13 C 65/2022-22 — Okresní soud Praha-západ

1. Žalobce se žalobou na ochranu držby domáhal vydání rozhodnutí uvedeného ve výroku I. tohoto rozhodnutí. Žalobu odůvodnil následovně. Žalobce a žalovaná jsou manželé, kteří mají ve svém společném jmění manželů nemovité věci, a to pozemek st. parc. [číslo] jehož součástí je budova [adresa], objekt k bydlení, a dále pozemek parc. [číslo] vše v kat. území [obec] (dále jen„ předmětné nemovité věci“). V současné době jsou tyto předmětné nemovité věci užívány výhradně žalovanou. Žalobce se vrátil do České republiky v srpnu 2020 poté, co dlouhodobě pracoval v Jihoafrické republice, přičemž mu byl do předmětných nemovitých věci odepřen přístup. I když po dobu žalobcovi nepřítomnosti v České republiky předmětné nemovité věci užívala výhradně žalovaná, účastníci se nikdy ústně ani písemně nedohodli, že by se snad žalobce vzdával svého práva předmětné nemovité věci užívat nebo že je snad užívat nesmí. Žalobce se opakovaně snažil s žalovanou dohodnout, aby mu umožnila je spoluužívat ve stejném rozsahu, jako je užívá sama žalovaná nebo aby umožnila vyřešit jeho bytovou situaci jiným uspokojivým způsobem. Žalovaná právo žalobce odmítá a doposud mu neumožnila předmětné nemovité věci jakkoliv užívat, i přestože se žalobce s pokusil nastěhovat zpět. Vzhledem k tomu, že žalobci náleží vlastnické právo k předmětným nemovitým věcem ve stejném rozsahu jako žalované, je nepochybné, že mu náleží držba k předmětné nemovité věci a právo je spoluužívat. Žalovaná však nezákonně ruší žalobcovu držbu, jelikož mu neumožnuje předmětné nemovité věci v jeho spoluvlastnictví užívat. 2. Z výpisu z katastru nemovitostí bylo soudem zjištěno, že předmětné nemovité věci jsou ve společném jmění manželů účastníků řízení. 3. Z e-mailové komunikace, a to konkrétně z e-mailu ze dne [datum] bylo soudem zjištěno, že zástupce žalované v něm sděluje, že podle žalované byli účastníci domluveni, že bude předmětné nemovité věci užívat výlučně žalovaná a že ta nesouhlasí, aby je užíval i žalobce. Z tohoto e-mailu tedy i soud zjistil, že předmětné nemovité věci užívá výlučně žalovaná. 4. Z výzvy ze dne [datum] bylo soudem zjištěno, že v ní zástupce žalobce sděluje, že žalovaná již několik let brání žalobci předmětné nemovité věci užívat a vyzývá proto žalovanou, aby mu to nejpozději do [datum] umožnila. Z této výzvy tedy soud i zjistil, že žalobce v současnosti předmětné nemovité věci neužívá. 5. Z úřední činnosti je soudu známo, že před zdejším soudem je pod sp.zn. [spisová značka] vedeno řízení o rozvodu manželství, o kterém nebylo doposud rozhodnuto. 6. Ve věci je dána pravomoc soudů České republiky (i zdejšího soudu) věc rozhodnout, a to již pouze na základě čl. 19 nařízení Rady č. 2016/1103 ze dne [datum] provádějící posílenou spolupráci v oblasti příslušnosti, rozhodného práva a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech majetkových poměrů v manželství (dále i jen:„ nařízení č. 2016/1103“), podle kterého předběžná opatření včetně opatření zajišťovacích, která jsou upravena právem jednoho členského státu, je možné u soudů tohoto státu navrhnout i tehdy, kdy jsou pro rozhodnutí ve věci samé příslušné na základě tohoto nařízení soudy jiného členského státu, přičemž zdejší soud je názoru, že žaloba na ochranu rušené držby pod tento článek bezpochyby spadá, jelikož jde rovněž o svého druhu zatímní a předběžný institut, i když nejde o předběžné opatření. I kdyby tomu tak však teoreticky nebylo, byla by pravomoc soudu České republiky dána podle čl. 5 nařízení č. 2016/1103 ve spojení s čl. 3 písm. a) nařízení Rady č. 2201/2003 ze dne [datum] o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti a o zrušení nařízení (ES) č. 1347/2000, a to s ohledem na skutečnost, že u zdejšího soudu bylo zahájeno řízení o rozvodu manželství účastníků. 