13 C 232/2022-18 — Okresní soud Praha-západ

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne [datum] se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky [částka] s příslušenstvím. Žalobce svůj nárok odůvodnil tím, že účastníci uzavřeli dne [datum] úvěrovou smlouvu [číslo] na základě které žalobce poskytl žalovanému částku ve výši [částka]. Protože žalovaný porušoval svou povinnost řádně splácet úvěr, došlo k zesplatnění celého úvěru, což žalobce oznámil žalovanému dopisem ze dne [datum]. Žalovaný se prostřednictvím úvěrové smlouvy mj. zavázal hradit žalobci v případě prodlení smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny úvěru (tj. nesplacená jistina úvěru a veškeré dosud nesplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé k jistině ke dni zesplatnění), přičemž se účastníci dohodli, že souhrn všech smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše poskytnuté částky, nejvýše však [částka]. Žalobce již v této věci zahájil soudní řízení, v němž byl vydán rozsudek Okresního soudu Praha-západ ze dne 27.8.2019, č. j. [číslo jednací], kterým soud mj. uložil žalovanému povinnost uhradit žalobci částky představující smluvní pokuty dle čl. 6 a 6.5. úvěrové smlouvy, tj. částky [částka] a [částka], kdy druhá z uvedených částek představovala smluvní pokutu dle čl. 6. ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny úvěru ve výši [částka], a to za období prodlení žalovaného s úhradou nové jistiny do [datum]. Prodlení žalovaného s úhradou nové jistiny úvěru však trvalo i po dni [datum], a tak žalobci vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty dle bodu 6.5 smlouvy ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny za následující období. Přestože žalobce zaslal žalovanému předžalobní výzvu, žalovaný ničeho neuhradil. Proto se žalobce touto žalobou domáhá zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně za období od [datum] do [datum], přičemž v souladu s limity dle čl. 6 smlouvy a s § 122 odst. 3 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), požaduje [částka] se zákonným úrokem z prodlení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud ve věci rozhodl za splnění podmínek stanovených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), bez nařízení jednání na základě předložených listin. V souladu s § 157 odst. 4 o. s. ř. obsahuje tento rozsudek zkrácené odůvodnění. 4. Na základě žalobkyní předložených listin soud zjistil následující skutkový stav věci, podle něhož účastníci uzavřeli dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] v níž se žalobce zavázal poskytnout žalovanému částku [částka] a žalovaný se zavázal tuto částku společně se smluvními úroky ve výši 129,66 % vrátit žalobci ve 48 splátkách po [částka] s tím, že celková částka, kterou měl žalovaný žalobkyni zaplatit, činila [částka]. Prostřednictvím čl. 6. smlouvy účastníci sjednali pro případ prodlení žalovaného smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z nové jistiny úvěru, a to ode dne následujícího po zesplatnění úvěru do úplného zaplacení. V čl. 6 smlouvy účastníci sjednali, že souhrn všech uplatněných pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše úvěru, nejvýše však [částka] Okresní soud Praha-západ vydal dne [datum] rozsudek pro zmeškání č. j. 4 C 67/2019-74, který nabyl právní moci dne [datum]. Prostřednictvím I. výroku uložil zdejší soud žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z přiznané částky [částka] za období od [datum] do zaplacení, částku [částka] a také úrok ve výši 86,09 % ročně z částky [částka] za období od [datum] do zaplacení, max. však do doby, kdy úrok dosáhne částky [částka]. Ve II. výroku rozhodl soud o povinnosti žalovaného zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku [částka]. Z odůvodnění citovaného rozsudku je zjistitelné, že částka ve výši [částka] představovala smluvní pokutu dle čl. 6. úvěrové smlouvy. Žalobce žalovanému před zahájením tohoto soudního řízení zaslal předžalobní upomínku ze dne [datum], ve které jej vyzval k úhradě částky [částka]. 5. Podle § 2 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. 6. Na základě zjištěného skutkového stavu věci soud dospěl k závěru, že žalobě nelze vyhovět. Při zohlednění povahy uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru a výše dlužné jistiny, jsou smluvní pokuty a příslušenství, které již byly žalobci přiznány pravomocným rozsudkem č. j. 4 C 67/2019-74, zcela postačující. Povinnost zaplatit další smluvní pokutu nad rámec těch, které je žalovaný povinen zaplatit dle rozsudku č. j. 4 C 67/2019-74, by byla vzhledem k výši dlužné jistiny nepřiměřená a odporující dobrým mravům. Proto soud žalobu prostřednictvím I. výroku tohoto rozsudku zcela zamítl. 7. O náhradě nákladů řízení soud ve II. výroku rozhodl podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť úspěšnější v této věci byl žalovaný, kterému však žádné náklady řízení nevznikly.