21 C 371/2025-70 — Okresní soud Praha-východ

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným dne 1. 8. 2025 se žalobkyně domáhala zaplacení žalované částky s příslušenstvím z titulu smlouvy o hotovostním úvěru. Tvrdila, že se žalovaným uzavřela dne 24. 3. 2023 smlouvu o hotovostním úvěru číslo , hodnota, , na jejímž základě poskytla žalovanému částku ve výši 35.000 Kč a žalovaný se zavázal částku vrátit a zaplatit sjednaný úrok. Nedílnou součástí smlouvy jsou Úvěrové podmínky. Žalovaný se zavázal měsíčně hradit pravidelnou splátku úvěru ve výši 686 Kč, skládající se ze splátky pojištění, jistiny a úroku 19,99 % ročně, a to vždy k 15. dni v měsíci počínaje dnem 15. 4. 2023. Dále byl sjednán poplatek za zprostředkování úvěru ve výši 700,- Kč. Žalovaný řádně hradil splátky od 15. 4. 2023 do 15. 3. 2025. Ode dne 25. 4. 2025 neeviduje žalovaná žádné úhrady od žalovaného, proto žalobkyně přistoupila v souladu s ujednáním čl. 5 Úvěrové smlouvy dne 26. 6. 2025 k zesplatnění úvěru. Ke dni zesplatnění byl dluh žalovaného tvořen nesplacenou jistinou ve výši 32.721,26 Kč (jistina neobsahuje žádné úroky, úroky z prodlení, pokuty, poplatky ani jiné položky), nesplaceným smluvním úrokem z úvěru (kapitalizovaný úrok) ve výši 1 843,98 Kč, který je souhrnem nesplacených smluvních úroků ode dne poslední zaplacené splátky, tj. ode dne 15. 3. 2025 do dne předcházejícího dni zesplatnění, tedy do dne 25. 6. 2025, konkrétně pak (počet dnů prodlení/365 x aktuální jistina x 19,99/100), smluvní pokutou ve výši 1 000,- Kč. Žalobkyně dále požaduje od 25. 7. 2025 smluvní úrok 12 % ročně a zákonný úrok z prodlení od desátého dne po zesplatnění úvěru. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu, kromě toho jej k zaplacení vyzvala rovněž emailem, SMS zprávou a zprávou prostřednictvím jeho účtu na portále Zonky.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.3. Protože ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, vyzval soud účastníky podle § 115a o. s. ř. k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně svůj souhlas vyjádřila již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, ačkoli mu předmětné usnesení bylo řádně doručeno. Soud tak ve věci rozhodl bez nařízení jednání, a to za podmínek § 115a o. s. ř.4. Z předložených listinných důkazů zjistil soud následující skutkový stav. Dne 24. 3. 2023 uzavřela žalobkyně se žalovaným smlouvu o hotovostním úvěru číslo , hodnota, , jejíž součástí jsou úvěrové podmínky, na jejímž základě poskytla žalovanému částku ve výši 35.000 Kč a žalovaný se zavázal částku vrátit a zaplatit sjednaný úrok (viz smlouva o úvěru ze dne 24. 3. 2023, potvrzení o vyplacení úvěru č. , hodnota, , potvrzení o zaslání potvrzovací SMS a následném podpisu smlouvy č. , hodnota, ). Žalovaný se zavázal měsíčně hradit pravidelnou splátku úvěru ve výši 686 Kč, skládající se ze splátky pojištění, jistiny a úroku 19,99 % ročně, a to vždy k 15. dni v měsíci počínaje dnem 15. 4. 2023, dále se zavázal uhradit poplatek za zprostředkování úvěru ve výši 700 Kč (viz smlouva o úvěru ze dne 24. 3. 2023). Žalovaný řádně hradil splátky od 15. 4. 2023 do 15. 3. 2025 (viz Splátkový kalendář). V měsíci dubnu 2024 došlo k uzavření dvou dodatků, kterým byl změněn termín splatnosti splátek, a to nejprve na 20. den v měsíci a následně na 25. den v měsíci (viz dodatek č. , hodnota, ke smlouvě o úvěru č. , hodnota, , dodatek č. , hodnota, ke smlouvě o úvěru č. , hodnota, ). Ode dne 25. 4. 2025 neeviduje žalovaná žádné úhrady od žalovaného, proto žalobkyně přistoupila v souladu s ujednáním čl. 5 úvěrové smlouvy dne 26. 6. 2025 k zesplatnění úvěru a současně vyzvala žalovaného k vrácení celé dlužné částky (viz Výzva k zaplacení půjčky číslo , hodnota, , takzvaná předžalobní výzva). Žalobkyně ověřila před uzavřením smlouvy o úvěru úvěruschopnost žalovaného, když ohledně výše příjmů vycházela ze žalovaným tvrzených údajů, které ověřila na základě podkladů předložených žalobcem, co do výdajů porovnala výši výdajů uvedenou žalovaným s normativními náklady na bydlení v daném místě a s právními předpisy stanovenou částkou životního minima; dále žalovaná čerpala i informace z dostupných bankovních a nebankovních registrů, insolvenčního rejstříku a případně registru (viz výpis z účtu žalovaného č. , č. účtu, 1. 12. 2022 do 23. 3. 2023 a úvěrová karta).5. Zaplacení dlužné částky, ani jiné skutečnosti významné z hlediska základu či výše žalobou uplatněného nároku nebyly tvrzeny, tedy ani prokázány.6. Hmotněprávní posouzení věci bylo založeno mimo na právní úpravě zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), neboť všechny rozhodné skutečnosti nastaly již za jeho účinnosti (§ 3028 odst. 1 o. z.), a dále s ohledem na její spotřebitelský charakter na právní úpravě zákona č. 257/2016 Sb., zákona o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).7. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.9. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.10. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.11. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.13. Soud má za to, že je namístě se z úřední povinnosti soudu zabývat (i bez námitky žalovaného) v případě spotřebitelské smlouvy o úvěru předně otázkou, zda ze strany žalobkyně jakožto poskytovatele úvěru byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna její zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele (žalovaného). Povinnost věřitele zkoumat schopnost spotřebitele splácet sjednávaný úvěr je v zákoně stanovena nikoliv pouze na ochranu zadlužujícího se spotřebitele, ale současně též na ochranu dotčeného věřitele (v jehož prospěch je, aby spotřebitel, jenž se vůči němu úvěrově zavazuje, byl skutečně schopen svým závazkům dostát), i na ochranu všech dalších (i potenciálních) věřitelů dotčeného dlužníka, u nichž by řádné splácení jejich pohledávek daným spotřebitelem v případě jeho předlužení (další závazky), mohlo být ohroženo. Zakotvením ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru do právního řádu došlo k implementaci směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, podle níž musí věřitel před uzavřením smlouvy posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (článek 8). Z ustálené judikatury Krajského soudu v Praze (rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 19. 5. 2020 sp. zn. 22 Co 5/2020, rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 19. 5. 2020 sp. zn. 22 Co 53/2020, rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 18. 7. 2019 sp. zn. 27 Co 143/2019) plyne, že pouze jazykový výklad právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 a obsažené v ustanovení § 86