34 C 64/2024-40 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky 124 739,61 Kč s dalším příslušenstvím specifikovaným ve výroku I. a II. tohoto rozsudku. Na odůvodnění svého návrhu žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně, společnost , právnická osoba, ., IČ , IČO, , uzavřela dne 21. 4. 2022 se žalovaným smlouvu o úvěru č. 3402381, jejíž nedílnou součástí byly všeobecné obchodní podmínky a ceník. Z titulu této smlouvy o úvěru byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 125 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit v 28 měsíčních splátkách ve výši 5 770 Kč, přičemž podle smlouvy měly být splátky hrazeny formou inkasa. Žalovaný se zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně i úrok ve výši 14,99 % ročně až do úplného zaplacení úvěru. Žalovaný se však dostal do prodlení s úhradou povinných splátek. Právní předchůdkyni žalobkyně vzniklo právo na zasplacení celé zbývající části dlužné částky 126 681,37 Kč, představována jistinou úvěru 113 535,68 Kč, poplatků 3 207,39 Kč, smluvním úrokem 7 996,56 splatným k 24. 2. 2023 a úrokem z prodlení 1 931,76 splatným k 24. 2. 2023. Žalobkyně se domáhá rovněž zaplacení úroku ve výši 14,99 % ročně z poplatků ve výši 3 207,37 Kč od 25. 2. 2023 do zaplacení a z dlužné jistiny ve výši 113 535,68 Kč od 25. 2. 2023 do zaplacení. Dále žalobkyně požaduje zákonný úrok z prodlení od 25. 2. 2023, kdy nastalo prodlení se zaplacením celé dlužné částky 124 739,61 Kč (jistina 113 535,68 Kč, poplatky 3 207,37 Kč a smluvní prok 7 996,56 Kč) do zaplacení. Žalobkyně vstoupila do postavení věřitele ze shora uvedené pohledávky vůči žalovanému z titulu smlouvy o postoupení pohledávky uzavřené dne 25. 4. 2023. Uzavření postupní smlouvy bylo žalovanému písemně oznámeno. Ke dni podání žaloby žalovaný na žalované plnění ničeho neuhradil. Žalovaný neuhradil uvedený dluh ani přes písemnou výzvu zástupce žalobkyně před podáním žaloby v této věci.2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.3. Na základě těchto důkazů dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Dne 21. 4. 2022 žalovaný požádal právní předchůdkyni žalobkyně o poskytnutí částky 125 000 Kč (zjištěno z návrhu na uzavření smlouvy o rychlé půjčce č. 3402381). Právní předchůdkyně žalobkyně návrh na uzavření smlouvy dne 21. 4. 2022 akceptovala (vyplynulo z akceptace návrhu na uzavření smlouvy o rychlé půjčce ze dne 21. 4. 2022). Právní předchůdkyně žalobkyně pro zjištění, zda by žalovaný byl schopen tuto částku vrátit spolu s jí požadovanými úroky, si od žalovaného vyžádala informace o jeho majetkových poměrech a zajistila si údaje ze svého interního systému. Na základě těchto údajů zjistila, že žalovaný je v pracovním poměru a jeho čistá mzda činí cca 27 000 Kč měsíčně. Nezbytné výdaje žalovaný určil na 13 000 Kč, přičemž bydlí v pronajatém bytě či domě a splácí úvěry za 4 775 Kč měsíčně (zjištěno z návrhu na uzavření smlouvy o rychlé půjčce č. 3402381). Právní předchůdkyně žalobkyně odečetla měsíční výdaje žalované (jejichž zdroj z přiloženého dokumentu není zřejmý). Právní předchůdkyně žalobkyně po žalovaném nepožadovala potvrzení o výši jeho výdajů na bydlení (či jiného prokázání výdajů). Dále si právní předchůdkyně žalobkyně vyžádala informace o žalovaném z registru SOLUS, v němž nebyl žalovaný veden, a z registru NRKI, dle kterého byl žalovaný hodnocen pozitivně, přičemž v takovém případě je smlouva hodnocena jako s nízkým rizikem (zjištěno z protokolu o prověřování úvěruschopnosti). Na základě těchto informací právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela, že žalovaný je schopen poskytnuté peněžní prostředky spolu s úrokem vrátit a uzavřela s ním dohodu. Na jejím základě žalovanému dne 21. 4. 2022 poskytla částku 125 000 Kč. Žalovaný pak měl tuto částku vrátit spolu s úrokem ve výši 14,99 % ročně ve 28 měsíčních splátkách po 5 770 Kč. Celkem měl tedy žalovaný vrátit částku 150 204 Kč (vyplynulo z návrhu na uzavření smlouvy o rychlé půjčce č. 3402381). Žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně uhradil pouze dohromady 20 042,81 Kč (zjištěno ze souhrnného pohybu na účtu). Právní předchůdkyně žalobkyně využila své smluvní oprávněné (článek XI až XIII návrhu na uzavření smlouvy o rychlé půjčce č. 3402381) požadovala ke dni 24. 2. 2023 okamžité vrácení celé dlužné částky, včetně splátek, které měl žalovaný uhradit v budoucnu (zjištěno z prohlášení okamžité splatnosti ze dne 24. 2. 2023). Žalovaný však ani po tomto datu z dlužné částky nic neuhradil. Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 25. 4. 2023), což bylo žalovanému oznámeno (zjištěno z oznámení o postoupení pohledávky včetně dokladu o odeslání). Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě dluhu (vyplynulo z předžalobní výzvy).4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.5. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v účinném znění (dále jen „zákon o spotř. úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.6. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotř. úvěru, posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.7. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotř. úvěru, posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotř. úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. Podle čl. 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, v účinném znění (dále jen „směrnice“), zajistí členské státy, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.10. Na základě shora uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že smlouva, kterou měli právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný v úmyslu uzavřít, je smlouvou o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. Vzhledem k tomu, že v právním vztahu vystupoval žalovaný jako spotřebitel, řídí se smlouva i příslušnými ustanoveními zákona o spotř. úvěru.11. Zákon o spotř. úvěru ukládá poskytovateli spotřebitelského úvěru, v tomto případě tedy žalobkyni, před uzavřením smlouvy posoudit schopnost úvěrovaného spotřebitele, tedy žalované, poskytnutý úvěr splatit. V případě, že poskytovatel spotřebitelského úvěru neprověří úvěruschopnost spotřebitele v souladu se zákonem a přesto spotřebiteli úvěr poskytne, je smlouva o úvěru stižena absolutní neplatností (viz rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-679/18 ze dne 5. 3. 2020). Zákon o spotř. úvěru jasně stanovuje povinnost poskytovatele úvěru posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to před uzavřením smlouvy, a poskytovateli zakazuje smlouvu uzavřít, pokud by posoudil, že spotřebitel nebude schopen úvěr splácet. Tuto povinnost měla právní předchůdkyně žalobkyně plnit s odbornou péčí a nespoléhat se pouze na údaje sdělené žalovaným. Tuto povinnosti na straně poskytovatele spotřebitelských úvěrů a zápůjček nelze odbýt poukazem na to, že kdyby žadatel o úvěr neuvedl pravdivé informace, mohl by se dopustit trestného činu. Povinnost kladená zákonem na po