7. Podle ust. § 177 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“, s tím, že zde lze poznamenat, že soud vždy bez ohledu na rozhodné právo hmotné aplikuje„ své“ právo procesní) domáhá-li se žalobce ochrany rušené držby, soud o žalobě rozhodne do 15 dnů od zahájení řízení. Žalobce musí prokázat, že jde o svémocné rušení držby. Jednání není třeba nařizovat. 8. Podle ust. § 178 o.s.ř. v řízení se soud omezí na zjištění poslední držby a jejího svémocného rušení. 9. Podle ust. § 180 odst. 1 o.s.ř. ve věci samé rozhoduje soud usnesením. 10. S ohledem na právě uvedené (zejména citované ust. § 178 o.s.ř.) je již ze samotných tvrzení obsažených v žalobě, ale i ze zjištění uvedených výše (viz odst. 2 až 4 usnesení), zřejmé, že předmětná žaloba na ochranu rušené držby nemůže být shledána důvodnou. 11. Smyslem žaloby z rušené držby totiž není ochrana práva, nýbrž ochrana pokojného stavu. Proto se tedy v řízení o této žalobě nezkoumá, zda jde o držbu řádnou, poctivou nebo pravou. Pro úspěšnost žaloby je nutné, aby žalobce prokázal, že je držitelem práva, které žalovaná ruší (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. IV. ÚS 3074/17 či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19.4.2012, sp. zn. 22 Cdo 4115/2011). Jinak řečeno, aby byl žalobce s žalobou úspěšný, musí prokázat (jen) to, že byl držitelem práva, tedy že toto před zásahem žalované pokojně vykonával a že toto právo žalovaná ke dni vyhlášení rozhodnutí ruší (vše srov. [příjmení], J. a kol., [anonymizováno] soudní řízení, [anonymizováno] komentář, [příjmení] [jméno], § 79 - 180 občanského soudního řádu 3. vydání. [obec]: [anonymizována tři slova], 2019, 648 s., str. 620). 12. V projednávané věci však ze samotných tvrzení žalobce, ale i ze zjištění uvedených výše (viz odst. 2 až 4 usnesení) vyplývá, že držbu předmětných nemovitých věcí vykonává v současnosti žalovaná, a to již po značnou dobu, a nikoliv žalobce. Rovněž pak ze samotných žalobcových tvrzení vyplývá, že žalobce přestal držbu k předmětným nemovitým věcem vykonávat sám ze své vůle, když odcestoval na dlouhou dobu do zahraničí, a nejde tedy o případ, že by byl z ní vypuzen žalovanou. Skutečnost, že žalobce má k předmětným nemovitým věcem spoluvlastnické právo a tedy i právo je držet, nemění nic na pro předmětné řízení zásadní skutečnosti, že jejich držbu v současnosti nevykonává a že z ní ani nebyl v minulosti vypuzen nějakým zásahem žalované. Jak je totiž již zřejmé z výše uvedeného, řízení o žalobě z rušené držby slouží k ochraně posledního pokojného stavu, a nikoliv k jeho změně (které se právě žalobce domáhá). Poslední pokojný stav byl přitom v projednávané věci takový, že předmětné nemovité věci držela a drží žalovaná. 13. Z právě uvedených důvodů proto soud žalobu zamítl. 14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s § 151 odst. 1 o.s.ř. za použití § 142 odst. 1 o.s.ř., avšak s tím, že ve věci zcela úspěšné žalované, která by měla jinak nárok na plnou náhradu svých nákladů, žádné náklady řízení nevznikly. 15. Pro úplnost soud uvádí, že s ohledem na nutnost rozhodnout o předmětné žalobě do 15 dnů od zahájení řízení, soud doručí žalobu žalované až spolu s tímto usnesením (srov. [příjmení], [příjmení], [příjmení] a kol., [anonymizována dvě slova] řád, soudcovský komentář, kniha II., [obec]: [příjmení] [jméno] [příjmení], 2014, 601 s., str. 576).