21 C 122/2025-222 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 5. 3. 2025 domáhala zaplacení 123.022,64 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 1. 3. 2021 uzavřena smlouva o obchodním zastoupení, na jejímž základě se žalovaná zavázala být pro žalobkyni zprostředkovatelem. Nedílnou součástí smlouvy byly i vnitřní předpisy. Součástí vnitřních předpisů je i provizní řád. Každý poradce, který nedodrží podmínky provizního řádu, musí následně provize, které mu nenáleží, vrátit. Podmínka je: minimální spolupráce 2 roky, i když poradce tyto 2 roky splnil, je zde důvod, že nesplnil plán, což jsou případy žalované. Žalobkyně proto na základě průběžného vyúčtování ze dne 27. 9. 2024 zaslala žalované žádost o vrácení žalované částky. Následně žalovanou vyzývala ještě předžalobní upomínkou doručenou 19. 12. 2024 a vysvětlujícím dopisem z 6. 1. 2025. Žalovaná vrácení provize odmítla s tím, že s provizním řádem nebyla seznámena, což ale není pravdivé.2. Žalovaná s žalobou ve vyjádření z 16. 4. 2025 nesouhlasila a navrhovala, aby byla zamítnuta. Namítala, že žalobkyně nedoložila, že by částku 123.022,64 Kč žalované zaplatila. Žalobkyně nijak nevyjasňuje právní důvod, ze kterého dovozuje, že údajně vyplacené provize žalované nenáleží, resp. z čeho dovozuje, že žalovaná nesplnila plán, přičemž ani nevymezuje, jaký tento plán byl. Pokud žalobkyně odkazuje na „Provizní řád , Anonymizováno, “, tento provozní řád žalovaná nikdy neviděla a nebyla s ním seznámena. Z ničeho nevyplývá, že by „Provizní řád , Anonymizováno, “ měl být součástí vnitřních předpisů žalobkyně, tím spíše, že není ani názvem společnosti žalobkyně označen. Obecný odkaz ve smlouvě, odkazující na seznámení s Vnitřními předpisy, neumožňuje učinit jednoznačný úsudek o tom, zda žalovaná byla seznámena právě s tímto předpisem. Jde o adhezní smlouvu ve smyslu § 1798 občanského zákoníku. Z toho důvodu je doložka o odkazu na podmínky uvedené mimo text smlouvy platná jen tehdy, byla-li žalovaná, jakožto slabší strana, která nemohla obsah smlouvy ovlivnit, seznámena s těmito podmínkami. Žalovaná s těmito podmínkami seznámena nebyla. Dle § 1751 odst. 1 občanského zákoníku je přípustné, aby část obsahu smlouvy byla určena odkazem na obchodní podmínky, vnitřní předpisy žalobkyně však nejsou obchodními podmínkami. Nejde přitom o odlišné označení téhož. Obchodní podmínky jsou zpravidla veřejně dohledatelné, jejich obsah tak typicky není sporný. Vnitřní předpis žalobkyně naopak zveřejněn nikde není. To sice neznamená, že si strany nemohou ujednat další podmínky spolupráce nad rámec uzavřené smlouvy například vnitřními předpisy, avšak je nutné prokázat, jaký byl obsah těchto vnitřních předpisů a že právě s tímto obsahem vnitřních předpisů byla žalovaná seznámena.3. V replice z 18. 6. 2025 žalobkyně uvedla, že dokládá všechny vyplacené provize žalované ve výši 137.311 Kč. Hlavním argumentem odporu žalované bylo, že není prokázáno, že žalovaná byly seznámena s provizním řádem , právnická osoba, . Seznámení s provizním řádem , právnická osoba, ze strany žalované je schopna prokázat podpisem. Výpověď byla podána ze strany žalované. Dále citovala z přílohy č. 2 Provizního řádu , právnická osoba, (strana 7) s tím, že spolupráce trvala méně než 2 roky (datum začátku spolupráce: 1. 3. 2021 a datum konce spolupráce: 31. 8. 2022).4. Žalovaná v doplňujícím vyjádření z 22. 9. 2025 znovu namítala, že nebyla seznámena s vnitřními předpisy, které předložila žalobkyně. V čl. I. Smlouvy o obchodním zastoupení ze dne 1. 3. 2021 se za vnitřní předpisy označují interní normy žalobkyně, když v tomto čl. je uveden jejich demonstrativní výčet. Dle tohoto demonstrativního výčtu by mělo jít o bezmála 15 interních předpisů. Pokud bude mít jeden interní předpis v průměru 8 stran, tak žalovaná by při podpisu Smlouvy o obchodním zastoupení měla obdržet minimálně 120 stran textu, se kterými se dle tvrzení žalobkyně měla seznámit. Žalovaná odmítla, že by s takovým množství listin byla při podpisu Smlouvy o obchodním zastoupení konfrontována či seznámena. Takový proces ani není prakticky možný. Tyto dokumenty nebyly žalované předloženy ani dne 15. 2. 