21 C 91/2024-107 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným dne 9. 2. 2024 domáhala zaplacení částky 17.042 Kč s příslušenstvím dle smlouvy o úvěru. Tvrdila, že s žalovaným uzavřela dne 4. 9. 2023 smlouvu o úvěru. Žalobkyně se na základě uzavřené smlouvy zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 15.000 Kč. Žalobkyně poskytla finanční prostředky žalovanému dne 4. 9. 2023, a to na bankovní účet uvedený ve smlouvě o úvěru č. , č. účtu, . Žalovaný se zavázal zaplatit žalobkyni částku ve výši 15.495 Kč s tím, že splatnost nastala dne 4. 10. 2023. Žalovaný žalobkyni ničeho neuhradil. Po zesplatnění žalovaný rovněž ničeho na dluh neuhradil. Dále byly žalovanému účtovány náklady účelně vynaložené na vymáhání pohledávky a následující poplatky, které si se žalobkyní žalovaný sjednal: poplatek za expres výplatu, poplatek za tzv. bezpečnou splátku, poplatek za SMS servis. Dlužná částka se tak skládá z neuhrazené jistiny ve výši 15.000 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 495 Kč, poplatku za expres výplatu ve výši 199 Kč, poplatku za bezpečnou splátku ve výši 99 Kč, poplatku za SMS servis ve výši 49 Kč, účelně vynaložených nákladů na vymáhání ve výši 300 Kč a smluvních pokut ve výši 900 Kč, dále z úroku z prodlení kapitalizovaného ke dni podání žaloby ve výši 137,73 Kč, úroku z prodlení v zákonné výši od 9. 2. 2024 do zaplacení z částky 17.042 Kč. Žalobkyně prověřila bonitu žalovaného důsledným zjišťováním jeho kreditního skóre. Vstupní data pro zjištění kreditního skóre, resp. pro zjištění limitu nejvyšší měsíční splátky, žalovaného byla následující: zdroj příjmu: zaměstnanec, výše úvěru: 15.000 Kč, čistý měsíční příjem: 38.000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti 32.000 Kč, životní minima dospělých členů domácnosti: 7.520 Kč, počet dětí: 2, splátky jiným společnostem uvedené v žádosti: 0 Kč, splátky jiným společnostem z Nrki mimo HC: 0 Kč, splátky v HC: 1.487 Kč, výše splátky schváleného úvěru: 15.842 Kč, měsíční výdaje domácnosti na bydlení: 5.000 Kč. Žalobkyně provedla lustraci žalovaného v registrech ISIR, NRKI, SOLUS a CRIBIS. Na základě uvedených zjištění a též s ohledem na výši úvěru žalobkyně shledala žalovaného schopným splácet předmětný bezúčelový úvěr. Žalobkyně zaslala dne 5. 1. 2024 žalovanému předžalobní výzvu, ve které byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky do 19. 1. 2024.2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že považuje za nespornou skutečnost, že čerpal úvěr ve výši 15.000 Kč od žalobkyně. Ve zbývajícím rozsahu nárok neuznává primárně s ohledem na nepřiměřenost smluvních podmínek ve světle legislativy EU a judikatury SDEU. Žalovaný uvedl, že žalobkyně řádně neposoudila úvěryschopnost žalovaného jako spotřebitele, pokud při prověření úvěryschopnosti před uzavřením smlouvy nijak neověřovala výdaje žalovaného, když už v době čerpání předmětného úvěru čerpal jiné úvěry, což vyplývalo z výpisu z účtu žalovaného. Žalobkyně dále nezohlednila, že žalovaný měl v době čerpání úvěru dvě vyživovací povinnosti. Žalobkyně neověřuje úvěruschopnost klientů. Odkázal na rozhodnutí ČNB, které bylo vydáno už v roce 2021. Žalobkyni bylo už v té době vytýkáno, že vychází pouze z tvrzení spotřebitele, resp. nijak neověřuje jimi poskytnuté údaje, například o výši příjmu. Dále je žalobkyni zejména vytýkáno, že absolutně nezjišťuje výdaje spotřebitelů. Vychází pouze ze statistických údajů, nicméně ani neověřuje, kolik je např. na spotřebitelích závislých osob apod. Žalobkyně zcela ignoruje doporučení dohledového orgánu, kdy logikou společností poskytujících takovéto spotřebitelské úvěry je, že se jim to nevyplatí, resp. nevyplatí se jim doporučením řídit. Nicméně s ohledem na zákon o spotřebitelském úvěru je v takovémto případě spotřebitel povinen vrátit pouze jistinu, a to v rozumné době, např. ve splátkách apod.3. Z provedených důkazů byl zjištěn následující skutkový stav. Žalobkyně uzavřela dne 4. 