21 C 334/2025-81 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným dne 27. 5. 2025 u zdejšího soudu domáhala zaplacení žalované částky z titulu nesplaceného úvěru. Tvrdila, že s žalovanou uzavřela dne 4. 12. 2023 smlouvu na bezúčelný spotřebitelský úvěr na dobu 12 měsíců. Žalobkyně se na základě uzavřené smlouvy zavázala poskytnout žalované finanční prostředky ve výši 15.000 Kč a žalovaná se zavázala finanční prostředky žalobkyni vrátit spolu se sjednaným úrokem a zaplatit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 495 Kč. Dále strany sjednaly služby expres výplata za poplatek 199 Kč. Za poplatek 1.485 Kč si pak žalovaná v souladu se smluvním ujednáním stran prodloužila splatnost splátky o jeden měsíc korunovou platbou dne 5. 4. 2024. Žalovaná uhradila splátkami za trvání smlouvy částku celkem 17.700 Kč. Žalovaná částka 11.454 Kč sestává z neuhrazené jistiny úvěru ve výši 8.124 Kč, účelně vynaložených nákladů na vymáhání dlužné částky v celkové výši 1.330 Kč a smluvních pokut v celkové výši , právnická osoba, Kč. Žalobkyně zaslala žalované předžalobní výzvu k úhradě dlužné částky. Podáním ze dne 10. 9. 2025 se žalobkyně dále vyjádřila ke způsobu, jakým prověřila úvěruschopnost žalované. Žalobkyně uvedla, že prověřila schopnost žalované splácet s využitím Metodiky posouzení úvěruschopnosti klienta a na základě informací uvedených v Kartě klienta. Žalobkyně provedla lustraci žalované v registrech NRKI, SOLUS, CRIBIS a ISIR s tím, že v NRKI byla žalovaná nalezena – pozitivní vyhodnocení, v ISIR nebyla nalezena a dotaz do registru CRIBIS byl s výsledkem bez exekuce.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. V podání ze dne 13. 8. 2025 sdělila, že je hospitalizována v Psychiatrické nemocnici , adresa, a žádné dokumenty či upomínky se k jejím rukám nedostaly, doručeno jí bylo až usnesení zdejšího soudu ze dne 22. 7. 2025. Žalovaná dále uvedla, že se obrátila na žalobkyni, aby s ní celou věc dořešila a že z hospitalizace by měla být propuštěna v polovině září.3. Ve věci bylo soudem nařízeno jednání na 11. 11. 2025. Žalobkyně se z účasti na tomto jednání omluvila podáním ze dne 29. 10. 2025, žalovaná se k jednání nedostavila, ač jí bylo předvolání řádně doručeno dne 22. 9. 2025. Vzhledem k tomu soud projednal a rozhodl věc v jejich nepřítomnosti postupem dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).4. Z předložených listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav. Žalobkyně uzavřela dne 4. 12. 2023 úvěrovou smlouvu s ID žádosti 1235074, v níž se zavázala poskytnout žalované finanční prostředky ve výši 15.000 Kč na dobu 24 měsíců s měsíční splátkou ve výši 1.319 Kč splatnou dne 4. 1. 2024, ve výši 1.360 Kč pro splátky splatné do 4. 8. 2024 a ve výši 625 Kč pro zbývající splátky do 4. 12. 2025 (viz smlouva o úvěru, úvěrové podmínky). Žalobkyně žalované poskytla peněžní prostředky bankovním převodem dne 4. 12. 2024 na žalovanou uvedené číslo účtu , č. účtu, (viz opis výpisu proplacení smlouvy). Žalovaná uhradila žalobkyni na splátkách úvěru částku celkem 17.700 Kč, které žalobkyně započetla na jistinu, úroky, smluvní pokutu a účelně vynaložené náklady (viz výpis čerpání, splátek a úhrad). Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou splátek, žalobkyně ji proto nejprve dne 10. 2. 2025 vyzvala k úhradě před zesplatněním úvěru (viz výzva před zahájením vymáhání celého úvěru) a následně dne 28. 9. 2025 zesplatnila úvěr a vyzvala žalovanou k úhradě celého úvěru – dlužné částky ve výši 11.454 Kč (viz výzva ke splacení celé půjčky, vč. potvrzení o odeslání). Žalobkyně zaslala dne 25. 4. 2025 žalované předžalobní výzvu k úhradě dlužné částky (viz předžalobní výzva k plnění, vč. potvrzení o odeslání). Žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru provedla lustraci žalované v NRKI, SOLUS, CRIBIS a ISIR (viz potvrzení o provedení ověření bonity klienta a karta klienta).5. Zaplacení dlužné částky, ani jiné skutečnosti významné z hlediska základu či výše žalobou uplatněného nároku nebyly tvrzeny, tedy ani prokázány.6. Soud věc právně posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a dále, s ohledem na spotřebitelský charakter uzavřené smlouvy také podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.9. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.10. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Soud má za to, že obdobně jako za předchozí právní úpravy obsažené v zákoně č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, platné a účinné do 30. 11. 2016, je namístě se i nyní za účinnosti zákona o spotřebitelském úvěru, z úřední povinnosti soudu zabývat (i bez námitky žalovaného) v případě spotřebitelské smlouvy o úvěru předně otázkou, zda ze strany žalobkyně jakožto poskytovatele úvěru byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna její zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele (žalovaného). Povinnost věřitele zkoumat schopnost spotřebitele splácet sjednávaný úvěr je v zákoně stanovena nikoliv pouze na ochranu zadlužujícího se spotřebitele, ale současně též na ochranu dotčeného věřitele (v jehož prospěch je, aby spotřebitel, jenž se vůči němu úvěrově zavazuje, byl skutečně schopen svým závazkům dostát), i na ochranu všech dalších (i potenciálních) věřitelů dotčeného dlužníka, u nichž by řádné splácení jejich pohledávek daným spotřebitelem v případě jeho předlužení (další závazky), mohlo být ohroženo. Zakotvením ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru do právního řádu došlo k implementaci směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, podle níž musí věřitel před uzavřením smlouvy posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (článek 8). Z ustálené judikatury Krajského soudu v Praze (rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 19. 5. 2020 sp. zn. 22 Co 5/2020, rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 19. 5. 2020 sp. zn. 22 Co 53/2020, rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 18. 7. 2019 sp. zn. 27 Co 143/2019) plyne, že pouze jazykový výklad právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 a obsažené v ustanovení § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. by (zejména vzhledem k druhé větě § 87 odst. 1) mohl nasvědčovat, že touto změnou došlo ke změně zákonného důsledku porušení kontinuálně stanovené povinnosti poskytovatele úvěru v tom směru, že jím bude nikoli absolutní, ale pouhá relativní neplatnost dotčené smlouvy, kterou, jako takovou, by měl soud zkoumat pouze k námitce spotřebitele. Při výkladu a aplikaci právních předpisů však nelze pomíjet jejich účel a smysl, který není možné hledat jen ve slovech a větách toho kterého předpisu, ale je v něm třeba vždy nalézat i zásady uznávané demokratickými právními státy (srov. nález Ústavního soudu ze dne 7. 5. 2009, sp. zn. I. ÚS 523/07). Mezi tyto náleží i zásada rovnosti a s ní související zásada