7 C 67/2025-63 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobou podanou u soudu dne 21.2.2025 se žalobkyně domáhala zaplacení náhrady mzdy ve shora uvedené výši s příslušenstvím. Tvrdila, že na základě pracovní smlouvy ze dne 1.10.2021, následně změněné dodatkem ze dne 1.1.2022 byla u žalované zaměstnána na pozici obsluha čerpací stanice pohonných hmot. Dne 18.1.2023 obdržela od žalované dokument nazvaný Okamžité zrušení pracovního poměru zaměstnavatelem datovaný dne 6.12.2022.2. Žalobkyně byla přesvědčena, že toto okamžité zrušení pracovního poměru je neplatné a oznámila žalované již dne 25.1.2023, že trvá na svém dalším zaměstnávání. Žalovaná jí však práci nepřidělila. Žalobkyně proto podala žalobu na určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru a rozsudkem Okresního soudu Praha – východ ze dne 26.3.2024, č.j. 7 C 60/2023 – 70, který nabyl právní moci dne 11.7.2024, bylo rozhodnuto o tom, že rozvázání pracovního poměru žalobkyně u žalované jeho okamžitým zrušením ze dne 6.12.2022 je neplatné. Za dané situace pracovní poměr žalobkyně nadále trvá a žalobkyně má podle ustanovení § 69 odst. 1 zákoníku práce ode dne, kdy žalované oznámila, že trvá na dalším zaměstnávání, právo na náhradu mzdy ve výši průměrného výdělku. Výši tohoto průměrného výdělku žalobkyně odvozovala dle níže uvedených ustanovení zákoníku práce a skutečnosti, že žalované bylo doručeno její oznámení o tom, že trvá na dalším zaměstnávání dne 30.1.2023. Rozhodným obdobím, z něhož vycházela tak bylo čtvrté kalendářní čtvrtletí roku 2022, kdy v měsíci říjnu odpracovala 19,5 dne. S poukazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp.zn. 21 Cdo 95/2017, při vyčíslení náhrady mzdy vyšla z částky 26 140 Kč při odpracovaných 146,25 hodinách v říjnu 2022, čímž dospěla k průměrné hodinové mzdě 178,74 Kč. Doplnila k tomu, že, jak odborná literatura, tak i komentáře sdílí pohled, že do hrubé mzdy se mají započítávat i nenárokové složky mzdy, kterých by byl zaměstnanec zřejmě dosáhl, umožnil-li by mu zaměstnavatel výkon práce. Upozorňovala přitom na opakovaně přiznávané prémie a práci vykonávanou ve dnech státních svátků, když s ohledem na pravidelný směnný provoz práci během svátků standardně vykonávala. Vypočtenou hrubou hodinovou mzdu dále žalobkyně promítla do období od 30.1.2023 ( včetně ), odkdy požadovala náhradu mzdy, do 31.12.2024 ( včetně ) a dospěla při celkové sumě 502 pracovních dní k celkové částce 672 956,10 Kč. Pro dané měsíce ve svém požadavku odlišila jednotlivé měsíční částky náhrady mzdy a odkazujíc na splatnost náhrady mzdy ( § 144 a § 141 odst. 1 zák. práce ), žádala též zákonný úrok z prodlení za každý jednotlivý měsíc, vždy od prvního dne následujícího po měsíci, kdy byla náhrada mzdy splatná. Předžalobní výzvou vyzvala žalovanou k úhradě žalované částky, ovšem bezvýsledně.3. Žalovaná s žalobou nesouhlasila a považovala ji za nedůvodnou. Namítala že žalobkyni po jejím sdělení, že s okamžitým zrušením pracovního poměru nesouhlasí, umožnila již v lednu 2023, aby se vrátila do zaměstnání. Konkrétně se tak stalo na osobní schůzce dne 18. 1. 2023 sjednané za účelem předání dokumentace ( okamžitého zrušení pracovního poměru datované dne 6.12.2022 ) žalobkyni, kdy při této příležitosti bylo žalobkyni nabídnuto, že pokud nesouhlasí s ukončením jejího pracovního poměru u žalované, může od 21.1.2023 nastoupit do práce, neboť v tomto období probíhaly dokončovací a přípravné práce za účelem znovuotevření čerpací stanice. Žalobkyně se však na pracoviště k výkonu sjednaného druhu práce nedostavila. Z důvodu procesní opatrnosti vznesla žalovaná rovněž námitku ve vztahu k požadované výši náhrady mzdy, která je podle ní vypočtena nesprávným způsobem. Tuto námitku blíže neodůvodnila. Žalovaná tedy žádala, aby soud podanou žalobu zamítl.K vyjádření žalované zástupkyně žalobkyně při jednání soudu uvedla, že dne 18.1.2023 byla žalobkyni předána výpověď a nikdo jí práci nenabízel.4. Z provedeného dokazování zjistil soud následující skutečnosti:5. Žalobkyně uzavřela s žalovanou dne 1.10.2021 pracovní smlouvu na dobu neurčitou, podle které vykonávala druh práce: obsluha čerpací stanice PHM, místem výkonu práce byla čerpací stanice PHM, , adresa, . , adresa, . Za výkon práce byla sjednána mzda ve výši 107 Kč za hodinu, tato byla po třech měsících zvýšena na 114 Kč za hodinu. Průměrný počet odpracovaných hodin ve směnném režimu činil 37,5 hodiny za týden ( pracovní smlouva ze dne 1.10.2021, dodatek k pracovní smlouvě ze dne 1.1.2022 ).6. Pracovní poměr žalobkyně byl ze