41 C 96/2021-24 — Okresní soud Praha-západ

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne [datum] k Okresnímu soudu Praha-západ domáhala po žalované zaplacení částky [částka] s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru, kterou žalovaná uzavřela se společností [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“). Uvedla, že na základě úvěrové smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované částku ve výši [částka], která měla být splacena do [datum]. Žalovaná však úvěr dosud nesplatila, pročež žalobkyně požadovala též zákonný úrok z prodlení ode dne [datum]. Žalobkyně konstatovala, že její právní předchůdkyně ověřovala úvěruschopnost žalované prostřednictvím veřejně dostupných databází. Jiné důkazy k posuzování úvěruschopnosti nenavrhla. Pro případ, že by soud neuznal nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o úvěru, navrhla, aby jí bylo vydáno bezdůvodné obohacení. Pro tento případ navrhla, aby soud učinil dotaz u příslušné banky a zjistil, zda skutečně byla žalované v červenci 2017 na její účet zaslána částka [částka]. 2. Stanovisko žalované k podané žalobě se soudu nepodařilo zjistit, neboť tato nereagovala na výzvu soudu a k jednání se nedostavila. 3. V souladu s § 157 odst. 4 o. s. ř. obsahuje tento rozsudek zkrácené odůvodnění. 4. Soud při jednání provedl dokazování, na základě něhož dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: Právní předchůdkyně žalobkyně poslala na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru, za jejíž smluvní strany byly označeny právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná a která nebyla opatřena žádným (ani prostým elektronickým) podpisem žalované, na bankovní účet vedený na jméno žalované dne [datum] částku ve výši [částka]. K připsání této částky došlo následujícího dne. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] pak byla pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovanou z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru postoupena na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo oznámeno žalované dopisem ze dne [datum] spojeným s předžalobní výzvou, prostřednictvím které žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě částky ve výši [částka] (včetně nákladů zastoupení) ve lhůtě tří dnů. Předžalobní výzva a oznámení o postoupení pohledávky byly odeslány na adresu žalované dne [datum]. 5. Soud věc s ohledem na datum poskytnutí částky ve výši [částka] posoudil podle ust. § 1879 a § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a dále podle ust. § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“). 6. Na základě zjištěného skutkového stavu věci a shora citovaných zákonných ustanovení soud dospěl k závěru, že nárok uplatněný žalobkyní je pouze částečně důvodný. Soud vzal za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně přenechala žalované částku ve výši [částka]. Nebylo však prokázáno, že by smlouva, na jejímž základě se tak mělo stát, byla skutečně podepsána žalovanou, a že tedy žalovaná souhlasila se všemi smluvními ujednáními obsaženými v této smlouvě či v souvisejících obchodních podmínkách či v souvisejícím formuláři se standardními informacemi o spotřebitelském úvěru. Navíc i v případě, že by smlouva o spotřebitelském úvěru byla s žalovanou uzavřena (ať již v listinné či ústní podobě), nebylo v řízení prokázáno ani to, že právní předchůdkyně žalobkyně v souladu s § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí zkoumala úvěruschopnost žalované, neboť žalobkyně netvrdila a nedoložila, že by zjišťovala a posuzovala příjmy a výdaje žalované a hodnotila její finanční možnosti. Žalobkyně ani její zástupce se přitom k jednání k soudu nedostavili, a proto jim soud nemohl dát příslušné poučení dle § 118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen„ o. s. ř.“). Nesplnění povinnosti posoudit před poskytnutím úvěru úvěruschopnost spotřebitele je pak sankcionováno absolutní neplatností úvěrové smlouvy, k níž soud musí (navzdory formulaci druhé a třetí věty ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) přihlédnout z úřední povinnosti (k tomu srov. rozsudek Soudního dvora ze dne [datum] ve věci C [číslo], nebo také rozsudek Okresního soudu ve [obec] ze dne 25. 2. 2020, sp. zn. 38 C 25/2020, a mnohé další). 7. Protože žalobkyně neprokázala, že její právní předchůdkyně uzavřela s žalovanou tvrzenou smlouvu o spotřebitelském úvěru, resp. že ji uzavřela platně, nebyl zde žádný právní důvod, pro který by si žalovaná mohla ponechat poskytnutou finanční částku. Žalovaná se tedy na úkor právní předchůdkyně žalobkyně bezdůvodně obohatila o [částka] (§ 2991 o. z.). Dle v řízení nezpochybněného tvrzení žalovaná dosud z této částky ničeho nevrátila. Soud jí proto uložil povinnost zaplatit žalobkyni, na níž byla pohledávka postoupena, celou tuto částku, a to společně se zákonným úrokem z prodlení (§ 1970 o. z.). Při určení splatnosti dluhu soud vycházel z toho, že žalovaná byla prokazatelně vyzvána k zaplacení dluhu (resp. částky vyšší) výzvou ze dne [datum], odeslanou téhož dne a dle zákonné domněnky dojití (§ 573 o. z.) doručenou dne [datum]. Vzhledem k tomu, že lhůta k plnění byla ve výzvě stanovena jako třídenní, nastala splatnost dne [datum]. Soud proto přiznal žalobkyni nárok na úrok z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to v zákonné výši 8,05 % ročně (dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Lhůtu k plnění soud v I. výroku stanovil jako třídenní v souladu s § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř. Ve zbývající části pak soud žalobu zamítl, čemuž odpovídá II. výrok tohoto rozsudku. 8. O nákladech řízení soud rozhodl ve III. výroku podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně byla v této věci úspěšná v rozsahu 80 % (viz I. výrok) a neúspěšná v rozsahu 20 % (viz II. výrok), přičemž při určení úspěchu a neúspěchu je třeba zohledňovat i příslušenství pohledávky (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015). Po odečtení neúspěchu od úspěchu tak má nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 60 %. Její náklady sestávaly jednak ze zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka] a jednak z odměny advokáta dle § 14b odst. 1 bodu 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ advokátní tarif“), ve výši [částka] za 3 úkony právní služby po [částka] (převzetí a příprava zastoupení, sepis podání ve věci samé, výzva k plnění). K tomu bylo dále třeba připočítat paušální náhradu hotových výdajů ve výši [částka] za 3 úkony právní služby po [částka] podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu a náhradu ve výši [částka] odpovídající 21 % DPH ze shora uvedených částek (vyjma soudního poplatku), neboť zástupce žalobkyně jakožto advokát osvědčil, že je plátcem této daně. Celkem tak náklady řízení žalobkyně činily [částka]; 60 % z této částky pak činí [částka]. V souladu s § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř. soud stanovil žalované lhůtu k plnění rovněž v trvání tří dnů. Ve smyslu § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta, který žalobkyni v řízení zastupoval.