18 C 78/2016-402 — Okresní soud Praha-západ

[Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] 3. [ulice] účastník na straně žalovaného odmítl nárok žalobce a) na náhradu škody spočívající ve snížení hodnoty jeho vozidla. Ve svém vyjádření uvedl, že provozovatel vozidla, kterým byla způsobena škoda, uzavřel s [právnická osoba] jako pojistitelem pojistnou smlouvu [číslo] na jejímž základě je vozidlo, mimo jiné, pojištěno pro případ odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla. Pojistná smlouva byla k datu nehody platná. [ulice] účastník z titulu shora uvedeného pojištění, v souladu se zák. č. 168/1999 Sb., poskytl žalobci a) pojistné plnění v souvislosti s opravou poškozeného vozidla a půjčovným za vozidlo náhradní. [ulice] účastník především poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 3118/2012. Rovněž projevil ochotu řešit i ostatní nároky žalobců. 4. Okresní soud Praha-západ rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], zamítl žalobu o zaplacení 116 200 Kč s příslušenstvím žalobci a) a 30 000 Kč – 70 000 Kč žalobkyni b) a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že žalovaný jako řidič a provozovatel vozidla poškodil při dopravní nehodě dne [datum] vozidlo žalobce a), které řídila žalobkyně b). [ulice] účastník na straně žalovaného (pojistitel) vyplatil žalobci a) plnění z pojištění odpovědnosti z provozu vozidla za škodu na vozidle v ceně opravy a nákladů na zapůjčené náhradní vozidlo. Žalobce a) požadoval náhradu škody spočívající ve snížení hodnoty vozidla, neboť ani po provedené opravě nedosahuje hodnota vozidla původní ceny obvyklé. Žalobkyně b) pak požadovala odčinění psychické újmy, která jí vznikla v souvislosti s dopravní nehodou. Soud dospěl k závěru, že žalobce a) měl právo na náhradu škody odpovídající rozdílu mezi obvyklou (tržní) cenou vozidla před poškozením a cenou vozidla ve stavu poškozeném. Rozhodl se pro opravu vozidla a požadoval škodu vyčíslenou druhým možným způsobem, totiž hodnotou opravy. Kombinovat oba přístupy tak, že k ceně opravy se ještě přičte rozdíl mezi původní hodnotou vozu a jeho hodnotou po opravě, by již znamenalo přihlížet ke skutečnostem se škodní událostí nesouvisejícím. Jestliže totiž cena opravy odpovídá tomu, že vozidlo bylo uvedeno do předešlého stavu z hlediska jeho funkčních kvalit, nemohou se do výše náhrady nad rámec toho promítat specifika tvorby cen na trhu ojetých vozidel. Soud zde odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], jehož závěry se uplatní i v režimu zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, účinného od 1. 1. 2014 (dále„ o. z.“). Žalobkyně b) pak neprokázala příčinnou souvislost mezi porušením právní povinnosti žalovaného a vznikem své psychické újmy a její žaloba byla výrokem I. výše uvedeného rozsudku soudu I. stupně pravomocně zamítnuta. Soud I. stupně uvedeným rozsudkem rovněž rozhodl, že žalobci jsou povinni zaplatit žalovanému do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů řízení částku 57 898 Kč k rukám zástupce žalovaného a to žalobce a) ze 2/3 a žalobce b) z 1/3 a dále, že žalobci jsou povinni zaplatit vedlejšímu účastníkovi na straně žalované do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů řízení částku 600 Kč a to žalobce a) ze 2/3 a žalobce b) z 1/3. 5. Krajský soud v Praze k odvolání žalobců rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], rozsudek soudu prvního stupně co do výroků o náhradě nákladů řízení mezi účastníky, včetně vedlejšího účastníka, změnil, jinak jej potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a ztotožnil se i s jeho právním posouzením. Uzavřel, že nárok žalobce a) na úhradu tzv. obchodního znehodnocení vozidla není dán, neboť ten s dopravní nehodou způsobenou žalovaným přímo nesouvisí. Dosavadní judikaturu dovolacího soudu lze na daný případ aplikovat. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], nezakládá nerovnost v soukromoprávních vztazích, jak tvrdí žalobce a). Zmíněné rozhodnutí pouze v obecné rovině uvádí, že výjimkou, kdy by bylo možno požadovat náhradu za obchodní znehodnocení, může být případ, je-li vozidlo jako zboží primárně určeno k dalšímu prodeji a kdy nedosažení předpokládané kupní ceny představuje újmu poškozeného obchodníka s vozidly; jedná se ovšem o ušlý zisk, nikoliv skutečnou škodu. 6. