37 C 140/2021-403 — Okresní soud Praha-západ

1. Žalobou podanou dne [datum] k Okresnímu soudu Praha-západ a doplněnou dne [datum] se žalobkyně domáhá ochrany rušené držby. Uvádí, že je věřitelkou [právnická osoba] a.s. (dále jen„ dlužnice“), jejíž insolvenční správkyní a osobou s dispozičními oprávněními je žalovaná 1) a vůči níž má žalobkyně pohledávku převyšující 2 [anonymizována dvě slova], uplatněnou v insolvenčním řízení. Do majetkové podstaty dlužnice byl sepsán podnik dlužnice, jehož součástí má být mj. blíže nespecifikovaný movitý majetek, přičemž ze seznamu přihlášených pohledávek, zveřejněného v insolvenčním rejstříku, žalobkyně dovozuje, že mezi něj patří věci uvedené ve výroku I. tohoto usnesení (dále jen„ položky“). Z insolvenčního rejstříku pak dle žalobkyně plyne, že žalovaní mezi sebou dne [datum] uzavřeli smlouvu o prodeji závodu dlužnice mimo dražbu, přičemž součástí závodu má být veškerý movitý majetek dlužnice, jehož součástí jsou i položky. Žalobkyně dále tvrdí, že je vlastnicí i držitelkou pozemku p. [číslo] jehož součástí je stavba bez čp/če, vše v [katastrální uzemí] (dále jen„ nemovitost“). S odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. 9. 2016, sp. zn. 20 Cdo 2736/2016, pak žalobkyně argumentuje tím, že položky coby provozní zařízení výrobny léčivých přípravků jsou součástí nemovitosti, neboť jsou trvale a napevno zabudovány v nemovitosti a jsou s ní neoddělitelně spjaty a jejich odstraněním by došlo ke znehodnocení a poškození stavby, jež je součástí pozemku. Položky tak dle mínění žalobkyně přestaly být samostatnými věcmi a jsou ve vlastnictví i v držbě žalobkyně. Protože položky nejsou samostatnými věcmi v právním smyslu, nemohly být sepsány do majetkové podstaty dlužnice ani zcizeny smlouvou. Prodej položek smlouvou uzavřenou mezi žalovanými proto je dle mínění žalobkyně svémocným rušením držby vlastnického práva žalobkyně ze strany žalovaných. 2. Podle § 177 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), domáhá-li se žalobce ochrany rušené držby, soud o žalobě rozhodne do 15 dnů od zahájení řízení. Žalobce musí prokázat, že jde o svémocné rušení držby. Jednání není třeba nařizovat. 3. Podle § 178 o. s. ř. se soud v řízení omezí na zjištění poslední držby a jejího svémocného rušení. 4. Soud o podané žalobě rozhodl v souladu s § 177 odst. 1 o. s. ř. bez nařízení jednání, přičemž se při zjišťování skutkového stavu věci omezil pouze na skutečnosti uvedené v § 178 odst. 1 o. s. ř., a učinil z podstatných listin tato skutková zjištění: 5. Z výpisu z katastru nemovitostí k listu vlastnictví [číslo] k. ú. [obec] u [obec], soud zjistil, že žalobkyně je mj. vlastnicí jí uváděné nemovitosti nacházející se v předmětném katastrálním území, tj. pozemku p. [číslo] jehož součástí je stavba bez čp/če – jiná stavba, a dále též pozemku p. [číslo] jehož součástí je stavba bez čp/če – stavba pro administrativu. 6. Ze smlouvy o prodeji závodu uzavřené dne [datum] mezi žalovanou 1) na straně prodávající a žalovaným 2) na straně kupujícího vyplynulo, že v majetkové podstatě dlužnice byl sepsán závod dlužnice jako věc hromadná, zahrnující veškerá její aktiva, přičemž součástí závodu dlužnice byl dle prohlášení žalované 1) veškerý dlouhodobý hmotný movitý majetek a nehmotný majetek sloužící k výkonu činnosti dlužnice – výrobní praxe pro výrobu léčivého přípravku [anonymizováno]. Předmětem smlouvy pak byl prodej závodu dlužnice se všemi součástmi a příslušenstvím žalovanému 2). 7. Z vyrozumění o uplatnění pohledávky za majetkovou podstatou nebo pohledávky jí postavené na roveň ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně coby věřitelka uplatnila v insolvenčním řízení ve věci dlužnice pohledávku za dlužnicí ve výši 2 280 652,51 Kč z titulu neuhrazeného nájemného a poskytovaných služeb, k čemuž žalobkyně uvedla, že mezi ní a dlužnicí byla uzavřena nájemní smlouva, na jejímž základě žalobkyně umožnila dlužnici užívat prostor k podnikání v [obec], a současně žalobkyně a dlužnice uzavřely též smlouvu o poskytování služeb nezbytných pro činnosti dlužnice. 8. Ze seznamu přihlášených pohledávek k insolvenčnímu řízení dlužnice vedenému Městským soudem v Praze pod sp. zn. [spisová značka] soud zjistil, že položky uvedené ve výroku I. tohoto usnesení slouží k zajištění pohledávek věřitelů [právnická osoba], a [anonymizováno] úřadu pro [územní celek]. 