7 C 19/2025-33 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobkyně se v tomto řízení domáhá zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru, kterou měl žalovaný uzavřít dne 17. 10. 2022 s právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, . (dále jen „právní předchůdce žalobkyně“). Žalobkyně tvrdila, že na základě smlouvy žalovaný čerpal úvěr ve výši 35 000 Kč, který měl vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 22 183,51 Kč nejpozději dne 15. 10. 2023. Podle žalobních tvrzení tyto prostředky byly žalovanému zaslány na jeho účet dne 17. 10. 2022. Žalovaný dosud úvěr nesplatil. Před poskytnutím úvěru právní předchůdkyně žalobkyně ověřila úvěruschopnost žalovaného, a to lustrací z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB, přičemž sdělila, že k tomuto nenavrhuje žádných dalších důkazů. Pro případ, že by soud neuznal její nárok na zaplacení z titulu smlouvy, žádala žalobkyně, aby jej v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného.2. Žalovaný k žalobě sdělil, že mu právní předchůdkyně žalobkyně poskytla úvěr v době, kdy se nacházel v tíživé životní situaci a nebyl schopen řádně vyhodnotit podmínky smlouvy. Tvrdil, že jeho úvěruschopnost nebyla řádně prověřena, a proto je smlouva o úvěru absolutně neplatná. Navrhl úhradu pouze jistiny ve výši 35 000 Kč, jejíž poskytnutí nerozporoval, a to formou měsíčních splátek po 1 000 Kč. Dále namítal, že uzavření smlouvy prostřednictvím elektronické komunikace na dálku neproběhlo řádně v souladu s nařízením eIDAS, produktová tabulka, která určuje výši účelně vynaložených nákladů při prodlení, nebyla součástí hlavní smlouvy, což činí ujednání o smluvní pokutě neplatným, a výše RPSN a poplatku za poskytnutí úvěru jsou v hrubém nepoměru k výši úvěru a odporují dobrým mravům.3. Žalobkyně sdělila, že s návrhem žalovaného na rozložení splácení do měsíčních splátek po 1 000 Kč souhlasí, a to pod ztrátou výhody splátek, pokud dojde k prodlení s úhradou byť jediné z nich.4. Ve věci bylo rozhodnuto na základě listinných důkazů bez nařízení jednání za podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), když žalobkyně s tímto postupem vyjádřila souhlas již v žalobě a žalovaný se k výzvě soudu, zda s takovým postupem souhlasí, ve stanovené lhůtě nevyjádřil, v důsledku čehož má soud za to, že s takovým postupem souhlasí.5. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: Žalovaný uzavřel dne 17. 10. 2022 s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, , na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 35 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr do dne 15. 10. 2023 vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 22 183,51 Kč a úrokem ve výši 12 % ročně (smlouva o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, ). Právní předchůdkyně žalobkyně dne 17. 10. 2022 poskytla na účet č. , č. účtu, částku 35 000 Kč (potvrzení o platbě). Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela dne 4. 6. 2024 s žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek, na základě které postoupila svou pohledávku za žalovaným na žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek vč. seznamu postoupených pohledávek); dopisem ze dne 27. 8. 2024 bylo žalovanému postoupení pohledávky oznámeno (oznámení o postoupení pohledávky). Téhož dne byla žalovanému odeslána předžalobní upomínka, ve které byl žalovaný vyzván k uhrazení dluhu do 3 dnů (předžalobní výzva vč. podacího lístku).6. Z ostatních důkazů soud nezjistil žádné další relevantní skutečnosti nad rámec shora uvedených, další dokazování soud neprovedl pro nadbytečnost.7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., zákon o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.10. Podle § 87 odst. 1 věta prvá zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.11. Podle § 588 o. z. přihlédne soud i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.12. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.13. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.14. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o. z. nabývá postoupením pohledávky postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená.15. Na základě shora uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že smlouva, kterou právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli, je smlouvou o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. Vzhledem k tomu, že v právním vztahu vystupoval žalovaný jako spotřebitel, řídí se smlouva i příslušnými ustanoveními zákona o spotřebitelském úvěru. Zákon o spotřebitelském úvěru ukládá poskytovateli spotřebitelského úvěru, v tomto případě tedy právní předchůdkyni žalobkyně, před uzavřením smlouvy posoudit schopnost úvěrovaného spotřebitele, tedy žalovaného, poskytnutý úvěr splatit. V případě, že poskytovatel spotřebitelského úvěru neprověří úvěruschopnost spotřebitele v souladu se zákonem, a přesto spotřebiteli úvěr poskytne, je smlouva o úvěru stižena neplatností.16. Judikatura Soudního dvora Evropské unie (srov. např. rozsudek z 5. 3. 2020, OPR-Finance, C-679/18 nebo ve věci C-679/18 ze dne 5. 3. 2020) pak zdůrazňuje povinnost soudů zkoumat podmínky platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti byl povinen spotřebitel vznést. Zjistí-li porušení této povinnosti, jsou vnitrostátní soudy povinny vyvodit z toho bez dalšího zákonem předvídané důsledky. Smyslem harmonizované unijní úpravy spotřebitelských úvěrů je podle Evropského soudního dvora zajistit, aby věřitelé přistupovali k půjčování zodpovědně a aby neposkytovali úvěry bez předchozího posouzení úvěruschopnosti na základě informací získaných od žadatele o úvěr a z dostupných databází. Cílem směrnice harmonizující vnitrostátní právní úpravu této oblasti je chránit spotřebitele před nadměrným zadlužením a platební neschopností, neboť spotřebitel se nachází v nerovném postavení vůči poskytovateli úvěru a jeho vyjednávací pozice často vede k akceptaci předem stanovených neměnných smluvních podmínek. Účinnou ochranu pak poskytuje sankce v podobě absolutní neplatnosti uzavřené smlouvy, v důsledku které věřitel ztrácí nárok na ostatní smluvní finanční plnění, vyjma poskytnuté částky a zákonných nároků (úrok z prodlení).17. Právní předchůdkyně žalobkyně však dostatečně nesplnila povinnost jí plynoucí z § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, a sice povinnost prošetřit úvěruschopnost žalovaného. S ohledem na shora uvedené posoudil soud smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou.18. Právní předchůdkyně žalobkyně dle žalobních tvrzení ověřila úvěruschopnost žalovaného pouze lustrací z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB. K ověřování úvěruschopno