21 C 326/2025-94 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 9. 6. 2025 domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 62.565 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že se žalovaným uzavřela dne 1. 7. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 38.000 Kč. Jelikož žalovaný neplnil své povinnosti poskytnutý úvěr splácet řádně a včas, došlo k zesplatnění úvěru, čímž zároveň vznikly žalobkyni vůči žalovanému další pohledávky sestávající se z nesplacené jistiny úvěru a neuhrazených úroků za poskytnutí úvěru přirostlých ke dni zesplatnění úvěru a smluvních pokut. Žalovaná částka sestává z neplacené nové jistiny úvěru ve výši celkem 43.165,15 Kč, smluvní pokuty ve výši 998 Kč, nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 400 Kč, smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné částky nové jistiny úvěru za každý den prodlení s úhradou ve výši 18.002 Kč. Dlužná částka nebyla uhrazena ani přes předžalobní upomínku zaslanou žalovanému. Podáním ze dne 27. 9. 2025 doplnila žalobkyně svá tvrzení ohledně toho, jakým způsobem zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Uvedla, že schopnost žadatele o úvěr řádně jej hradit byla prověřena na základě dokladů o příjmech, výpisů z databází NRKI a SOLUS, hodnocení klienta a prohlášení dlužníka, přičemž zejména poukázala na povinnost žalovaného uvést údaje o svých příjmech a výdajích pravdivě. Ze zjištěných údajů žalobkyně uzavřela, že žalovaný bude schopen poskytnutý úvěr splácet.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. K jednání soudu dne 4. 11. 2025 se žalovaný bez omluvy nedostavil, ačkoli mu bylo předvolání k jednání řádně doručeno dne 6. 10. 2025. Vzhledem k tomu soud projednal a rozhodl věc v jeho nepřítomnosti postupem dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).4. Z provedených listinných důkazů zjistil soud následující skutkový stav.5. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 1. 7. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 38.000 Kč na dobu 48 měsíců s celkovou výší splátky 2.218 Kč a zápůjční úrokovou sazbou 64,33 % ročně (viz návrh na uzavření smlouvy o úvěru č. , hodnota, , oznámení o schválení úvěru, splátkový kalendář, předsmluvní formulář, prohlášení klienta, dodatek č. , hodnota, k návrhu smlouvy o úvěru, úplný výpis ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu). Žalobkyně vyplatila žalovanému částku úvěru dne 3. 7. 2023, žalovaný uhradil měsíční splátku ve výši 2.218 Kč v měsících srpnu, září, říjnu a listopadu 2023, dále neuhradil ničeho (viz karta klienta, doklad o vyplacení úvěru). Žalobkyně vyzvala žalovaného dvakrát k úhradě dlužných splátek, nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením ve výši 400 Kč a smluvní pokuty ve výši 998 Kč (viz výzva k zaplacení a upozornění na možnost zesplatnění celého úvěru ze dne 22. 1. 2024 a 22. 2. 2024). Dne 25. 2. 2024 přikročila žalobkyně k zesplatnění úvěru a vyzvala žalovaného k okamžité úhradě zbývající části dlužné původní jistiny úvěru ve výši 37.216,27 Kč, úroku za poskytnutí úvěru ve výši 5.948,88 Kč, neuhrazené smluvní pokuty ve výši 998 Kč a náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 400 Kč (viz oznámení ze dne 25. 2. 2024, vč. potvrzení o odeslání). K posouzení úvěruschopnosti klienta si žalobkyně vyžádala kopii občanského průkazu žalovaného pro ověření identity žalovaného a platnosti občanského průkazu (viz kopie OP žalovaného), výpisy z databází NKRI s kódem příznaku 2 a SOLUS se zjištěním, že žalovaný neměl nikdy dlužnou částku po splatnosti (viz výpis záznamů z registru SOLUS, výpis z nebankovního registru klientských informací NRKI), informativní výpisy z účtu klienta – exporty transakční historie za měsíce březen až červen 2023 pro příchozí platby od subjektu , právnická osoba, . se zjištěním, že v těchto měsících obdržel žalovaný vždy právě jednu příchozí platbu od tohoto subjektu (viz výpisy z transakční historie k č. ú. , č. účtu, za období duben až červen 2023), vyplnění předsmluvního formuláře a prohlášení klienta (viz předsmluvní formulář, prohlášení klienta). Na základě zjištěných údajů provedla žalobkyně hodnocení úvěruschopnosti klienta se závěrem o volných zdrojích klienta ve výši 3.033 Kč (viz hodnocení klienta).6. Zaplacení dlužné částky, ani jiné skutečnosti významné z hlediska základu či výše žalobou uplatněného nároku nebyly tvrzeny, tedy ani prokázány.7. Soud věc právně posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a dále, s ohledem na spotřebitelský charakter uzavřené smlouvy také podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).8. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., zákona o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.10. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.11. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.13. Soud má za to, že obdobně jako za předchozí právní úpravy obsažené v zákoně č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, platné a účinné do 30. 11. 2016, je namístě se i nyní za účinnosti zákona o spotřebitelském úvěru, z úřední povinnosti soudu zabývat (i bez námitky žalovaného) v případě spotřebitelské smlouvy o úvěru předně otázkou, zda ze strany žalobkyně jakožto poskytovatele úvěru byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna její zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele (žalovaného). Povinnost věřitele zkoumat schopnost spotřebitele splácet sjednávaný úvěr je v zákoně stanovena nikoliv pouze na ochranu zadlužujícího se spotřebitele, ale současně též na ochranu dotčeného věřitele (v jehož prospěch je, aby spotřebitel, jenž se vůči němu úvěrově zavazuje, byl skutečně schopen svým závazkům dostát), i na ochranu všech dalších (i potenciálních) věřitelů dotčeného dlužníka, u nichž by řádné splácení jejich pohledávek daným spotřebitelem v případě jeho předlužení (další závazky), mohlo být ohroženo. Zakotvením ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru do právního řádu došlo k implementaci směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, podle níž musí věřitel před uzavřením smlouvy posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (článek 8). Z ustálené judikatury Krajského soudu v Praze (rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 19. 5. 2020 sp. zn. 22 Co 5/2020, rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 19. 5. 2020 sp. zn. 22 Co 53/2020, rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 18. 7. 2019 sp. zn. 27 Co 143/2019) plyne, že pouze jazykový výklad právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 a obsažené v ustanovení § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. by (zejména vzhledem k druhé větě § 87 odst. 1) mohl nasvědčovat, že touto změnou došlo ke změně zákonného důsledku porušení kontinuálně stanovené povinnosti poskytovatele úvěru v tom směru, že jím bude nikoli absolu