21 C 259/2024-63 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným dne 2. 4. 2024 u zdejšího soudu domáhala zaplacení částky 13.851 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že s žalovaným uzavřela dne 29. 8. 2023 smlouvu o úvěru. Žalobkyně se na základě uzavřené smlouvy zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 10.000 Kč. Žalobkyně poskytla finanční prostředky žalovanému dne 29. 8. 2023, a to na bankovní účet uvedený ve smlouvě o úvěru č. , č. účtu, . Splatnost nastala dne 6. 12. 2023. Žalovaný žalobkyni ničeho uhradil dne 3. 10. 2023 částku 1 Kč, dne 6. 11. 2023 částku 1 Kč. Po zesplatnění žalovaný ničeho na dluh neuhradil. Dále byly žalovanému účtovány náklady účelně vynaložené na vymáhání pohledávky a následující poplatky, které si se žalobkyní žalovaný sjednal: poplatek za expres výplatu, poplatek za tzv. bezpečnou splátku, poplatek za SMS servis, poplatky za prodloužení splatnosti „korunovým odkladem“. Dlužná částka se tak skládá z neuhrazené jistiny ve výši 9.999 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 330 Kč, poplatku za expres výplatu ve výši 199 Kč, poplatku za bezpečnou splátku ve výši 297 Kč, poplatku za SMS servis ve výši 147 Kč, poplatky za prodloužení splatnosti „korunovým odkladem“ ve výši 1.979 Kč, účelně vynaložených nákladů na vymáhání ve výši 300 Kč a smluvních pokut ve výši 600 Kč, dále z úroku z prodlení kapitalizovaného za dobu od 9. 3. 2024 do 26. 3. 2024 ve výši 100,75 Kč. Žalobkyně dále požadovala úrok z prodlení v zákonné výši od 27. 3. 2024 do zaplacení z částky 13.851 Kč. Žalobkyně prověřila bonitu žalovaného důsledným zjišťováním jeho kreditního skóre. Vstupní data pro zjištění kreditního skóre, resp. pro zjištění limitu nejvyšší měsíční splátky, žalovaného byla následující: zdroj příjmu: OSVČ, výše úvěru: 10.000 Kč, čistý měsíční příjem: 42.000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti 36.000 Kč, počet dětí: 0, splátky jiným společnostem uvedené v žádosti: 0 Kč. Žalobkyně provedla lustraci žalovaného v registrech ISIR, NRKI, SOLUS a CRIBIS. Na základě uvedených zjištění a též s ohledem na výši úvěru žalobkyně shledala žalovaného schopným splácet předmětný bezúčelový úvěr. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu, ve které byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Vzhledem k tomu, že se žalovaný bez omluvy k jednání nedostavil a žalobkyně se z jednání omluvila, soud projednal a rozhodl věc v jejich nepřítomnosti postupem dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., Občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).4. Z předložených listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav. Žalobkyně uzavřela dne 29. 8. 2023 se žalovaným smlouvu o úvěru, v níž se zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 10.000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit, a to do 6. 12. 2023 (viz výpis z obchodního rejstříku žalobkyně, kopie občanského průkazu žalovaného, úvěrová smlouva, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a informační memorandum o zpracování osobních údajů). Žalobkyně žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 10.000 Kč dne 29. 8. 2023 (viz výpis čerpání, splátek a úhrad, opis výpisu proplacení smlouvy ze dne 29. 8. 2023 a výpis z účtu). Žalovaný žalobkyni uhradil na dluh celkem 2 Kč (viz výpis čerpání, splátek a úhrad a opis výpisu proplacení smlouvy ze dne 3. 10. 2023). Žalobkyně po žalovaném požadovala částku 10.000 Kč, dále žalovanému účtovala poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 330 Kč, poplatek za expres výplatu ve výši 199 Kč, poplatek za bezpečnou splátku ve výši 297 Kč, poplatek za SMS servis ve výši 147 Kč, poplatky za prodloužení splatnosti „korunovým odkladem“ ve výši 1.979 Kč, účelně vynaložené náklady na vymáhání ve výši 300 Kč a smluvní pokutu ve výši 600 Kč, dále úrok z prodlení kapitalizovaný za dobu od 9. 3. 2024 do 26. 3. 2024 ve výši 100,75 Kč (viz sazebník, výpis čerpání, splátek a úhrad). Úrok z prodlení požadovala žalobkyně i po dni podání žaloby, a to úrok z prodlení v zákonné výši od 27. 3. 2024 do zaplacení z částky 13.851 Kč. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní upomínku z 23. 2. 2024 (viz předžalobní výzva, vč. podacího archu). Žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru provedla lustraci žalovaného v ISIR, NRKI, SOLUS a CRIBIS (viz potvrzení o provedení ověření bonity klienta a metodika posouzení úvěryschopnosti).5. Hmotněprávní posouzení věci bylo založeno mimo jiné na právní úpravě zákona č. 89/2012 Sb., Občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), neboť všechny rozhodné skutečnosti nastaly již za jeho účinnosti (§ 3028 odst. 1 o. z.).6. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., zákona o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.8. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.9. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. Uzavřenou smlouvu je třeba posoudit nejen podle ustanovení § 2395 o. z., ale s ohledem na její spotřebitelský charakter i podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů, účinného od 1. 12. 2016 s ohledem na to, že předmětná smlouva byla uzavřena dne 29. 8. 2023.12. Soud má za to, že obdobně jako za předchozí právní úpravy obsažené v zákoně č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, platné a účinné do 30. 11. 2016, je namístě se i nyní za účinnosti zákona o spotřebitelském úvěru, z úřední povinnosti soudu zabývat (i bez námitky žalovaného) v případě spotřebitelské smlouvy o úvěru předně otázkou, zda ze strany žalobkyně jakožto poskytovatele úvěru byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna její zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele (žalovaného). Povinnost věřitele zkoumat schopnost spotřebitele splácet sjednávaný úvěr je v zákoně stanovena nikoliv pouze na ochranu zadlužujícího se spotřebitele, ale současně též na ochranu dotčeného věřitele (v jehož prospěch je, aby spotřebitel, jenž se vůči němu úvěrově zavazuje, byl skutečně schopen svým závazkům dostát), i na ochranu všech dalších (i potenciálních) věřitelů dotčeného dlužníka, u nichž by řádné splácení jejich pohledávek daným spotřebitelem v případě jeho předlužení (další závazky), mohlo být ohroženo. Zakotvením ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru do právního řádu došlo k implementaci směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, podle níž musí věřitel před uzavřením smlouvy posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (článek 8). Z ustálené judikatury Krajského soudu v Praze (rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 19. 5. 2020 sp. zn. 22 Co 5/2020, rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 19. 5. 2020 sp. zn. 22 Co 53/2020, rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 18. 7. 2019 sp. zn. 27 Co 143/2019) plyne, že pouze jazykový výklad právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 a obsažené v ustanovení § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. by (zejména vzhledem k druhé větě § 87 o