5 C 211/2021-16 — Okresní soud Praha-západ

1. Žalobkyně se domáhala, aby jí žalovaný zaplatil žalovanou částku s příslušenstvím z titulu smlouvy o bankovních produktech a službách ze dne [datum] uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“) a žalovaným, v rámci které bylo sjednáno poskytování kontokorentního úvěru [anonymizováno]. Žalovanému byl poskytnut úvěrový limit [částka], který překročil, právní předchůdkyně proto poskytování úvěru zrušila a debetní zůstatek převedla na nový úvěrový účet, a tuto částku umožnila hradit žalovanému ve splátkách, žalovaný však splátky řádně a včas nehradil, ke dni [datum] proto byla částka zesplatněna. Dlužná částka byla pro nepovolený debetní zůstatek úročena 29 % Smlouvou o postoupení pohledávek došlo k postoupení pohledávek za žalovanou na žalobkyni, toto bylo žalovanému oznámeno a byl vyzván k úhradě dlužné částky. 2. Vyjádření žalovaného k žalobě se soudu nepodařilo zjistit. Soud proto při rozhodování vycházel z tvrzení žalobkyně a z důkazů, které označila k prokázání svých tvrzení. Jelikož účastníci řízení souhlasili, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání, soud ústní jednání ve věci nenařídil, neboť má za to, že věc bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů / § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), § 101 odst. 4 o. s. ř. 3. Po provedeném dokazování dospěl soud k celkovému skutkovému závěru. Právní předchůdce žalobkyně uzavřel se žalovaným dne [datum] smlouvu o bankovních produktech a službách, v níž se právní předchůdce žalobkyně zavázal vedle dalšího poskytnout kontokorentní úvěr [anonymizováno] s výší povoleného limitu čerpání finančních prostředků [částka] a sjednaným úrokem 29 % v případě jeho přečerpání. Žalovaný povolený úvěrový limit překročil. Dlužná částka byla zesplatněna ke dni [datum] a žalovaný byl vyzván k její úhradě, což neučinil. Pohledávka byla posléze postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno. 4. Zjištěný skutkový stav soud posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“). 5. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 1968 o. z. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení. 7. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 8. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s ní spojená, včetně jejího zajištění (§ 1880 odst. 1 o. z.). 9. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně. Žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o úvěru, na základě které mu tato poskytla finanční prostředky formou spotřebitelského úvěru a žalovaný se zavázal za určitých podmínek tyto vrátit. Žalobkyně v průběhu řízení prokázala oprávněnost svého nároku tím, že její předchůdkyně plnila podmínky uzavřené smlouvy, na rozdíl od žalovaného, který svým povinnostem nedostál a dluží tak žalobkyni částku v žalované výši. V řízení nebylo zjištěno nic k tomu, že by žalovaný na svůj dluh zaplatil něčeho nad rámec tvrzení žalobkyně s tím, že i samotný žalovaný nárok žalobkyně nijak nezpochybnil. Soud tak vyšel z tvrzení žalobkyně o rozsahu poskytnutého plnění ze strany žalovaného a dospěl k závěru, že nárok žalobkyně na zaplacení uvedené částky je důvodný. Soud neměl důvod pochybovat ani o matematické správnosti vyčíslených nároků původní žalobkyně, když žalovaný tuto skutečnost nenamítal a další (zejména znalecké) dokazování k této otázce by neúměrně zvyšovalo náklady řízení, jež jdou k tíži účastníků, a provedení takového důkazu by tak bylo v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení. Soud tedy po provedeném dokazování rozhodl tak, jak je shora uvedeno a žalobě v plném rozsahu vyhověl. Lhůta k zaplacení byla určena třídenní (§ 160 odst. l o. s. ř.). 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 151 odst. 1 a 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka] Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka] a z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši [částka] za každý ze tří úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, návrh ve věci samé) a paušální náhrada výdajů stanovená podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. v částce [částka] za každý ze tří úkonů právní služby a daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % ze shora uvedených částek vyjma soudního poplatku. Lhůta k plnění byla stanovena jako třídenní k rukám zástupce žalobkyně. 11. Pro účely stanovení náhrady nákladů se postupuje podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., jestliže bylo občanské soudní řízení, jehož předmětem je peněžité plnění nepřevyšující částku [částka] a v němž byla žalobci přiznána náhrada nákladů řízení, zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech. Soudu je z jeho činnosti známo, že žalobce uplatňuje své pohledávky ve skutkově a právně obdobných věcech opakovaně. Rovněž v předmětném řízení se jedná o takto vymezený typový obsah návrhu, jenž odůvodňuje postup podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb.