18 C 235/2025-33 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala zaplacení částky , částka, , úroku z prodlení v zákonné výši z částky , částka, od , datum, do zaplacení, kapitalizované smluvní pokuty ve výši , částka, za období od , datum, do , datum, ve výši 0,01 % denně z dlužné částky ve výši , částka, , ponížené o úhradu žalovaného ve výši , částka, , tj. v celkové výši , částka, , a nákladů spojených s uplatněním pohledávky dle sazebníku poplatků žalobkyně v celkové výši , částka, . Uvedla, že dne , datum, uzavřela se žalovaným Smlouvu o zápůjčce, na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky v celkové výši , částka, , které byly žalovanému zaslány na účet č. , č. účtu, , a to v částce , částka, dne , datum, , v částce , částka, dne , datum, , v částce , částka, dne , datum, , v částce , částka, dne , datum, , v částce , částka, dne , datum, , v částce , částka, dne , datum, . Žalovaný se zavázal za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek ve výši , částka, . Jistina a poplatek byly splatné dne , datum, , žalovaný však své smluvní závazky nesplnil řádně a včas, když na svůj dluh uhradil pouze , částka, , kdy toto plnění bylo započteno na nárok žalobkyně na úhradu smluvní pokuty. Žalovaný byl k úhradě dluhu vyzván předžalobní výzvou ze dne , datum, , neuhradil však ničeho. Úvěruschopnost žalovaného žalobkyně zkoumala před uzavřením smlouvy tak, že si od žalovaného vyžádala informace o jeho rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech a tyto ověřila na základě dokumentů vyžádaných od žalovaného, případně nahlédnutím do příslušných databází. Ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně dále podáním ze dne , datum, soudu sdělila, že skutková tvrzení doplňovat nebude, a žádá soud, aby ve věci rozhodl tak, že žalovaný je povinen vrátit částku odpovídající bezdůvodnému obohacení, uhradit úroky z prodlení v zákonné výši a nahradit náklady řízení.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Účastníci se k této výzvě nevyjádřili, ač jim byla oběma řádně doručena, proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise, z nichž zjistil následující skutkový stav:4. Mezi účastníky byla uzavřena Smlouva o zápůjčce, a to prostřednictvím komunikace na dálku dne , datum, . Na základě této smlouvy ve znění dodatku ze dne , datum, , ve znění dodatku ze dne , datum, , ve znění dodatku ze dne , datum, , ve znění dodatku ze dne , datum, , ve znění dodatku ze dne , datum, , ve znění dodatku ze dne , datum, , se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky v celkové výši , částka, , když z předložených výpisů z účtu vyplývá, že byly žalovanému zaslány na účet č. , č. účtu, , a to v částce , částka, dne , datum, , v částce , částka, dne , datum, , v částce , částka, dne , datum, , v částce , částka, dne , datum, , v částce , částka, dne , datum, , v částce , částka, dne , datum, , a žalovaný se zavázal vrátit je dle podmínek stanovených ve smlouvě (zjištěno ze Smlouvy o zápůjčce a z výše uvedených dodatků). K ověření totožnosti předložil žalovaný sken dokladu totožnosti se svou fotografií a dále byla mezi účastníky provedena korunová bezhotovostní platba, když podmínkou pro výplatu zápůjčky je shodnost vlastníka bankovního účtu a osoby vydlužitele. Zkoumání úvěruschopnosti žalovaného nebylo tvrzeno ani prokázáno. Od , datum, do , datum, žalovaný postupně načerpal celou výši zápůjčky v částce , částka, (zjištěno z potvrzení o provedených platbách). Žalobkyně opakovaně upomenula žalovaného o úhradu dluhu upomínkami ze dne , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , dále pak předžalobní výzvou prostřednictvím právního zástupce ze dne , datum, s podacím lístkem s datem podání , datum, s dodatečnou lhůtou ke splnění dluhu v délce 3 dnů.5. Z dalších předložených listin soud nezjistil žádnou pro posouzení věci podstatnou skutečnost.6. Hmotněprávní posouzení věci bylo založeno na právní úpravě zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 1. 1. 2024 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).7. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.9. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.10. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.11. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.13. Podle čl. 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále jen „směrnice“), zajistí členské státy, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.14. Na základě shora uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že žalobkyně a žalovaný zamýšleli uzavřít smlouvy o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. Vzhledem k tomu, že v právním vztahu vystupoval žalovaný jako spotřebitel, řídí se smlouva i příslušnými ustanoveními zákona o spotřebitelském úvěru, který žalobkyni ukládá povinnost před poskytnutím úvěru zkoumat úvěruschopnost žalovaného. Tuto povinnost však žalobkyně nesplnila, neboť zcela rezignovala na zkoumání příjmů i mandatorních výdajů žalovaného. Soud proto uzavřel, že zkoumání úvěruschopnosti žalovaného bylo provedeno pouze formálně a žalobkyně z takového zkoumání nemohla učinit validní závěr o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Žalobkyně proto nesplnila svou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného a poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku řádného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti úvěr splácet. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní.15. Zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti (k tomu blíže viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 3