21 C 376/2025-129 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne 7. 7. 2025 domáhala zaplacení částky 11.694,20 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. 25156479 uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne 22. 10. 2024. Na základě této smlouvy žalobkyně dne 22. 10. 2024 poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 5.000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet spolu s příslušenstvím, tj. poplatkem za vyplacení úvěru ve výši 1,99 % z vyplacené částky a smluvním úrokem ve výši 1,066 % denně z nesplacené části jistiny, a to v pravidelných denních splátkách, přičemž první splátka byla splatná dne 21. 11. 2024 a konec kreditového rámce měl nastat dne 15. 4. 2026, žalovaný si dále sjednal službu „, Anonymizováno, “ za poplatek ve výši 165 Kč. Žalovaný se však dostal do prodlení s úhradou pravidelných denních splátek, proto žalobkyně smlouvu vypověděla ke dni 24. 2. 2025, do prodlení s úhradou celého úvěru se žalovaný dostal dne 25. 2. 2025, žalobkyni tak vznikl rovněž nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Žalobkyně tedy po žalovaném požadovala zaplacení jistiny v částce 4.999,97 Kč, poplatku za vyplacení tranší úvěru ve výši 99,50 Kč, smluvního úroku ve výši 6.374,69 Kč, poplatku za službu „Presto“ ve výši 165 Kč, smluvní pokuty ve výši 55,04 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 5.264,47 Kč od 25. 2. 2025 do zaplacení. Žalobkyně dále uvedla, že před poskytnutím úvěru posoudila úvěruschopnost žalovaného tak, že nejprve zjistila celkový počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem, příjmy žalovaného i dalších členů jeho domácnosti, jejich pravidelné měsíční výdaje, dále žalobkyně ověřila, zda se žalovaný nenachází v následujících registrech: výpis z centrální evidence exekucí, z insolvenčního rejstříku, z registru neplatných dokladů, z registru PČR hledaných osob, z registru politicky aktivních osob, z katastrálního úřadu, z registru „sankční seznamy“ a interních registrů historie klienta. Posouzení úvěruschopnosti provedla žalobkyně podle interní metodiky schválené ČNB a zcela v souladu se zákonnými požadavky. Žalobcem ověřená výše čistého měsíčního příjmu žalovaného činila 25.797 Kč.2. Žalovaný ve svém vyjádření ze dne 11. 11. 2025 uvedl, že smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru je absolutně neplatná, protože výše RPSN i další ujednání ve smlouvě odporují dobrým mravům, navíc žalobkyně nedostatečně posoudila úvěruschopnost žalovaného. Dále žalovaný zpochybňoval, zda úvěrová smlouva sjednaná prostřednictvím elektronické komunikace na dálku byla vůbec uzavřena, mechanismus sjednání úvěrové smlouvy totiž nezajišťuje, že dochází opravdu k podpisu té totožné smlouvy ve znění zaslané další dokumentace, která byla klientovi doručena na e-mail. Žalovaný proto uznal svůj dluh pouze do výše jistiny 5.000 Kč a navrhl, aby mu bylo povoleno splácení této částky v měsíčních splátkách ve výši 500 Kč, neboť vyšší splátky není schopen hradit.3. Žalobkyně v podání ze dne 15. 12. 2025 znovu popsala, jakým způsobem prováděla posouzení úvěruschopnosti žalovaného a projevila souhlas s návrhem žalovaného na rozložení splácení žalované částky do měsíčních splátek po 500 Kč, a to pod ztrátou výhody splátek, pokud dojde k prodlení s úhradou, byť jediné z nich, přičemž první splátka by měla být uhrazena nejpozději v kalendářním měsíci následujícím po měsíci, v němž nabude právní moci rozhodnutí soudu v této věci. Stanovení data splatnosti jednotlivých splátek v měsíci ponechala žalobkyně na úvaze soudu.4. Z účasti na jednání nařízeném na den 13. 1. 2026 se žalobkyně i její zástupce omluvili podáním ze dne 6. 1. 2026, soud tedy projednal a rozhodl věc v jejich nepřítomnosti postupem podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).5. Z provedených listinných důkazů zjistil soud následující skutkový stav.6. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 22. 10. 2024 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. 25156479, na jejímž základě byl žalovanému téhož dne poskytnut úvěr ve výši 5.000 Kč s pevnou úrokovou sazbou 1,066 % denně a s RPSN 2051,60 %, žalovaný se zavázal splácet tento úvěr a zaplatit poplatek za vyplacení tranše úvěru ve výši 1,99 % z čerpané částky v pravidelných denních splátkách se splatností první splátky ke dni 21. 11. 2024, žalobkyně při uzavírání smlouvy ověřila totožnost žalovaného (viz smlouvu o úvěru č. 25156479, předpis denních splátek, přehled bankovních transakcích vyplacených spotřebiteli, kopii občanského průkazu a autorizaci ověření totožnosti). Žalovaný při sjednávání smlouvy uvedl, že jeho příjem činí 100.000 Kč, celkový počet členů ve společně hospodařící domácnosti je 4, že vynakládá 4.000 Kč měsíčně na půjčky a 8.000 Kč měsíčně na bydlení a nemá žádné další nezbytné výdaje, za zbytné výdaje pak vynaloží 5.000 Kč měsíčně, žalobkyně ověřila čistý měsíční příjem žalovaného z výpisu z bankovního účtu ve výši 25.797 Kč měsíčně (viz výpis o posouzení úvěruschopnosti, identifikované příjmy). Z výpisu z bankovního účtu žalovaného za období od 20. 10. 2023 do 18. 10. 2024 je zřejmé, že jediný pravidelný příjem žalovaného byl příjem od , právnická osoba, . za období od července do října 2024, a to v průměrné výši 25.405 Kč měsíčně, za květen až červen 2024 obdržel žalovaný podporu v nezaměstnanosti či podporu při rekvalifikaci, žalovaný opakovaně zasílal finanční prostředky ve prospěch různých sázkových kanceláří, ke svému účtu měl sjednaný kontokorent, který využíval, dále je z výpisů z účtu patrné, že žalovaný měl na své jméno vedeny i jiné bankovní účty a že mu byly poskytnuty další zápůjčky či úvěry od různých nebankovních společností (viz výpisy z bankovního účtu žalovaného za období od 20. 10. 2023 do 18. 10. 2024). Dne 24. 2. 2025 vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 12.289,20 Kč a před podáním žaloby byl žalovaný k úhradě dluhu vyzván znovu (viz výzvy k plnění ze dnů 24. 2. 2025 a 19. 6. 2025 včetně podacího lístku).7. Zaplacení dlužné částky ani jiné skutečnosti významné z hlediska základu či výše žalobou uplatněného nároku nebyly tvrzeny, tedy ani prokázány.8. Soud věc právně posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a dále s ohledem na spotřebitelský charakter uzavřené smlouvy také podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).9. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.10. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.11. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.12. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.14. Soud má za to, že obdobně jako za předchozí právní úpravy obsažené v zákoně č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, platné a účinné do 30. 11. 2016, je namístě se i nyní za účinnosti z