7 C 367/2023-26 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne 29. 6. 2023 domáhala po žalované zaplacení částky 66 691,04 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 5 058,17 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 5 003,61 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % z částky 31 000 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení a úroku ve výši 23,43 % ročně z částky 31 000 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení. Dle tvrzení žalobkyně uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně (společnost , právnická osoba, ) a žalovaná dne 10. 7. 2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , xxx, , na základě které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 31 000 Kč oproti závazku žalované poskytnutou částku vrátit spolu s poplatky (a to úrokem za půjčené prostředky, odměnou za zpracování, odměnou za službu komfortního a flexibilního splácení) ve výši 37 842 Kč, a to ve 21 měsíčních splátkách po 3 279 Kč (poslední splátka ve výši 3 262 Kč) do 10. 4. 2022. Žalovaná sjednané splátky neuhradila řádně a včas, a zůstala právní předchůdkyni žalobkyně dlužna na jistině částku 31 000 Kč a na poplatku za úvěr částku 37 842 Kč. Následně postoupila právní předchůdkyně žalobkyně uvedené pohledávky za žalovanou na žalobkyni, která spolu se zaplacením výše uvedených dlužných částek nárokovala též zaplacení příslušenství (obchodního úroku a zákonného úroku z prodlení). Před podáním návrhu žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě žalovaných částek předžalobní upomínkou.2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.3. Ve věci bylo rozhodnuto na základě listinných důkazů bez nařízení jednání za podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), když žalobkyně s tímto postupem vyjádřila souhlas již v žalobě a žalovaná se k výzvě soudu, zda s takovým postupem souhlasí, ve stanovené lhůtě nevyjádřila, v důsledku čehož má soud za to, že s takovým postupem souhlasí.4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Právní předchůdkyně žalobkyně (společnost , právnická osoba, ) a žalovaná uzavřely dne 10. 7. 2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , xxx, , na základě které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 31 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnutou částku spolu s poplatkem ve výši 37 842 Kč vrátit ve 21 měsíčních splátkách po 3 279 Kč (poslední splátka ve výši 3 262 Kč) do 10. 4. 2022 (prokázáno smlouvou o spotřebitelském úvěru č. , xxx, ze dne 10. 7. 2020). Žalovaná neuhradila ničeho (prokázáno tabulkou umoření ze dne 19. 12. 2022). Na základě smlouvy o postoupení byly pohledávky právní předchůdkyně žalobkyně za žalovanou postoupeny na žalobkyni (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022 včetně seznamu postoupených pohledávek a oznámení o postoupení pohledávek ze dne 16. 12. 2022 s podacím lístkem ze dne 13. 1. 2023). Před podáním žaloby byla ze strany žalobkyně zaslána předžalobní upomínka ve smyslu ustanovení § 142a občanského soudního řádu (viz výzva k plnění ze dne 1. 6. 2023 včetně podacího lístku ze dne 2. 6. 2023).5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., zákon o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotř. úvěru“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.8. Podle § 87 odst. 1 věta prvá zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.9. Podle § 588 o. z., přihlédne soud i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.10. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.11. Podle ustanovení § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.12. Podle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně plnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanovení vláda nařízení; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.13. Na základě předložených listinných důkazů dospěl soud k závěru, že mezi žalovanou a žalobkyní byla uzavřena smlouva o úvěru, která je zároveň smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru. Dle tvrzení žalobkyně ověřila úvěruschopnost žalované lustrací v insolvenčním rejstříku a dále tak, že zejména provedla vyhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením smlouvy o úvěru, kdy byla žalovaná dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalované a byly ověřeny doklady – 2 výpisy z bankovního účtu. Žalobkyně z nich nedošla k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti žalované. Soud však konstatuje, že způsob ověřování byl v daném případě zjevně nedostatečný a nedůsledný. Ze zákaznické karty žalované se podává, že žalovaná uvedla, že je svobodná, vyživuje 1 osobu, bydlí v nájmu, je na mateřské/rodičovské dovolené, deklarovala svůj čistý měsíční příjem na 10 000 Kč (od úřadu práce) a své výdaje na částku 3 000 Kč. Žalobkyně tyto informace ověřila jen z bankovních výpisů. Žalobkyně tak zcela rezignovala na zjišťování skutečných výdajů žalované, když je zřejmé, že výdaje ve výši 3 000 Kč nemohou pokrýt nájemní bydlení, výživu žalované s dítětem, natož pak další výdaje. Žalovaná výdaje nijak nekonkretizovala ani nedoložila.14. Jak uvádí rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR spis. zn. 33 Cdo 2178/2018, věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků.15. Soud má tedy za to, že žalobkyně řádně nezjišťovala konkrétní příjmy a výdaje žalované, které jsou pro ověření schopnosti žalované poskytnutý úvěr splácet minimálně stejně důležité jako šetření ve veřejně dostupných databázích. V řízení bylo prokázáno, že zkoumání úvěruschopnosti žalované bylo omezeno na zjištění údajů získaných od žalované, aniž by byly přezkoumány listiny dokládající konkrétní příjmy a výdaje žalované, zjištěna podrobně její osobní situace. Přitom údaje poskytnuté žalovanou týkající se jejích výdajů byly zcela nedůvěryhodné a bylo namístě je vysvětlit a doplnit. S ohledem na shora uvedené soud konstatuje, že smlouva o úvěru je ve smyslu § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. neplatná, neboť žalobkyně se vůbec nezabývala konkrétní a individuální situací žalované a posouzení úvěruschopnosti bylo tedy podle názoru soudu učiněno pouze formalisticky a nesplňuje požadavky stanovené zákonem o spotřebitelském úvěru (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 26. února 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Žalobkyně tedy nedostála povinnostem daným § 84 – 89 zákona, čímž způsobila neplatnost smlouvy.16. Otázka, zda v případě absence řádného posouzení úvěruschopnosti nastává absolutní nebo relativní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru již byla řešena Soudním dvorem Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C679/18. Soudní dvůr shledal, že: „články 8 a 23 smě