9. 2023 se žalovaným smlouvu o úvěru, v níž se zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 15.000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit, a to do 4. 10. 2023 (viz výpis z obchodního rejstříku žalobkyně, kopie občanského průkazu žalovaného, úvěrová smlouva, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a informační memorandum o zpracování osobních údajů). Žalobkyně žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 15.000 Kč dne 4. 9. 2023 (viz výpis čerpání, splátek a úhrad, opis výpisu proplacení smlouvy ze dne 4. 9. 2023 a výpis z účtu). Žalovaný žalobkyni neuhradil na dluh ničeho (viz výpis čerpání, splátek a úhrad). Žalobkyně po žalovaném požadovala částku 15.000 Kč, dále žalovanému účtovala náklady na vymáhání ve výši 300 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 495 Kč, poplatek za expres výplatu ve výši 199 Kč, poplatek za bezpečnou splátku ve výši 99 Kč, poplatek za SMS servis ve výši 49 Kč a smluvní pokuty ve výši 900 Kč, dále úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni podání žaloby ve výši 137,73 Kč (viz sazebník a výpis čerpání, splátek a úhrad). Úrok z prodlení požadovala žalobkyně i po dni podání žaloby, a to úrok z prodlení v zákonné výši od 9. 2. 2024 do zaplacení z částky 17.042 Kč. Splatnost dluhu nastala ke dni 4. 10. 2023. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní upomínku z 5. 1. 2024 (viz předžalobní výzva, vč. podacího archu). Žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru provedla lustraci žalovaného v ISIR, NRKI, SOLUS a CRIBIS (viz potvrzení o provedení ověření bonity klienta a metodika posouzení úvěryschopnosti). Příkazem ČNB ze dne 14. 2. 2024, č. j. 2024/23023/650, byla žalobkyně uznána vinnou nezavedením a neudržováním přiměřených pravidel a postupů pro posuzování úvěryschopnosti spotřebitele zajišťující řádné poskytování spotřebitelského úvěru v případě produktu , Anonymizováno, a , Anonymizováno, (viz příkaz ČNB).4. Hmotněprávní posouzení věci bylo založeno mimo jiné na právní úpravě zákona č. 89/2012 Sb., Občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), neboť všechny rozhodné skutečnosti nastaly již za jeho účinnosti (§ 3028 odst. 1 o. z.).5. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., zákona o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.7. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.8. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Uzavřené smlouvy je třeba posoudit nejen podle ustanovení § 2395 o. z., ale s ohledem na jejich spotřebitelský charakter i podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů, účinného od 1. 12. 2016 s ohledem na to, že předmětná smlouva byla uzavřena dne 4. 9. 2023.11. Soud má za to, že obdobně jako za předchozí právní úpravy obsažené v zákoně č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, platné a účinné do 30. 11. 2016, je namístě se i nyní za účinnosti zákona o spotřebitelském úvěru, z úřední povinnosti soudu zabývat (i bez námitky žalovaného) v případě spotřebitelské smlouvy o úvěru předně otázkou, zda ze strany žalobkyně jakožto poskytovatele úvěru byla před vlastním uzavřením s