2021, kdy podepisovala Přílohu č. 5 směrnice 10013SM Provizní řád interní obchodní služby , Anonymizováno, v České republice. Smluvní dokumentace a celkový přijímací proces uskutečnila se žalovanou v zastoupení žalobkyně paní , jméno FO, , která je jako nadřízený náborující uvedena i v Příloze č. 5 směrnice 10013SM Provizní řád interní obchodní služby , Anonymizováno, v České republice. Ze strany paní , jméno FO, nebyla žalovaná upozorněna na důsledky ukončení smlouvy o obchodním zastoupení do 2 let od uzavření smlouvy. Žalobkyně označila speciální provizi, kterou požaduje vydat zpět, jako adaptační příspěvek. Z Přílohy č. 5 směrnice 10013SM Provizní řád interní obchodní služby UNIQA v České republice nevyplývá žádné upozornění na skutečnost, že v případě ukončení smlouvy o obchodním zastoupení do 2 let o její uzavření, bude Zprostředkovatel povinen vrátit vyplacený adaptační příspěvek. V této Příloze č. 5 je pouze upozornění/poučení Zprostředkovatele o tom, že adaptační příspěvek mu náleží pouze v případě úspěšného absolvování obou zkoušek. Znovu zdůrazňovala, že na Smlouvu o obchodním zastoupení ze dne 1. 3. 2021 pohlížet jako na smlouvu adhezního typu dle ustanovení § 1798 o. z. Odkazovala na § 1799 o. z. s tím, že s významem jednotlivých interních předpisů žalobkyně nebyla seznámena a doposud nebylo prokázáno, že význam interních předpisů musela v plném rozsahu znát. Čl. XXI. odst. 4 si odporuje s Čl. VI. odst. 1 písm. a) a Čl. VII odst. 3 Smlouvy. Čl. XXI. odst. 4 Smlouvy představuje zdánlivé jednání neboli zdánlivé ustanovení smlouvy, které nemá žádné právní účinky, a tudíž se ho nelze dovolávat. Pokud by bylo v úmyslu stran seznamovat se Vnitřními předpisy již při podpisu smlouvy, tak by tyto části Smlouvy formulovala tak, že Zprostředkovatel je již s těmi předpisy seznámen a nikoliv, že s nimi bude seznámen v budoucnu. Znovu poukazovala na označení žalobkyně a označení přílohy č. 5 (Provizní řád , Anonymizováno, ). V době, kdy se žalovaná rozhodla vypovědět Smlouvu o obchodním zastoupení, konzultovala tento svůj krok i svojí nadřízenou paní , jméno FO, . Ze strany paní , jméno FO, pak byla žalovaná ujištěna, že smlouvu vypovědět může a nebudou jí z toho plynou žádné další právní důsledky. Ani obecná deklarace ve smlouvě, dle které žalovaná byla seznámena s vnitřními předpisy, nemohou žalobkyni zakládat právo předložit jakýkoli dokument a (úspěšně) tvrdit, že právě tento dokument byl součástí vnitřních předpisů. Odkazovala na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 2563/2022. Žalovaná nebyla seznámena s takovým vnitřním předpisem, který by stanovil, že žalovaná je povinna ve lhůtě dvou let od ukončení právního vztahu „vracet celou výši vyplacených AP“. Je zjevné, že existovaly dva interní předpisy, které stály vedle sebe; zjevně z důvodů, že fúzovaly dvě společnosti. Obchodním zástupcům byly systematicky podávány zcela odlišné informace o následcích ukončení smlouvy o obchodním zastoupení, než stanoví žalobkyní předkládaný vnitřní předpis. Žalobkyní nyní předkládaný vnitřní předpis nebyl nikomu z obchodních zástupců předložen a nikdo s ním nebyl seznámen.5. Žalobkyně v doplňujícím vyjádření z 23. 9. 2025 k výzvě soudu specifikovala, čím je tvořena částka 522,64 Kč. Dále uvedla, že absence IČ ve Smlouvě o obchodním zastoupení neznamená, že vznikl pracovní poměr. Žalovaná měla živnostenské oprávnění sice od 02/2019 nicméně nikoliv na zprostředkovatelskou činnost. K tomu potřebovala splnit odborné zkoušky v rámci akreditace u ČNB. Registrace u ČNB proběhla 24. 5. 2021. Z tohoto důvodu nebylo IČO nutné a ani možné uvést do Smlouvy o obchodním zastoupení, která byla podepsána 14. 2. 2021. Žádný pracovní poměr nevznikl, ani vzniknout nemohl. Žalovaná písemně svým podpisem potvrdila několikrát, že se s vnitřními předpisy včetně provizního řádu seznámila a současně věděla, že je umístěn v sídle žalobkyně, v regionálních ředitelstvích a na elektronickém informačním portálu žalované (čl. VII odst. 2) smlouvy o obchodním zastoupení. Žalovaná se tak nemůže, jakkoliv vymlouvat, že by nebyla seznámena s obsahem smluvního vztahu mezi žalobkyní a žalovanou. Navíc žalovaná prošla uvedeným školením nováčka, kde výslovně odsouhlasila provizní řád.6. Při jednání konaném dne 16. 9. 2025 učinily účastnice nesporným, že podepsaly dne 1. 3. 2021 smlouvu označenou jako smlouva o obchodním zastoupení. Žalovaná dopisem ze dne 15. 6. 2022 doručeným do datové schránky žalobkyně dne 16. 6. 2022 vypověděla smlouvu o obchodním zastoupení. Žalobkyně dopisem ze dne 12. 11. 2024 vyzvala žalovanou k vrácení částky 123.022,64 Kč do sedmi dnů od doručení tohoto dopisu.7. Mezi účastnicemi zůstalo sporným, zda byla žalované žalobkyní vyplacena částka 123.022,64 Kč a zda žalobkyni vznikl nárok na vrácení částky 123.022,64 Kč, respektive zda byla žalovaná seznámena s dokumentem označeným jako Příloha č. 2, Pr