7 C 333/2023-24 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným zdejšímu soudu dne 2. 6. 2023 domáhala zaplacení částky 23 790 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 449,74 Kč za období od 17. 4. 2023 do 1. 6. 2023 a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 23 790 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení, to vše z titulu smlouvy o bezúčelovém spotřebitelském úvěru ze dne 23. 8. 2022. Dle tvrzení žalobkyně uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalované částku ve výši 15 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnutou částku splácet ve 24 měsíčních splátkách s poslední splátkou splatnou dne 22. 8. 2024. Celkově se žalovaná za poskytnutý úvěr zavázala žalobkyni vrátit částku 24 192 Kč. Žalovaná sjednané splátky nehradila řádně a včas, a tak žalobkyně úvěr ke dni 17. 2. 2023 zesplatnila. Po zesplatnění žalovaná zůstala žalobkyni dlužna částku 23 790 Kč skládající se z neuhrazené jistiny ve výši 14 998 Kč (načerpaná jistina 15 000 Kč – 2 Kč započtených na jistinu, zaplacených 2x po 1 Kč za účelem prodloužení splatnosti splátky), poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 495 Kč, poplatků za bezpečnou splátku ve výši 396 Kč, poplatků za SMS servis v celkové výši 196 Kč, poplatků za prodloužení splatnosti„ korunovým odkladem“ v celkové výši 2 970 Kč, úroků v celkové výši 2 205 Kč, účelně vynaložených nákladů v celkové výši 1 030 Kč, smluvních pokut v celkové výši 1 500 Kč. Dále se po žalované žalobkyně domáhala úhrady kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 449,74 Kč od 17. 4. 2023 do 1. 6. 2023 a zákonného úroku z prodlení z částky 23 790 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení. Žalovaná do podání návrhu na dlužných částkách neuhradila ničeho (vyjma 2 Kč shora uvedených zaplacených za účelem prodloužení splatnosti splátky), a to ani přes předžalobní upomínku zaslanou právním zástupcem žalobkyně. Žalobkyně uvedla, že řádně prověřila úvěruschopnost žalované, a to prostřednictvím odborných pracovníků, kteří v rámci zjišťování kreditního skóre žadatele o úvěr posuzují jeho příjmovou a výdajovou stránku, přezkoumávají klientské informace o proměnných, jako je např. věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení a také nahlíží do externích úvěrových registrů. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. 3. Ve věci bylo rozhodnuto na základě listinných důkazů bez nařízení jednání za podmínek § 115a o.s.ř., když žalobkyně s tímto postupem vyjádřila souhlas již v žalobě a žalovaná se k výzvě soudu, zda s takovým postupem souhlasí, ve stanovené lhůtě nevyjádřila, v důsledku čehož má soud za to, že s takovým postupem souhlasí. 4. Na základě listinných důkazů vzal soud za prokázaný tento skutkový stav věci: Ze smlouvy o bezúčelovém spotřebitelském úvěru, kterou uzavřely žalobkyně a žalovaná dne 23. 8. 2022, a z opisu výpisu proplacení smlouvy ze dne 23. 8. 2022 soud zjistil, že žalobkyně v souladu s touto smlouvou poskytla žalované částku 15 000 Kč. Žalovaná pak měla poskytnutý úvěr vracet v pravidelných měsíčních splátkách vždy k 22. dni v měsíci s tím, že poslední splátka byla splatná dne 22. 8. 2024. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad (historie účtu) a výzvy ke splacení ze dne 17. 2. 2023 bylo zjištěno, že k zesplatnění úvěru došlo 17. 2. 2023. Z výpisu se podávají i jednotlivé splátky dluhu žalované, včetně jejich zápočtů žalobkyní na dlužnou částku žalované. Dále se z těchto výpisů podává, že žalovaná uhradila žalobkyni částku 2 Kč. <i>5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>6. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., zákon o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotř. úvěru“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.</i> <i>7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>8. Podle § 87 odst. 1 věta prvá zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.</i> <i>9. Podle § 588 o. z., přihlédne soud i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.</i> <i>10. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> <i>11. Podle ustanovení § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.</i> <i>12. Podle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně plnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanovení vláda nařízení; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> 13. Na základě předložených listinných důkazů dospěl soud k závěru, že mezi žalovanou a žalobkyní byla uzavřena smlouva o úvěru, která je zároveň smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru. Dle tvrzení žalobkyně ověřila úvěruschopnost žalované lustrací ve veřejně dostupných databázích a v externích registrech (SOLUS, NRKI, CEE a ISIR), z nichž nedošla k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti žalované. Soud však konstatuje, že způsob ověřování byl v daném případě zjevně nedostatečný a nedůsledný. Z karty klienta se podává, že žalovaná deklarovala svůj čistý měsíční příjem 25 000 Kč ze zaměstnaneckého poměru, avšak tuto informaci žalobkyně nikterak neověřovala, nemá ji ničím doloženu, stejně jako informaci, že příjem ostatních členů domácnosti je 10 000 Kč. Žalobkyně zcela rezignovala na zjišťování, zda žalovaná bydlí ve vlastní nemovitosti, u rodičů nebo zda platí nájemné. Co se týče výdajů žalované, omezila se žalobkyně toliko na výpočet MLS domácnosti (tedy z částek životního minima), výdaje nežádala konkretizovat, vyjasnit, natož doložit. Je zde rovněž rozpor (neodpovídající údaj) mezi předloženou metodikou posouzení úvěryschopnosti klienta a kartou klienta, spočívající v tom, že metodika uvádí v rámci výpočtu MLS klienta splátky jiným společnostem ve výši 8 327 Kč, ačkoliv karta klienta uvádí u splátek jiným společnostem částku 0 Kč. Žalobkyně k tomu tvrdila, že se jedná u výpočtu MLS o chybu a ve skutečnosti jde o výdaje na domácnost, z činnosti soudu je mu však známo, že stejné tvrzení uvádí žalobkyně i v jiných řízeních, kde je přitom z listin (připojené úvěrové zprávy) zjevné, že správný údaj je údaj o splátkách jiných úvěrů. Přitom výdaje na domácnost ve výpočtu MLS uváděny byly, ovšem v jiné výši 10 000 Kč. Uvedené údaje měly být dle názoru soudu žalobkyní před poskytnutím úvěru vyjasněny, neboť v kartě klienta výdaje nebyly vůbec uvedeny, u splátek byla uváděna nulová výše, což neodpovídalo doplněným údajům dle výpočtu MLS, kde žalovaná měla uvádět výdaje 10 000 Kč a splátky jiným společnostem 8 327 Kč. 14. Jak uvádí rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR spis. zn. 33 Cdo 2178/2018, věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. 15. Soud má tedy za to, že žalobkyně řádně nezjišťovala konkrétní příjmy a výdaje žalované, které jsou pro ověření schopnosti žalované poskytnutý úvěr splácet minimálně stejně důležité jako šetření ve veřejně dostupných databázích. V řízení bylo prokázáno, že zkoumání úvěruschopnosti žalované bylo omezeno na zjištění údajů získaných od žalované v rámci automatizovaného a reduk