24 C 133/2024-52 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobkyně se podaným návrhem domáhala po žalované zaplacení částky 264 724,45 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně, [právnická osoba], [IČO], s žalovanou uzavřela dne 30.8.2021 úvěrovou smlouvu [číslo]. Žalobkyně se na základě této smlouvy zavázala poskytnout žalované finanční prostředky ve výši 300 000 Kč s tím, že žalovaná se zavázala finanční prostředky splácet prostřednictvím 84 pravidelných měsíčních splátek ve výši 5 571 Kč, splatných vždy k 25. dni v měsíci počínaje 25.9.2021 spolu s úrokem ve výši 10,90% ročně. Žalovaná však úvěr řádně nesplácela, proto se úvěr stal dne 17.7.2023 splatným. Dlužná částka se tak sestává z neuhrazené jistiny ve výši 261 124,45 Kč, poplatků ve výši 3 600 Kč, smluvních úroků ve výši 18 266,18 Kč do zesplatnění a dále od 18.7.2023 do zaplacení a zákonných úroků z prodlení ve výši 994,80 Kč do zesplatnění a dále od 18.7.2023 do zaplacení. Žalovaná ani přes výzvu žalobkyně neuhradila na dlužné částce ničeho.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, k jednání dne 26.6.2024 a dne 31.7.2024, k nimž byla řádně a včas předvolána, se nedostavila, soud proto vycházel z obsahu spisu a tvrzení žalobkyně.3. Na základě provedeného dokazování vzal soud za prokázaný tento skutkový stav věci: Právní předchůdkyně žalobkyně, [právnická osoba], [IČO], s žalovanou uzavřela dne [datum] úvěrovou smlouvu [číslo] (prokázáno smlouvou č. [anonymizováno]). Žalobkyně se na základě této smlouvy zavázala poskytnout žalované finanční prostředky ve výši 300 000 Kč s tím, že žalovaná se zavázala finanční prostředky splácet prostřednictvím 84 pravidelných měsíčních splátek ve výši 5 571 Kč, splatných vždy k 25. dni v měsíci počínaje 25.9.2021 spolu s úrokem ve výši 10,90% ročně. Žalovaná však úvěr řádně nesplácela, proto právní předchůdkyně žalobkyně úvěr ke dni 17.7.2023 zesplatnila (prohlášení o okamžité splatnosti ze dne 17.7.2023). Dlužná částka se tak sestává z neuhrazené jistiny ve výši 261 124,45 Kč, poplatků ve výši 3 600 Kč, smluvních úroků ve výši 18 266,18 Kč do zesplatnění a dále od 18.7.2023 do zaplacení a zákonných úroků z prodlení ve výši 994,80 Kč do zesplatnění a dále od 18.7.2023 do zaplacení. Žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě dluhu (prokázáno výzvou předcházející žalobě ze dne 29.12.2023), avšak žalovaná na úhradu dluhu ničeho nezaplatila, zaplacení dlužné částky, ani jiné skutečnosti významné z hlediska základu či výše žalobou uplatněného nároku nebyly tvrzeny, tedy ani prokázány.4. Žalobkyně se stala věřitelkou žalované na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 3.10.2023, žalované bylo postoupení pohledávky ozněno dopisem ze dne 18.10.2023.5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o.z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.7. Podle věty prvé § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.8. S ohledem na skutečnost, že žalovaná vystupovala v předmětném vztahu jako spotřebitel, posoudil soud věc podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“).9. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.10. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. V posuzovaném případě je zřejmé, že žalobkyni se nepodařilo přesvědčivě prokázat, zda její právní předchůdkyně, [právnická osoba], [IČO], před uzavřením smlouvy o úvěru a poskytnutím finančních prostředků žalované řádně posoudila její schopnost úvěr splácet. Žalobkyně nijak nedoložila, jakým konkrétním způsobem zkoumala právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalované a ani k tomu nedoložila potřebné podklady dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně pouze obecně v žalobě uvedla, že úvěruschopnost žalované byla ověřena zejména lustrací z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, SOLUS, NRKI a BRKI. Žalobkyně při zkoumání úvěruschopnosti žalované vycházela toliko z údajů o žalované uvedených žalovanou, podle toho žalobkyně vycházela z toho, že měsíční příjmy žalované dosahují 35 000 Kč ze zaměstnání, k čemuž doložila výpis z bankovního účtu vedeného na jméno žalované u [právnická osoba], [IČO] (č. účtu [bankovní účet]) a u [právnická osoba], č. účtu [bankovní účet], avšak z uvedených výpisů tvrzený příjem žalované nevyplývá. Z listiny nazvané„ manuální vstup konsolidovaného blacklistu“ [číslo listu] spisu pak bylo zjištěno, že žalovaná zřejmě od 1.2.2021 čerpala další úvěr ve výši 400 000 Kč s výší splátky 5 065 Kč měsíčně, se zůstatkem jistiny 361 634 Kč. Nic dalšího žalobkyně netvrdila ani nedoložila. Listinami, které žalobkyně předložila spolu s žalobou soudu k důkazu, nejsou měsíční příjmy ani náklady žalované nijak doloženy, ani z nich nevyplývá, že by žalobkyně údaje tvrzené jí žalovanou jakkoliv ověřila (např. pracovní smlouvou, výplatními pásky, nájemní smlouva atd.). Pokud pak žalobkyně z takto sdělených údajů bez dalšího vycházela, absolutně nemohla dle názoru soudu dostát svým povinnostem ve smyslu § 84 – 89 zákona o spotřebitelském úvěru.13. Z výše uvedeného vyplývá, že žalobkyně si stačila pouze z lustrací ve veřejně dostupných databází s tím, že žalobkyně nijak nedoložila, že by skutečně obdržela od žalované, případně ověřovala doložený příjem a výdaje žalované (které vůbec neuvedla), kdy ani dále více nespecifikovala, jaké příjmy a výdaje měly být od žalované obdrženy. Další informace o žalované nezjišťovala ani neověřovala, např. vyžádáním výpisu z účtu, na který byl úvěr poskytnut. K tomuto soud konstatuje, že žalobkyně nemusela mít doloženy veškeré výdaje žalované, ale předpokladem řádného posouzení úvěruschopnosti je mít doloženy alespoň podstatné příjmy a výdaje žalované, a toto soudu doložit, což však žalobkyně neučinila a tyto příjmy ani výdaje, které měla mít doložené od žalované ani netvrdila.14. Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 konstatoval, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu, a tyto porovnávat se známými nebo od s