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal žalobce a) dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 237 o. s. ř. s tím, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla v režimu zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014, řešena. Na rozdíl od odvolacího soudu zastává názor, že pokud byly vynaloženy náklady na opravu a i poté je obvyklá cena opraveného vozu nižší než před nehodou, pak je nutno přiznat poškozenému náhradu škody (resp. pojistné plnění) i v rozsahu tzv. obchodního znehodnocení. Namítá, že nová právní úprava (oproti právní úpravě účinné do 31. 12. 2013) vychází z rozšířeného pojetí náhrady škody a nestanovuje žádné omezení, jež by předpokládalo pro poškozeného povinnost volby konkrétní části nároku, tedy buď náhradu nákladů za opravu, nebo náhradu snížené hodnoty věci. Ustanovení § 2969 odst. 1 o. z. přiznává poškozenému jak náhradu nákladů k obnovení nebo nahrazení funkce věci, které účelně vynaložil, tak nárok na náhradu snížené hodnoty věci. Dosavadní judikaturu k zákonu [číslo] občanskému zákoníku, účinnému do 31. 12. 2013, již v této věci aplikovat nelze. Dále namítá, že škoda spočívající ve ztrátě hodnoty vozidla vznikla v příčinné souvislosti s dopravní nehodou, a poukazuje na nález ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 1902/13, v němž Ústavní soud potvrdil, že cena havarovaného vozidla bude vždy nižší než cena stejně technicky vybaveného vozidla dosud nehavarovaného. Dle žalobce a) je nárok na náhradu škody spočívající ve snížení tržní hodnoty vozu na řešení následku škodní události nezávislý. Aspekt případného budoucího prodeje vozidla je zcela irelevantní. Pokles hodnoty vozu v důsledku dopravní nehody je obecně známý fakt a je v tomto smyslu objektivně předvídatelným důsledkem nehodové události. Ke snížení tržní hodnoty vozidla v důsledku dopravní nehody dojde vždy a jedná se o imanentní součást nároku na náhradu škody v podobě skutečné škody a nikoli ušlého zisku. Žalobce a) navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu v rozsahu výroků I až IV a VI, a rozsudek soudu prvního stupně v rozsahu zamítavého výroku I v části,„ aby bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobci a) 116 200 Kč s příslušenstvím“, a výroků II a III, zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 7. Nejvyšší soud následně rozhodl rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], kterým zrušil rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], ve výrocích I a II ohledně povinnosti žalobce a) k náhradě nákladů řízení, v potvrzujícím výroku III o zamítnutí žaloby žalobce a) a ve výrocích IV a VI o povinnosti žalobce a) k náhradě nákladů odvolacího řízení, jakož i rozsudek Okresního soudu Praha-západ ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], ve výrocích I, II a III o zamítnutí žaloby žalobce a) na zaplacení 116.200 Kč s příslušenstvím a jeho povinnosti nahradit náklady řízení a věc v tomto rozsahu vrátil Okresnímu soudu Praha-západ k dalšímu řízení, neboť rozhodnutí Krajského soudu v Praze spočívalo na nesprávném právním posouzení věci a protože důvody, pro které bylo rozhodnutí odvolacího soudu zrušeno, platí také na rozhodnutí soudu prvního stupně. 8. Z důkazů provedených v řízení byl zjištěn následující skutkový stav. 9. Z posudku [číslo] pro stanovení hodnoty [značka automobilu] s [registrační značka] ve vlastnictví pana [příjmení] [celé jméno žalobce] ze dne [datum] soud zjistil výslednou hodnotu a to tržní hodnotu osobního automobilu ve vlastnictví pana [příjmení] [celé jméno žalobce] pro účely doložení výše škody za předpokladu, že automobil nebyl havarován, ve výši 473 000 Kč; v případě, že se jedná o hodnotu havarovaného vozidla po opravě, částku 378 000 Kč. Tento znalecký posudek obsahuje znaleckou doložku ve smyslu § 127a zákona č. 99/1963 Sb., o tom, že si tedy je znalecký ústav vědom následků vědomě nepravdivého znaleckého posudku. Soud tento důkaz následně hodnotil ve světle poznatků získaných z revizního posudku vypracovaného znaleckým ústavem [příjmení] učením technickým v [obec] – [anonymizována tři slova], ze kterého vyplývá, že uvedený znalecký posudek [číslo] nesplňuje příslušné požadavky kladené na znalecké posudky, jakož i způsob posouzení ocenění snížení hodnoty předmětného automobilu pro provedených opravách, je naprosto nedostačující a nerelevantní (viz skutková zjištění uvedená k reviznímu posudku níže), přičemž znalecký ústav [anonymizováno] (jak je definován níže) není zapsán jako znalecký ústav v oboru strojírenství či odvětví strojírenství všeobecné. 10. Z faktury daňového dokladu č. [anony