7 C 273/2025-39 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobkyně se v tomto řízení domáhá zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím z titulu smlouvy o zápůjčce ze dne 6. 4. 2023. Tvrdila, že na základě této smlouvy poskytla žalovanému dne 7. 4. 2023 částku 11 900 Kč, přičemž žalovaný se zavázal uhradit kromě jistiny také poplatek ve výši 3 868 Kč. Celková částka měla být splacena dne 7. 5. 2023, avšak žalovaný žalobkyni ničeho neuhradil. Pro případ prodlení byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, kterou žalobkyně požaduje v částce 5 950 Kč. Žalovaný byl k úhradě dlužné částky vyzván předžalobní výzvou ze dne 8. 2. 2024, avšak na výzvu nereagoval a dluh neuhradil. Dle tvrzení žalobkyně ověřila úvěruschopnost žalovaného na základě dokumentů vyžádaných od žalovaného.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.3. Z provedeného dokazováním soud učinil následující závěr o skutkovém stavu:4. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 7. 4. 2023 smlouvu, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 11 900 Kč oproti závazku žalovaného poskytnutou částku vrátit spolu s poplatkem ve výši 3 868 Kč. Jistina spolu s poplatkem byly splatné dne 7. 5. 2023. Nedílnou součástí této smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky společnosti , Jméno žalobkyně, . (smlouva o zápůjčce, všeobecné obchodní podmínky).5. Žalobkyně žalovanému dne 7. 4. 2023 na jeho účet poskytla částku 11 900 Kč (výpis z běžného účtu žalobkyně, sdělení , právnická osoba, . ze dne 11. 11. 2025).6. Žalovaný byl žalobkyní k úhradě dlužné částky opakovaně vyzýván (upomínky ze dne 14. 5. 2023 a 21. 5. 2023, opakované výzvy k úhradě ze dne 28. 5. 2023, 6. 6. 2023 a 21. 6. 2023).7. Žalovaný byl dále k úhradě dlužné částky vyzván právním zástupcem žalobkyně předžalobní výzvou odeslanou dne 8. 2. 2024 s třídenní lhůtou k úhradě (předžalobní výzva ze dne 8. 2. 2024 vč. podacího lístku).8. Zaplacení zbylé dlužné částky, ani jiné skutečnosti významné z hlediska základu či výše žalobou uplatněného nároku nebyly tvrzeny, tedy ani prokázány.9. K výzvě soudu, aby žalobkyně doplnila tvrzení a doložila, z čeho konkrétně a jak zkoumala úvěruschopnost žalovaného, žalobkyně ničeho nedoplnila a dodala, že to zřejmě povede k posouzení smlouvy o zápůjčce jako neplatné a žádá proto, aby jí žalovaný vrátil vše, co podle smlouvy o zápůjčce dostal, tj. vrátil bezdůvodné obohacení, spolu s úroky z prodlení v zákonné výši a nahradil jí náklady řízení.10. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.11. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., zákon o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.12. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.13. Podle § 87 odst. 1 věta prvá zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.14. Podle § 588 o. z. přihlédne soud i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.15. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.16. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.17. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.18. Na základě shora uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že smlouva, kterou právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli, je smlouvou o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. Vzhledem k tomu, že v právním vztahu vystupoval žalovaný jako spotřebitel, řídí se smlouva i příslušnými ustanoveními zákona o spotřebitelském úvěru. Zákon o spotřebitelském úvěru ukládá poskytovateli spotřebitelského úvěru, v tomto případě tedy právní předchůdkyni žalobkyně, před uzavřením smlouvy posoudit schopnost úvěrovaného spotřebitele, tedy žalovaného, poskytnutý úvěr splatit. V případě, že poskytovatel spotřebitelského úvěru neprověří úvěruschopnost spotřebitele v souladu se zákonem, a přesto spotřebiteli úvěr poskytne, je smlouva o úvěru stižena neplatností.19. Judikatura Soudního dvora Evropské unie (srov. např. rozsudek z 5. 3. 2020, OPR-Finance, C-679/18) pak zdůrazňuje povinnost soudů zkoumat podmínky platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti byl povinen spotřebitel vznést. Zjistí-li porušení této povinnosti, jsou vnitrostátní soudy povinny vyvodit z toho bez dalšího zákonem předvídané důsledky. Smyslem harmonizované unijní úpravy spotřebitelských úvěrů je podle Evropského soudního dvora zajistit, aby věřitelé přistupovali k půjčování zodpovědně a aby neposkytovali úvěry bez předchozího posouzení úvěruschopnosti na základě informací získaných od žadatele o úvěr a z dostupných databází. Cílem směrnice harmonizující vnitrostátní právní úpravu této oblasti je chránit spotřebitele před nadměrným zadlužením a platební neschopností, neboť spotřebitel se nachází v nerovném postavení vůči poskytovateli úvěru a jeho vyjednávací pozice často vede k akceptaci předem stanovených neměnných smluvních podmínek. Účinnou ochranu pak poskytuje sankce v podobě absolutní neplatnosti uzavřené smlouvy, v důsledku které věřitel ztrácí nárok na ostatní smluvní finanční plnění, vyjma poskytnuté částky a zákonných nároků (úrok z prodlení).20. Soud ve věci nařídil jednání, ke kterému se žalobkyně nedostavila, takže nemohla být poučena dle § 118a o. s. ř. Dle žalobních tvrzení žalobkyně ověřila úvěruschopnost žalovaného, k výzvě soudu však žádné konkrétní tvrzení neuvedla a žádné doklady o zkoumání úvěruschopnosti nedoložila. Z její reakce na výzvu soudu se podává srozumění s tím, že smlouva je neplatná a vráceno má být bezdůvodné obohacení na straně žalovaného. Žalobkyně tedy co do zkoumání úvěruschopnosti žalovaného neunesla důkazní břemeno a soud má za to, že úvěruschopnost žalovaného nikterak zkoumána nebyla.21. V daném případě žalobkyně zcela rezignovala na své povinnosti, přičemž je zřejmé, že částku 15 768 Kč nemusí být často dlužník schopen uhradit na splátkách úvěru za několik měsíců, natož aby ji uhradil za jediný měsíc, jak tomu bylo v tomto případě.22. S odkazem na citované rozhodnutí Soudního dvora, § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a § 588 o. z. tak soud z úřední povinnosti shledal, že uzavřená smlouva je absolutně neplatná a žalovaný je povinen žalobkyni vrátit pouze poskytnutou jistinu ve výši 11 900 Kč z titulu bezdůvodného obohacení (finanční prostředky byly žalovanému poskytnuty na základě neplatné smlouvy a jsou tak posuzovány podle § 2991 o. z.). Vzhledem k tomu, že je žalovaný se splněním svého dluhu v prodlení a ze zjištěného skutkového stavu nevyplývá, že by za své prodlení nebyl odpovědný, přiznal soud žalobkyni i úroky z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády (§ 1968 o. z., § 1970 o. z., § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.), a to s počátkem prodlení od 17. 2. 2024 (ve výzvě k úhradě žalobkyně stanovila třídenní lhůtu, výzva žalovanému v souladu s § 573 o. z. došla dne 13. 2. 2024) (výrok I.). Ve zbytku soud žalobu pro nedůvodnost zamítl (výrok II.).23. O nákladech řízení soud rozhodl podle úspěšnosti účastníků v řízení dle § 142 odst. 2 o. s. ř. Při vyčíslení poměru úspěchu a neúspěchu v řízení vycházel soud z částek dospělých k okamžiku soudní