9. Ze smlouvy o nájmu prostor sloužících k podnikání uzavřené dne [datum] mezi žalobkyní coby pronajímatelkou a dlužnicí coby nájemkyní za účasti dvou ručitelů, včetně její přílohy [číslo] soud zjistil, že žalobkyně pronajala dlužnici část nemovitosti – budovu bez čp/če, postavenou na pozemku p. [číslo] budovu bez čp/če, postavenou na pozemku p. [číslo] vše zapsáno na [list vlastnictví] vedeném pro k. ú. [obec], a to na dobu pěti let. Dle čl. 5 této smlouvy bylo pořízení veškerého zařízení a movitých věcí včetně technického zhodnocení nemovitosti, zejména vybavení nemovitosti nábytkem a potřebným technickým zařízením věcí dlužnice s tím, že tyto předměty dle téhož ustanovení nepřechází do vlastnictví žalobkyně, pokud není ve smlouvě dohodnuto jinak. Dle čl. 7 této smlouvy je dlužnice jakožto nájemkyně povinna do dvou měsíců po ukončení smlouvy na svůj náklad odstranit jakékoli znehodnocení, které provedla nebo nechala provést na nemovitosti a na svůj náklad uvést ke dni ukončení smlouvy nemovitost do stavu, v jakém ji převzala s přihlédnutím k běžnému opotřebení; pokud žalobkyně jakožto pronajímatelka sdělí nájemkyni do jednoho měsíce od ukončení smlouvy, že zhodnocení nemovitosti či některou její část musí v předmětu nájmu ponechat, je nájemkyně povinna toto bezvýhradně a bezpodmínečně dodržet. 10. Z dopisu ze dne [datum] nazvaného jako odstoupení od smlouvy o nájmu prostor sloužících k podnikání soud zjistil, že žalobkyně v něm konstatovala, že odstupuje od uvedené smlouvy z důvodu prodlení dlužnice s úhradou nájemného a služeb. 11. Ze tří čestných prohlášení ze dne [datum] podepsaných [anonymizována dvě slova], advokátem a právním zástupcem žalobkyně, Ing. [jméno] [příjmení], CSc., předsedou představenstva žalobkyně, a Ing. [jméno] [příjmení], CSc., majitelem koncernu, do něhož spadá žalobkyně, soud zjistil, že jmenované osoby jsou toho názoru, že zařízení na výrobu léčivých přípravků bylo do budovy ve vlastnictví žalobkyně napevno zabudováno a nelze je s ohledem na neoddělitelné spojení s budovou bez poškození a znehodnocení budovy odstranit. Jmenované osoby též prohlásily, že poslední nájemní vztah skončil dne [datum] odstoupením od nájemní smlouvy, a nebytové prostory tedy jsou spolu s celou nemovitostí v držení žalobkyně. 12. Z ostatních předložených listin (rozhodnutí a e-mailu insolvenčních soudů, zproštění advokáta mlčenlivosti) soud neučinil žádná zjištění, jež by byla pro posuzovanou věc rozhodující. 13. Podle § 1003 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), není nikdo oprávněn držbu svémocně rušit. Kdo byl v držbě rušen, může se domáhat, aby se rušitel rušení zdržel a vše uvedl v předešlý stav. 14. Žaloba na ochranu rušené držby je institutem, který slouží k ochraně faktického stavu, případně k jeho navrácení. [příjmení] byl žalobce s žalobou úspěšný, musí prokázat jen to, že byl držitelem práva (že je před zásahem žalovaného pokojně vykonával) a že toto právo žalovaný ke dni vyhlášení rozhodnutí (§ 154 o. s. ř.) ruší. Soud proto v rámci řízení o této žalobě zjišťuje jen skutkový stav (existenci držby a její svémocné rušení) a nezabývá se právními otázkami, tj. oprávněností držby (§ 991 až 993 o. z.). Žaloba musí obsahovat kromě obecných náležitostí i vylíčení rozhodujících skutečností ve vztahu k rušení držby, tj. odnětí držby nebo vypuzení žalobce (§ 1006 a § 1007 o. z.). 15. Žalobkyně dovozuje existenci své držby jednotlivých položek toliko z toho, že je vlastnicí pozemku p. [číslo] jehož součástí je stavba bez čp/če – jiná stavba, vše v k. ú. [obec] u [obec], a že nedílnou součástí této stavby jsou právě položky. Soud na základě předloženého výpisu z katastru nemovitostí dospěl k závěru, že žalobkyně má ve svém vlastnictví předmětnou nemovitost, v níž se mají jednotlivé položky nacházet. Žalobkyně však již neprokázala, že se tyto položky v nemovitosti (resp. budově, která je její součástí) ke dni rozhodování soudu skutečně nachází, a tím méně pak to, že jsou položky ve vlastnictví žalobkyně, resp. že je jejich pokojnou držitelkou. Z nájemní smlouvy z roku 2018 naopak vyplynulo, že pořízení movitých věcí, včetně technického zařízení sloužícího k podnikání dlužnice, bylo na dlužnici a že tyto věci zásadně neměly být vlastnictvím žalobkyně, nýbrž dlužnice. Vzhledem k tomu, že dlužnice byla současně povinna při ukončení nájemní smlouvy navrátit předmět nájmu do původního stavu a že posléze došlo k prodeji položek žalovanému 2), nemusí se již položky v nemovitosti ve vlastnictví žalobkyně vůbec nacházet, přičemž opak prokázán nebyl. Nenacházely-li by se položky od ukončení nájemní smlouvy v nemovitosti vlastněné žalobkyní, pak by žalobkyně nemohla být jejich pokojnou drž