34 C 184/2024-20 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobkyně se žalobou podanou k soudu domáhala proti žalovanému zaplacení částky 26 890 Kč, představující nesplacenou jistinu a nesplacený poplatek za poskytnutí zápůjčky v celkové výši 25 200 Kč včetně smluvní pokuty 1 690 Kč z titulu smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne 7. 8. 2022. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky spolu s poplatkem žalobkyni vrátit do 7. 1. 2023, avšak tuto svou povinnost nesplnil řádně a včas, na svůj závazek zaplatil pouze 6 090 Kč. Žalobkyni tak vzniklo právo na zaplacení sjednané smluvní pokuty ve výši 1 690 Kč, zákonného úroku z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč. Žalovaný byl vyzván k zaplacení svého dluhu, ale bez výsledně.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Protože ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, vyzval soud účastníky podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně s takovým postupem soudu souhlasila již v podaném žalobním návrhu a žalovaná se ve stanovené lhůtě nevyjádřila, ačkoli jí předmětné usnesení bylo řádně doručeno. Soud tak ve věci rozhodl bez nařízení jednání, a to za podmínek § 115a o. s. ř.4. Z předložených listinných důkazů zjistil soud následující skutkový stav ve věci samé. Žalovaný uzavřel dne 7. 8. 2022 s žalobkyní smlouvu o zápůjčce prostřednictvím formuláře na webových stránkách žalobkyně , Anonymizováno, Na základě této smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému zápůjčku v celkové výši 20 000 Kč na jeho účet číslo , Anonymizováno, a žalovaný se zavázal žalobkyni zápůjčku vrátit do 7. 1. 2023 spolu s poplatkem ve výši 5 200 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky žalobkyně (prokázáno smlouvou o zápůjčce a všeobecnými obchodními podmínkami). Žalobkyně žalované poskytla na výše označený účet dne 7. 8. 2022 peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč (prokázáno výpisem z účtu). Žalovaný byl následně vyzýván k úhradě dlužné částky, a to výzvami ze dne 14. 1. 2023, 21. 1. 2023, 28. 1. 2023, 6. 2. 2023 a 21. 2. 2023 (prokázáno kopiemi těchto upomínek). V čl. 2.3 smlouvy byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky pro případ prodlení žalované s plněním jejího závazku. V čl. 2.3 smlouvy byl dále sjednán poplatek ve výši 500 Kč za každou písemnou upomínku představující účelně vynaložené náklady, které žalobkyni vznikly v souvislosti s prodlením žalované. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani přes předžalobní upomínku právní zástupkyně žalobkyně ze dne 27. 12. 2023 (prokázáno předžalobní upomínkou včetně podacího lístku).5. Zaplacení dlužné částky, ani jiné skutečnosti významné z hlediska základu či výše žalobou uplatněného nároku nebyly tvrzeny, tedy ani prokázány.6. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.7. Podle § 2392 odst. 1 o. z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky.8. Podle § 513 o. z. příslušenstvím pohledávky jsou úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním.9. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně plnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanovení vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.10. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v účinném znění (dále jen „zákon o spotř. úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.11. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotř. úvěru, posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.12. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotř. úvěru, posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotř. úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.14. Podle čl. 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, v účinném znění (dále jen „směrnice“), zajistí členské státy, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.15. Na základě shora uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že smlouva, kterou měli žalobkyně a žalovaný v úmyslu uzavřít, je smlouvou o zápůjčce podle § 2390 a násl. o. z. Vzhledem k tomu, že v právním vztahu vystupoval žalovaný jako spotřebitel, řídí se smlouva i příslušnými ustanoveními zákona o spotř. úvěru.16. Zákon o spotř. úvěru ukládá poskytovateli spotřebitelského úvěru, v tomto případě tedy žalobkyni, před uzavřením smlouvy posoudit schopnost úvěrovaného spotřebitele, tedy žalovaného, poskytnutou zápůjčku splatit. V případě, že poskytovatel spotřebitelského úvěru neprověří úvěruschopnost spotřebitele v souladu se zákonem a přesto spotřebiteli úvěr poskytne, je smlouva o úvěru stižena absolutní neplatností (viz rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-679/18 ze dne 5. 3. 2020). Zákon o spotř. úvěru jasně stanovuje povinnost poskytovatele úvěru posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to před uzavřením smlouvy, a poskytovateli zakazuje smlouvu uzavřít, pokud by posoudil, že spotřebitel nebude schopen úvěr splácet. Tuto povinnost měla žalobkyně plnit s odbornou péčí a nespoléhat se pouze na údaje sdělené žalovanou. Tuto povinnosti na straně poskytovatele spotřebitelských úvěrů a zápůjček nelze odbýt poukazem na to, že kdyby žadatel o úvěr neuvedl pravdivé informace, mohl by se dopustit trestného činu. Povinnost kladená zákonem na poskytovatele spotřebitelských úvěrů je povinnost nezávislá na případné odpovědnosti žalované v trestněprávní rovině.17. V projednávané věci žalobkyně tvrdila, že si vyžádala osobní údaje včetně telefonního čísla a e-mailu. Žalovaný pak potvrdil, že se seznámil s podmínkami poskytnuté zápůjčky. Dále žalovaný zaslal kopii svého občanského průkazu a zaplatil korunovou platbu na účet žalobkyně. Dále však žalobkyně tvrdila zcela nekonkrétně, jak schopnost žalovaného poskytnutou zápůjčku prověřovala, nenabídla k tomu žádné důkazy. Jak vyplývá ze shora uvedeného, na základě informací, které žalobkyně předložila a které tedy měla v době uzavírání smlouvy k dispozici, neměla dostatek informací o schopnosti žalovaného poskytnutou zápůjčku splácet. Žalobkyně tak podle § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotř. úvěru nesměla úvěr žalovanému poskytnout. I přes zákonný zákaz to právní předchůdkyně žalobkyně učinila. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotř. úvěru je proto žalovaný povinen žalobkyni vrátit pouze jistinu úvěru. Soud shledal oprávněným toliko nárok žalobkyně na zaplacení částky 13 910 Kč, tedy jistiny úvěru po odečtení žalovaným zaplacených splátek 6 090 Kč (výrok I.). Vzhledem k tomu, že je žalovaný se splněním svého dluhu v prodlení