strany žalované ukončen okamžitým zrušením pracovního poměru ze dne 6.12.2022 ( okamžité zrušení pracovního poměru zaměstnavatelem ze dne 6.12.2022 ).7. S tím, že by ukončení jejího pracovního poměru mělo být platné, žalobkyně nesouhlasila a dne 25.1.2023 adresovala prostřednictvím svého zástupce žalované odůvodnění svého pohledu na neplatnost a neopodstatněnost okamžitého zrušení pracovního poměru se sdělením, že trvá na dalším zaměstnávání. K poštovní přepravě bylo toto podání dáno dne 25.1.2023 ( oznámení o převzetí právního zastoupení a o trvání na dalším zaměstnávání ze dne 25. ledna 2023, podací lístek ).8. Z rozsudku Okresního soudu Praha-východ ze dne 26. března 2024, č. j. 7 C 60/2023-70, který nabyl právní moci dne 11.7.2024, bylo zjištěno, že určil, že rozvázání pracovního poměru s žalobkyní jeho okamžitým zrušením ze dne 6.12.2022, je neplatné. Z odůvodnění rozsudku se podává, že o okamžitém zrušení pracovního poměru se žalobkyně dozvěděla až poté, kdy počala poptávat výplatní pásky za měsíc listopad a prosinec 2022. Účetní žalované , tituly před jménem, , jméno FO, jí dne 16.1.2023 spolu se zasláním žádaných výplatnic sdělila, že s ní byl dne 6.12.2022 ukončen pracovní poměr. Načež žalobkyně požádala o zaslání „ oné výpovědi „ ať se může přihlásit na Úřad práce, zmínila znovu novou trvalou adresu a skutečnost, že od žalované žádnou doporučenou poštu neobdržela. Okamžité zrušení pracovního poměru tak bylo žalobkyni doručeno až dne 18.1.2023, kdy se setkala se zaměstnankyní žalované , jméno FO, , která jí obálku s listinou předala. Ve věci byla soudem slyšena jako svědkyně , jméno FO, , která popisujíc trochu zmateně schůzku dne 18.1.2023, vypovídala o tom, že ukončení pracovního poměru s žalobkyní ještě asi zřejmě neproběhlo. K návštěvě žalobkyně v lednu ( při níž ji měla předat obálku s okamžitým zrušením pracovního poměru, pozn. soudu ), vypověděla, že žalobkyně nechtěla podepsat dohodu a ona jí říkala, že jí výpověď nedávají a pokud nechce skončit dohodou, tak ať přijde v pátek do práce, že pracovní poměr trvá, že přijdou všichni, že se bude uklízet a doplňovat zboží. Žalobkyně nepřišla. Jiná výzva k nástupu žalobkyně do práce, než ta, o níž hovořila, jí dána nebyla. Svědkyně mluvila s žalobkyní pouze jedenkrát v lednu, nikdy se jí žalobkyně neozvala ( rozsudek Okresního soudu Praha-východ ze dne 26. března 2024, č. j. 7 C 60/2023-70 ).9. Z výplatních lístků žalobkyně bylo zjištěno, že v říjnu 2022 činila její hrubá mzda 26 140 Kč, přičemž odpracovala 19,5 pracovních dní, což spolu s prací včetně svátků a přesčasů činilo 146,25 hodiny ( bez přesčasové práce 139,75 hodiny ). Práce přesčas a ve svátek tedy činila v říjnu 6,5 hodiny. Žalobkyni byla také za tento měsíc vyplacena prémie 2 750 Kč. V listopadu 2022 čerpala žalobkyně dovolenou a v prosinci již do práce nenastoupila ( výplatní list za říjen 2022 – č.l. 32, výplatní lístek za listopad 2022, výplatní lístek za prosinec 2022 ).10. Z výplatních listů žalobkyně předcházejících říjnu 2022 bylo zjištěno, že v období předchozího roku ( doloženo bylo období od října 2021 do září 2022, mimo měsíc červenec 2022 ) žalobkyně více než každý druhý měsíc pracovala o svátcích a přesčas. Průměrně tak měsíčně o svátcích a přesčas pracovala 6,5 hodiny, resp. 5,9 hodiny, když není znám údaj z července 2022 ). V daném období byly také žalobkyni přiznávány každý měsíc prémie, jejich průměrná měsíční výše činila 3 036 Kč, resp. 2 780 Kč, když by v červenci 2022 nebyla prémie poskytnuta ( výplatní listy žalobkyně za období září 2022, srpen 2022, červen 2022, květen 2022, duben 2022, březen 2022, únor 2022, leden 2022, prosinec 2021, listopad 2021, říjen 2021 – č.l. 33 až 43 ).11. Před podáním žaloby vyzvala žalobkyně žalovanou k úhradě dlužné částky (náhrady mzdy) ve výši 615.312,45 Kč a zákonných úroků z prodlení ( předžalobní výzva ze dne 17. 12. 2024 ).12. Po provedeném dokazování má soud za zjištěné, že žalobkyně byla na základě pracovní smlouvy zaměstnána na čerpací stanici žalované v , adresa, . Žalovaná s žalovanou chtěla její pracovní poměr ukončit jeho okamžitým zrušením. Okamžité zrušení pracovního poměru bylo žalobkyni předáno osobně dne 18.1.2023 na schůzce s paní , jméno FO, . Současně jí měla paní , jméno FO, sdělovat, aby přišla do práce. Vysvětlením by mohlo být, že paní , jméno FO, , která sama obálku vrácenou poštou s okamžitým zrušením pracovního poměru žalobkyni předávala, nebyla úplně orientována v pracovněprávních krocích žalované. Žalobkyně poté, co se seznámila s důvody ukončení praco