7 C 369/2024-44 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala shora uvedené částky s příslušenstvím z titulu smlouvy o vydání kreditní karty, kterou žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, . (dále jen „Banka“). Banka postoupila svou pohledávku za žalovaným na společnosti , Anonymizováno, a.s. (dále jen „přechodný věřitel“), který postoupil pohledávku dále na žalobkyni. Žalobkyně tvrdila, že Banka uzavřela se žalovaným dne 21. 10. 2021 smlouvu o vydání kreditní karty č. , hodnota, , na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěrový rámec do výše 20 000 Kč, který mohl žalovaný čerpat prostřednictvím kreditní karty a zavázal se splácet čerpané prostředky formou minimálních měsíčních splátek. Úvěr byl úročen sazbou 23,99 % ročně. Žalovaný z úvěru vyčerpal částku 171 335,24 Kč a zaplatil částku 167 537,72 Kč. Žalovaný však své závazky neplnil řádně, a proto Banka přistoupila dne 25. 11. 2023 k zesplatnění celé dlužné částky. Žalovaný svůj dluh dosud neuhradil. Žalobkyně tak požaduje zaplacení nesplacené jistiny ve výši 20 010,62 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 851,41 Kč, poplatků dle výpisu z účtu ve výši 3 363,89 Kč, smluvního úroku ve výši 23,99 % ročně a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně, obojí z částky 20 010,62 Kč od 15. 5. 2024 do zaplacení. K procesu posuzování úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně tvrdila, že byly kontrolovány veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejm. bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík a databáze Ministerstva vnitra, přičemž Banka porovnávala příjem a výdaje žalovaného odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.3. Ve věci bylo rozhodnuto na základě listinných důkazů bez nařízení jednání za podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), když žalobkyně s tímto postupem vyjádřila souhlas a žalovaný se k výzvě soudu, zda s takovým postupem souhlasí, ve stanovené lhůtě nevyjádřil, v důsledku čehož má soud za to, že s takovým postupem souhlasí.4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: Žalovaný dne 19. 10. 2021 požádal Banku o poskytnutí kreditní karty s úvěrovým rámcem 20 000 Kč, přičemž deklaroval, že jeho dosavadní měsíční splátky činí 761 Kč, jeho celková výše kreditních karet a kontokorentů činí 14 000 Kč, nemá hypotéku nebo úvěr ze stavebního spoření, jeho nezbytné měsíční výdaje činí 20 000 Kč a jeho čistý měsíční příjem činí 31 000 Kč (souhrn žádosti o kreditní kartu nebo navýšení limitu kreditní karty). Banka a žalovaný následně uzavřeli smlouvu o vydání kreditní karty č. , hodnota, s úvěrovým limitem 20 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal dluh splácet v měsíčních splátkách ve výši 3,2 % z celkové dlužné částky, minimálně 200 Kč, při úrokově sazbě 23,99 % a měsíčním poplatku za správu karty 50 Kč (návrh na uzavření smlouvy o vydání kreditní karty , Anonymizováno, č. , hodnota, , akceptace návrhu na uzavření smlouvy o vydání kreditní karty). Banka posoudila úvěruschopnost žalovaného mj. na základě následujících údajů: regionální náklady 7 344 Kč, deklarovaný příjem 31 000 Kč, měsíční splátky z online CBCB zprávy 1 251 Kč, měsíční splátky deklarované žalovaným 761 Kč, příjem žalovaného v době nápočtu nabídky 12 103 Kč, zpětně dopočítaný příjem, na základě kterého byla nabídka spočtena 14 005 Kč (prohlášení k protokolu o posouzení úvěruschopnosti). Při posuzování úvěruschopnosti Banka stanovuje nákladové složky porovnáním klientem deklarované výše a aktuálních statistických dat státních úřadů, přičemž do výpočtu volných zdrojů klienta se berou vždy ty vyšší (protokol o ověření úvěruschopnosti klienta). Žalovaný vyčerpal celkem částku 171 335,24 Kč a uhradil celkem částku 167 539,72 Kč (výpisy z kartového účtu za období od 21. 10. 2021 do 21. 11. 2023, souhrnný výpis z účtu kreditní karty). Banka prohlásila závazky ze smlouvy za okamžitě splatné ke dni 25. 11. 2023. Žalovaného vyzvala k úhradě částky 25 225,92 Kč. Oznámení bylo podáno k poštovní přepravě dne 28. 5. 2023 (oznámení ze dne 27. 11. 2023 vč. potvrzení o odeslání). Na základě smlouvy o postoupení byla pohledávka Banky za žalovaným postoupena na přechodného věřitele (smlouva o postoupení pohledávek ze dne 22. 5. 2024, seznamem postupovaných pohledávek). Postoupení pohledávky Banka oznámila žalovanému dopisy ze dne 17. 6. 2024 a 18. 6. 2024 (oznámení o postoupení pohledávky ze dne 17. 6. 2024 a 18. 6. 2024). Dále byla předmětná pohledávka za žalovaným postoupena přechodným věřitelem žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek ze dne 7. 6. 2024). Postoupení pohledávky oznámil přechodný věřitel žalovanému dopisy ze dne 15. 7. 2025 (oznámení o postoupení pohledávky ze dne 9. 10. 2023). Téhož dne právní zástupkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu ze smlouvy č. , hodnota, předžalobní výzvou (předžalobní výzva ze dne 15. 7. 2025 vč. potvrzení o odeslání ze dne 16. 7. 2025).5. Z ostatních provedených důkazů nebyly zjištěny žádné relevantní skutečnosti, další dokazování soud neprovedl pro nadbytečnost.6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., zákon o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.8. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.9. Podle § 87 odst. 1 věta prvá zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.10. Podle § 588 o. z. přihlédne soud i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.11. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.12. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně plnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanovení vláda nařízení; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.13. Po právní stránce soud na základě předložených listinných důkazů dospěl k závěru, že mezi žalovaným a Bankou byla uzavřena smlouva o úvěru, která je zároveň smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru. Zákon o spotřebitelském úvěru ukládá poskytovateli spotřebitelského úvěru před uzavřením smlouvy posoudit schopnost úvěrovaného spotřebitele, tedy žalovaného, poskytnutý úvěr splatit. V případě, že poskytovatel spotřebitelského úvěru neprověří úvěruschopnost spotřebitele v souladu se zákonem, a přesto spotřebiteli úvěr poskytne, je smlouva o úvěru stižena neplatností.14. Judikatura Soudního dvora Evropské unie (srov. např. rozsudek z 5. 3. 2020, OPR-Finance, C-679/18 nebo ve věci C-679/18 ze dne 5. 3. 2020) pak zdůrazňuje povinnost soudů zkoumat podmínky platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti byl povinen spotřebitel vznést. Zjistí-li porušení této povinnosti, jsou vnitrostátní soudy povinny vyvodit z toho bez dalšího zákonem předvídané důsledky. Smyslem harmonizované unijní úpravy spotřebitelských úvěrů je podle Evropského soudního dvora zajistit, aby věřitelé přistupovali k půjčování zodpovědně a aby neposkytovali úvěry bez předchozího posouzení úvěruschopnosti na základě informací získaných od žadatele o úvěr a z dostupných databáz