7 C 239/2025-56 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným dne 30. 4. 2025 domáhala zaplacení částky 11 576 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že žalovaný se zaregistroval na internetových stránkách žalobkyně www.orangefinance.cz. Při registraci uvedl požadované údaje včetně e-mailové adresy, čísla účtu a čísla mobilního telefonu. Žalovaný žalobkyni k prokázání totožnosti předložil elektronickou cestou kopii svého dokladu totožnosti a výpis ze svého účtu. Na základě úspěšné registrace byla žalovanému v informačním systému žalobkyně založena klientská sekce a sděleny přístupové údaje do systému. Žalovaný následně prostřednictvím své klientské sekce požádal o poskytnutí úvěru a žalobkyně žádost o úvěr schválila. Dne 16. 10. 2024 uzavřela žalobkyně s žalovaným smlouvu o úvěru č. , hodnota, . Ve smlouvě bylo sjednáno poskytnutí úvěru ve výši 8 000 Kč. Žalovaný se zavázal, že úvěr splatí nejpozději dne 30. 10. 2024 společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2 120 Kč. Úvěr byl poskytnut dne 16. 10. 2024 převodem na účet č. , č. účtu, . Žalovaný úvěr ani poplatek za poskytnutí úvěru ve lhůtě splatnosti žalobkyni neuhradil. Žalobkyni tak vznikl kromě nároku na vrácení jistiny úvěru ve výši 8 000 Kč a poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 2 120 Kč rovněž nárok na zákonný úrok z prodlení z jistiny úvěru ode dne následujícího po datu splatnosti, tedy od 31. 10. 2024 do zaplacení a nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 8 000 Kč od 31. 10. 2024 do 30. 4. 2025 v celkové výši 1 456 Kč. Úvěruschopnost žalovaného posoudila na základě údajů z žádosti o úvěr, analýzy výpisů z účtu prostřednictvím služby Kontomatik, faktur a výpisů z databází EUCB a REPI, z nichž vyplynula pozitivní úvěrová historie. Z výpisů Kontomatik žalobkyně ověřila průměrný kreditní obrat v řádu desítek tisíc Kč a pravidelné výdaje odpovídající deklarovaným údajům, přičemž zohlednila pouze závazky splatné do konce splatnosti úvěru.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Ve věci bylo rozhodnuto na základě listinných důkazů bez nařízení jednání za podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), když žalobkyně s tímto postupem vyjádřila souhlas a žalovaný se k výzvě soudu, zda s takovým postupem souhlasí, ve stanovené lhůtě nevyjádřil, v důsledku čehož má soud za to, že s takovým postupem souhlasí.4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 16. 10. 2024 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , kterou se žalobkyně zavázala poskytnou žalovanému úvěr ve výši 8 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr vrátit a zaplatit spolu s jistinou poplatek ve výši 2 120 Kč do 14 dnů od poskytnutí úvěru (smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , kopie občanského průkazu vč. selfie žalovaného). Žalobkyně poskytla žalovanému částku 8 000 Kč převodem na účet č. , č. účtu, dne 16. 10. 2024 (potvrzení o provedené odchozí platbě). Žalobkyně vyzvala žalovaného před podáním žaloby k úhradě celkové částky 16 576,09 Kč (předžalobní upomínka ze dne 31. 3. 2025). Žalobkyně při poskytnutí úvěru vycházela z informací žalovaného, jenž uvedl, že je ženatý, vyživuje 2 děti, jeho příjmy činí 65 000 Kč, výdaje činí 8 000 Kč, náklady na bydlení činí 4 500 Kč, příjem ostatních členů domácnosti je 19 000 Kč a měsíční výdaje splátek úvěrů jsou 1 800 Kč. Žalobkyně vyšla z toho, že výdaje domácnosti žalovaného činí 8 000 Kč, jiné finanční závazky činí 1 800 Kč, náklady na bydlení činí 4 500 Kč, příjem ostatních členů domácnosti činí 19 000 Kč, životní minimum činí 15 490 Kč, čistý příjem domácnosti činí 60 210 Kč a náklady celkem činí 19 990 Kč (žádost o poskytnutí úvěru a vyhodnocení úvěruschopnosti, profil klienta, výpis , Anonymizováno, , dokument , Anonymizováno, , výpis z CEE). Žalobkyně měla k dispozici výpisy ze služby Kontomatik, ze kterých vyplývá, že celková výše příchozích plateb na účet žalovaného činila v červenci 2024 částku 627 600 Kč, v srpnu částku 317 758,40 Kč, v září částku 444 951 Kč a v září (do 16. 10. 2024) částku 175 093 Kč. Celková výše odchozích plateb z účtu žalovaného činila v červenci 2024 částku 626 048,70 Kč, v srpnu částku 304 927,53 Kč, v září částku 446 155,97 Kč a v září (do 16. 10. 2024) částku 175 709,99 Kč. Žalovaný čerpal úvěry od nebankovních společností a fyzických osob (platby označené jako „půjčka“ či „úvěr“, a to dne 6. 9. 2024 ve výši 50 000 Kč, dne 13. 9. 2024 ve výši 25 000 Kč, dne 20. 9. 2024 ve výši 20 000 Kč, dne 25. 9. 2024 ve výši 50 000 Kč, dne 1. 10. 2024 ve výši 8 000 Kč, dne 2. 10. 2024 ve výši 8 000 Kč a dne 11. 10. 2024 ve výši 12 000 Kč. Opakovaně se ve výpisu z účtu nalézají platby za sázkovým kancelářím, např. dne 14.10.2024, 8.10.2024, 7.10.2024, 18.9.2024, 16.9.2024, 9.9.2024, 2.9.2024, 12.8.2024 atd. (výpisy Kontomatik).5. Z ostatních důkazů soud nezjistil žádné další relevantní skutečnosti nad rámec shora uvedených, další dokazování soud neprovedl pro nadbytečnost.6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., zákon o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.8. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.9. Podle § 87 odst. 1 věta prvá zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.10. Podle § 588 o. z. přihlédne soud i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.11. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.12. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.13. Na základě shora uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že smlouva, kterou žalobkyně a žalovaný uzavřeli, je smlouvou o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. Vzhledem k tomu, že v právním vztahu vystupoval žalovaný jako spotřebitel, řídí se smlouva i příslušnými ustanoveními zákona o spotřebitelském úvěru. Zákon o spotřebitelském úvěru ukládá poskytovateli spotřebitelského úvěru, v tomto případě tedy žalobkyni, před uzavřením smlouvy posoudit schopnost úvěrovaného spotřebitele, tedy žalovaného, poskytnutý úvěr splatit. V případě, že poskytovatel spotřebitelského úvěru neprověří úvěruschopnost spotřebitele v souladu se zákonem, a přesto spotřebiteli úvěr poskytne, je smlouva o úvěru stižena neplatností.14. Judikatura Soudního dvora Evropské unie (srov. např. rozsudek z 5. 3. 2020, OPR-Finance, C-679/18 nebo ve věci C-679/18 ze dne 5. 3. 2020) pak zdůrazňuje povinnost soudů zkoumat podmínky platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti byl povinen spotřebitel vznést. Zjistí-li porušení této povinnosti, jsou vnitrostátní soudy povinny vyvodit z toho bez dalšího zákonem předvídané důsledky. Smyslem harmonizované unijní úpravy spotřebitelských úvěrů je podle Evropského soudního dvora zajistit, aby věřitelé přistupovali k půjčování zodpovědně a aby neposkytovali úvěry bez předchozího posouzení úvěruschopnosti na základě informací získaných