36 C 192/2021 — Okresní soud Praha-západ

Žalobce se domáhal po žalovaných zaplacení 11629 Kč s příslušenstvím, protože nezaplatili řádně a včas nájemné z pozemku p. [číslo] v k.ú. [obec], který si od žalobce pronajali na základě smlouvy z [datum]. První žalovaný se nevyjádřil. Druhá žalovaná namítla, že je pohledávka vůči ní promlčená. Pro provedeném dokazování dospěl soud k následujícím zjištěním a k celkovému závěru o skutkovém stavu věci: žalobce jako pronajímatel a žalovaní jako manželé a nájemci uzavřeli [datum] nájemní smlouvu k pozemku p. [číslo] v k.ú. [obec]. Žalovaní tím získali právo užívat uvedený pozemek, za což se zavázali žalobci platit nájemné 1280 Kč ročně se splatností do konce června roku, za nějž se nájemné platí (nájemní smlouva s plánkem, výpis z katastru nemovitostí). Žalovaní jsou v prodlení s úhradou nájemného v celkové výši 11629 Kč, a to za léta [rok] až [rok] (vyúčtování dluhu, tvrzení žalobce). Jelikož žalovaní neplatili nájemné řádně a včas, a dlužili 10240 Kč, žalobce smlouvu o nájmu vypověděl s datem ukončení nájemního vztahu k [anonymizována dvě slova] [rok] (výpověď nájemní smlouvy s upomínkami a s poštovními doklady). Podle § 671 odst. 1 z.č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného v době uzavření nájemní smlouvy, platilo že: nájemce je povinen platit nájemné podle smlouvy, jinak nájemné obvyklé v době uzavření smlouvy s přihlédnutím k hodnotě pronajaté věci a způsobu jejího užívání. Podle § 609 o.z. platí, že nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit. Plnil-li však dlužník po uplynutí promlčecí lhůty, nemůže požadovat vrácení toho, co plnil. Podle § 610 odst. 1 o.z., platí, že k promlčení soud přihlédne, jen namítne-li dlužník, že je právo promlčeno. Soud hodnotil provedené důkazy zvlášť a v jejich vzájemných souvislostech, přihlížeje ke všemu co za řízení vyšlo najevo. Žalobci se podařilo prokázat tvrzený úplatný užívací vztah, založený na nájemní smlouvě z roku [rok]; splňovala všechny podstatné náležitosti pro daný typ smlouvy. Žalovaní ji uzavřeli jako manželé, tudíž byli solidárně oprávněni k užívání předmětu nájmu, ale také solidárně zavázání k placení nájemného. Zatímco se první žalovaný nijak nevyjádřil a zůstal po celé řízení prakticky nedostižný, vyjádřila se druhá žalovaná, že má velmi slabé majetkové poměry, protože má starobní důchod přes [anonymizována dvě slova]. Kč a jen nájemné platí přes [anonymizována dvě slova]. Kč (a byla schopna to i doložit), tudíž by mohla splácet nejvýše 300 Kč měsíčně, nicméně jí to nepřijde správné, protože má ještě exekuce z dluhů po bývalém manželu (žalovaném), a pohledávka je stará, tudíž namítá promlčení. Soud podle citovaných ustanovení z.č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a to v návaznosti na jeho ustanovení §§ [číslo] odst. 1,3 dospěl k závěru, že pokud žalobce uplatnil proti bývalým manželům [příjmení] existentní pohledávku z nájemného, která se týká let [rok] až [rok], s tím, že se poslední část této pohledávky vztahuje k počátečnímu období r. [rok], zatímco žaloba byla podána až [datum], namítla druhá žalovaná promlčení důvodně, neboť promlčecí doba činí v tomto případě 3 roky (§ 629 odst. 1 o.z.), žalobce jistě o dluhu žalovaných věděl, a to již v době, kdy vystavil dopis s výpovědí nájemní smlouvy (r. [rok]), ale žalobu podal až po uplynutí tří let (§ 619 odst. 1 o.z.). Nadto je třeba uvést, že se právo na nájemné promlčovalo samostatně za každý z roků, za nějž podle nájemní smlouvy žalobci náleželo; tedy bylo-li nájemné splatné vždy k [číslo] daného roku, promlčelo se nájemné za r. [rok] dne [datum], a ve vztahu ke každému následujícímu roku to bylo vždy o rok později. Poslední část pohledávky, tj. ohledně nájemného za r. [rok], se promlčela [datum]. Žaloba byla tedy ve vztahu k druhé žalované podána v době, k níž mohla oprávněně namítnout promlčení. Pokud jde o prvního žalovaného, neshledal soud důvod, proč by žalobě nevyhověl. Odpovídá jako solidárně zavázaný za celý dluh, a je jeho starostí, že se o danou pohledávku nepostaral. Druhá žalovaná byla bdělá, k soudnímu jednání se dostavila a namítla z hlediska času promlčení. Pokud jde o účinky rozsudku vůči druhé žalované, a jeho případné budoucí vymáhání (exekucí nebo výkonem rozhodnutí), neměla by být druhá žalovaná nijak postižena (a to přes to, že pohledávka žalobce představovala pasivum společného jmění žalovaných), protože v řízení byla pohledávka projednána věcně a soud žalobní nárok vůči druhé žalované zamítl pro promlčení. Právo na zákonný úrok z prodlení přiznal soud žalobci vůči prvnímu žalovanému podle § 517 odst. 2 z.č. 40/1964 Sb. a podle nařízení č. 142/1994 Sb., a to za léta účinnosti těchto předpisů, a poté podle § 1970 z.č. 89/2012 Sb. a podle nařízení č. 351/2013 Sb. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 151 odst. 1 a 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobci náhradu vůči prvnímu žalovanému, vůči němuž byl úspěšný. Náhradu představuje zaplacený soudní poplatek [anonymizována dvě slova]. Kč. Ve vztahu mezi žalobcem a druhou žalovanou soud právo na náhradu úspěšné druhé žalované nepřiznal, neboť náhradu nežádala. Lhůty k plnění určil soud obecné třídenní podle § 160 o.s.ř.