6 C 71/2024-41 — Okresní soud Praha-východ

Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne 25. 1. 2024 domáhala zaplacení částky 39 814,34 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru ze dne 11. 9. 2022, dále částky 5 000 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazeného kontokorentního úvěru a konečně částky ve výši 1 000 Kč coby nepovoleného debetu na běžném účtu žalovaného. Žalovaný se smlouvou o úvěru zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč spolu s úrokem ve výši 17,9 % ročně, a to v pravidelných měsíčních splátkách pod ztrátou výhody splátek. Žalovaný řádně splátky neplnil, žalobkyně tak úvěr zesplatnila a požadovala úhradu celé dlužné částky. Jde-li o nárok na úhradu dlužného kontokorentního úvěru, takž žalobkyně tvrdila, že žalovanému byl poskytnut tzv. kontokorent ve výši 5 000 Kč za úrok ve výši 18,9 % ročně, jehož splácení bylo upraveno obchodními podmínkami žalobkyně, žalovaný tyto podmínky neplnil a zůstal dlužen žalobkyni načerpanou částku.Soud ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalobkyně i žalovaného za podmínek uvedených v ust. § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), když žalobkyně se z jednání řádně omluvila, žalovaný se k nařízenému jednání bez omluvy nedostavil.Z předložených listinných důkazů (Rámcová smlouva č. , hodnota, ze dne 22. 8. 2022; Dodatek č. , hodnota, k rámcové smlouvě č. , hodnota, ze dne 11. 9. 2022; Výzva k zaplacení dluhu ze dne 14. 6. 2023; Výpis z účtu č. , č. účtu, za období od 12. 9. 2022 do 24. 1. 2024; Výpis z běžného účtu č. , č. účtu, za období 11. 9. 2022; Přehled plateb č. úvěru č. HU01246661) soud zjistil, že žalovaný uzavřel s žalobkyní smlouvu o úvěru ve výši 40 000 Kč, který se zavázal vrátit spolu s úrokem ve výši 17,9 % ročně vrátit v pravidelných měsíčních splátkách po 720 Kč a to k 14. dni v měsíci počínaje dnem 14. 10. 2022 pod ztrátou výhody splátek. Pro případ prodlení opravňovalo žalobkyni, aby dlužnou částku jednorázově zesplatnila, což žalobkyně učinila zesplatňovacím dopisem ze dne 14. 6. 2023, ve kterém požadovala po žalovaném úhradu jistiny ve výši 39 814,34 Kč, úroků a úroků z prodlení. Dále soud zjistil, že žalovanému byl povolen tzv. kontokorent až do výše 5 000 Kč, který žalovaný v plné výši čerpal, avšak řádně v souladu se smlouvou nedorovnal, v důsledku čehož mu vznikl dluh ve výši 5 000 Kč a úroku ve výši 18,9 % ročně. Konečně žalovaný způsobil nepovolený debet na svém běžném účtu č. , č. účtu, , kterým byl zřízen Rámcovou smlouvou č. , hodnota, ze dne 22. 8. 2022, přičemž výše nepovoleného debetu činí 1 000 Kč.Po právní stránce je smlouva uzavřená mezi účastníky smlouvou o úvěru podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), kterou se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ust. § 2662 o. z. se smlouvou o účtu ten, kdo vede účet, zavazuje zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, umožnit vložení hotovosti na účet nebo výběr hotovosti z účtu nebo provádět převody peněžních prostředků z účtu či na účet.Soud tak dospěl k závěru, že žalovaný uzavřel s žalobkyní smlouvu o úvěru, na jejímž základě mu byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč, které se zavázal spolu s úrokem ve výši 17,9 % ročně vrátit v pravidelných měsíčních splátkách pod ztrátou výhody splátek. Zatímco žalobkyně svou povinnost ze smlouvy o úvěru splnila, když žalovanému poskytla úvěr ve výši 40 000 Kč, žalovaný svou povinnost řádně a včas splatit úvěr dohodnutým způsobem nesplnil, v důsledku čehož došlo k zesplatnění úvěru a žalovanému vznikl dluh sestávající z jistiny ve výši 39 814,34 Kč, úroku ve výši 2 699,39 Kč za období do 13. 6. 2023, s úroku ve výši 17,9 % ročně z částky 39 814,34 Kč od 14. 6. 2023 do 13. 7. 2023 a úroku ve výši 15 % ročně z částky 39 814,34 Kč od 14. 7. 2023 do zaplacení, jehož výše za předmětné období odpovídá korektivu upravenému v ust. § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů. Dále žalovaný uzavřel s žalobkyní smlouvu o kontokorentním úvěru, na jejímž základě mu byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč (formou čerpání z účtu), které se zavázal spolu s úrokem ve výši 18,9 % ročně vrátit v pravidelných splátkách pod ztrátou výhody splátek. Zatímco žalobkyně svou povinnost ze smlouvy o úvěru splnila, když žalovanému umožnila čerpání úvěru až do výše 5 000 Kč, žalovaný svou povinnost řádně a včas dorovnat kontokorentní úvěr dohodnutým způsobem nesplnil, v důsledku čehož mu vznikl dluh sestávající z jistiny ve výši 5 000 Kč, úroku ve výši 271,38 Kč za období od 1. 3. 2023 do 13. 6. 2023, úroku ve výši 18,9 % ročně z částky 5 000 Kč od 14. 6. 2023 do 31. 7. 2023 a úroku ve výši 15 % ročně z částky 5 000 Kč od 1. 8. 2023 do zaplacení, jehož výše za předmětné období odpovídá korektivu upravenému v ust. § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů. Konečně žalovaný nedorovnal ani nepovolený debet (přečerpání) na svém běžném účtu, v důsledku čehož zůstává dlužen částku odpovídající tomuto přečerpání ve výši 1 000 Kč.Tím, že žalovaný svůj závazek nesplnil řádně a včas, dostal se do prodlení a je povinen platit z dlužné jistiny úrok z prodlení ve výši zákonné (nařízení vlády č. 351/2013 Sb.) ode dne následujícího po datu zesplatnění.Soud tak shledal nárok žalobkyně důvodným a rozhodl, jak ve výrokové části rozsudku uvedeno.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal plně úspěšné žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 833 Kč, která sestává ze zaplaceného soudního poplatku.Lhůta k plnění byla stanovena v obecné třídenní délce (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).