařízení jednání za podmínek § 115a o.s.ř., když žalobkyně s tímto postupem vyjádřila souhlas již v žalobě a žalovaný se k výzvě soudu, zda s takovým postupem souhlasí, ve stanovené lhůtě nevyjádřil, v důsledku čehož má soud za to, že s takovým postupem souhlasí. 4. Na základě listinných důkazů vzal soud za prokázaný tento skutkový stav věci: Z flexibilní půjčky – revolvingový úvěr [číslo] kterou uzavřeli žalobkyně a žalovaný dne 30. 4. 2022, soud zjistil, že žalobkyně v souladu s touto smlouvou poskytla žalovanému částku 60 000 Kč. Žalovaný pak měl poskytnutý úvěr vracet v pravidelných měsíčních splátkách vždy k 20. dni v měsíci s tím, že výše minimální měsíční splátky činila 3,045 % z úvěrového rámce, tj. minimálně částku 1 827 Kč. 5. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad (historie účtu) a výzvy ke splacení ze dne 24. 1. 2023 bylo zjištěno, že k zesplatnění úvěru došlo 24. 1. 2023. Z výpisu se podávají i jednotlivé splátky dluhu žalovaného, včetně jejich zápočtů žalobkyní na dlužnou částku žalované. Dále se z těchto výpisů podává, že žalovaný uhradil žalobkyni částku 7 311 Kč. <i>6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>7. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., zákon o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotř. úvěru“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.</i> <i>8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>9. Podle § 87 odst. 1 věta prvá zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.</i> <i>10. Podle § 588 o. z., přihlédne soud i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.</i> <i>11. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> <i>12. Podle ustanovení § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.</i> <i>13. Podle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně plnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanovení vláda nařízení; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> 14. Na základě předložených listinných důkazů dospěl soud k závěru, že mezi žalovaným a žalobkyní byla uzavřena smlouva o úvěru, která je zároveň smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru. Dle tvrzení žalobkyně ověřila úvěruschopnost žalovaného lustrací ve veřejně dostupných databázích a v externích registrech (SOLUS, NRKI, CEE a ISIR), z nichž nedošla k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti žalovaného. Soud však konstatuje, že způsob ověřování byl v daném případě zjevně nedostatečný a nedůsledný, neboť jsou zde rozpory (neodpovídající údaje) mezi předloženou metodikou posouzení úvěruschopnosti klienta, kartou klienta, úvěrovou zprávou a výpisem z jeho účtu. Z karty klienta se podává, že žalovaný deklaroval svůj čistý měsíční příjem 30 000 Kč ze zaměstnaneckého poměru, avšak z výpisu z účtu vyplývá, že jeho čistý měsíční příjem za duben 2022 činil 25 746 Kč, pro jiné období nebyl příjem doložen. Z karty klienta rovněž vyplývá, že příjem ostatních členů domácnosti je 60 000 Kč, avšak tuto informaci žalobkyně nikterak neověřovala, nemá ji ničím doloženu. V kartě klienta je také uvedeno, že žalovaný bydlí u rodičů, avšak z výpisu z jeho účtu vyplývá, že platí nájem ve výši 12 500 Kč. Zcela neodpovídající realitě jsou rovněž deklarované výdaje domácnosti ve výši 5 500 Kč. Byl také zjištěn rozpor (neodpovídající údaj) mezi údaji předloženými v metodice posouzení úvěruschopnosti klienta a kartou klienta, spočívající v tom, že metodika uvádí v rámci výpočtu MLS klienta i domácnosti splátky jiným společnostem ve výši 11 319 Kč a splátky žalobkyni 2 400 Kč, ačkoliv karta klienta splátky jiným společnostem ani žalobkyni neuvádí. Žalobkyně k tomu tvrdila, že se jedná u výpočtu MLS o chybný údaj a ve skutečnosti jde o výdaje na domácnost, což však zjevně při pohledu do současně předkládané úvěrové zprávy není pravda. Z úvěrové zprávy se totiž podává, že žalovaný měl již v době uzavření předmětné smlouvy vysoké splátkové zatížení (ve výši celkem 10 899 Kč měsíčně u osobních úvěrů) a dvě kreditní karty (se splátkami celkem ve výši 3 285 Kč měsíčně), hrazení splátek ve značné výši bylo doloženo i v rámci výpisu z účtu žalovaného za duben 2022. Úvěrová zpráva také dokládá, že čtyři žádosti žalovaného o úvěr byly odmítnuty. Tyto údaje zjištěné z úvěrové zprávy neodpovídají údajům v metodice posouzení úvěruschopnosti klienta, ale ani vysvětlení žalobkyně. Soud má tedy za to, že žalobkyně nedostatečně zohlednila již tak vysoké splátkové zatížení žalovaného. Žalobkyně tak řádně