18 C 23/2026-53 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky , částka, s příslušenstvím představujícím (částečně kapitalizovaný) sjednaný úrok a úrok z prodlení v zákonné výši od , datum, do zaplacení. Uvedla, že s žalovaným uzavřela dne , datum, Smlouvu č. , Anonymizováno, , na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši , částka, , a žalovaný se zavázal tento úvěr splácet společně s úrokem ve výši 14,49 % ročně a poplatky dle Smlouvy. Žalovaný neplnil řádně své smluvní povinnosti, a proto žalobkyně přistoupila k zesplatnění celého úvěru. Žalovaný tak žalobkyni dluží částku , částka, na jistině, částku , částka, na poplatcích, částku , částka, na kapitalizovaném úroku za období od poskytnutí úvěru do , datum, , na kapitalizovaném úroku z prodlení částku , částka, za období do , datum, a dále úrok ve výši 14,49 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a úrok z prodlení v zákonné výši z částky , částka, od , datum, do zaplacení, které neuhradil ani na základě předžalobní výzvy. K otázce zkoumání úvěruschopnosti žalobkyně uvedla, že zkoumala příjmy a výdaje žalovaného, který deklaroval příjem , částka, měsíčně. Úvěruschopnost žalovaného ověřovala v databázích o jeho bonitě a důvěryhodnosti. Na základě transakcí na jeho účtu byl učiněn závěr, že jeho příjem je , částka, měsíčně, který představoval medián za posledních 5 měsíců. Dále byly vyhodnoceny výdaje žalovaného na částku , částka, měsíčně. Z toho bylo dovozeno, že žalovaný má platební kapacitu , částka, měsíčně a je tedy schopen předmětný úvěr splácet.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně s rozhodnutím věci bez jednání souhlasila, žalovaný se k výzvě soudu nevyjádřil, proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise, z nichž zjistil následující skutkový stav:4. Žalobkyně s žalovaným uzavřeli dne , datum, Úvěrovou smlouvu č. , Anonymizováno, , v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši , částka, a žalovaný se zavázal tento úvěr splatit spolu s úrokem ve výši 14,49 % ročně, a to v pravidelných 96 měsíčních splátkách po , částka, a hradit poplatky za související služby (viz Úvěrová smlouva č. , Anonymizováno, ). Celý úvěr byl žalovaným čerpán bezhotovostně dne , datum, (viz Výpis z úvěrového účtu žalovaného u žalobkyně). V žádosti o úvěr žalovaný uvedl, že má příjem , částka, měsíčně čistého a výdaje , částka, měsíčně bez splátek úvěrů a na dosavadní úvěry (bez kreditní karty a kontokorentu) splácí , částka, měsíčně (viz Žádost o úvěr). Poslední platba na předmětný úvěr byla žalovaným uhrazena dne , datum, (viz Historie transakcí žalovaného). Na předmětný úvěr žalovaný zaplatil celkem , částka, (viz Přehled splátek). Žalobkyně předmětný úvěr zesplatnila ke dni , datum, , což žalovanému oznámila přípisem ze dne , datum, (viz Oznámení o zesplatnění úvěru). V měsíci červnu 2022 žalovaný ze svého běžného účtu u žalobkyně zaplatil trvalými příkazy na bydlení částku , částka, , na úvěry částku , částka, , na splátku hypotéky částku , částka, a na další pravidelnou platbu částku , částka, , celkem , částka, (viz Výpis z běžného účtu žalovaného u žalobkyně za červen 2022). Před poskytnutím předmětného úvěru měl žalovaný půjčeno celkem , částka, a splácel měsíčně částku , částka, (viz Informace z , právnická osoba, ). Žalobkyně vyzvala žalovaného prostřednictvím svého právního zástupce k úhradě celého dluhu do 7 dnů předžalobní výzvou, která byla odeslána dne , datum, (viz Předžalobní výzva a podací arch).5. Z dalších předložených listin soud neučinil žádná pro posouzení věci podstatná zjištění.6. Zaplacení dlužné částky, ani jiné skutečnosti významné z hlediska základu či výše žalobou uplatněného nároku nebyly tvrzeny, tedy ani prokázány.7. Hmotněprávní posouzení věci bylo založeno na právní úpravě zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).8. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.10. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.11. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odstavce 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Podle odstavce 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.13. Podle čl. 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále jen „směrnice“), zajistí členské státy, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.14. Na základě shora uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že účastníci zamýšleli uzavřít smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. Vzhledem k tomu, že v právním vztahu vystupoval žalovaný jako spotřebitel, řídí se smlouva i příslušnými ustanoveními zákona o spotřebitelském úvěru.15. Z provedeného dokazování soud učinil závěr, že žalobkyně nesplnila svou povinnost řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Žalobkyně sama uzavřela, že příjmy žalovaného činí v mediánu za 5 měsíců , částka, a v březnu 2022 činil jeho příjem pouze , částka, . Žalovaný oproti tomu měl již v té době poměrné vysoké splátky jiných úvěrů v celkové výši , částka, , tedy jen v měsíci březnu mu příjem stačil toliko na úhradu splátek úvěru. V červnu 2022 pak měl pravidelné výdaje na svém běžném účtu hrazené trvalým příkazem v celkové výši , částka, . Pokud tedy za dané situace žalobkyně vyhodnotila, že žalovaný je schopen splácet měsíčně částku , částka, , byl tento její závěr nesprávný, neboť již v době poskytnutí úvěru měl žalovaný problém hradit veškeré své povinné a nezbytné platby. Soud proto uzavřel, že žalobkyně nesplnila svou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného a poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku řádného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodn