16 C 234/2022-25 — Okresní soud Praha-západ

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne [datum] domáhala po žalovaném zaplacení částky [částka] s příslušenstvím. Tvrdila, že s žalovaným uzavřela dne [datum] smlouvu o sdružených dodávkách elektřiny, na základě které mu dodávala do odběrného místa [obec a číslo], [PSČ] [obec], elektřinu. Za období od [datum] do [datum] vystavila žalovanému fakturu za dodávku elektřiny znějící na částku [částka] splatnou dnem [datum]. Žalovaný však na tuto fakturu ničeho neplnil, a to ani navzdory tomu, že byl k zaplacení svého dluhu zástupcem žalobkyně předžalobně vyzván. 2. Stanovisko žalovaného k podané žalobě se soudu nepodařilo zjistit. Soud proto při rozhodování vycházel z tvrzení žalobkyně a z důkazů, které označila k prokázání svých tvrzení. 3. Soud ve věci rozhodl za splnění podmínek stanovených v § 115a a § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů. 4. Soud na základě listin předložených žalobkyní dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci, dle něhož účastníci uzavřeli dne [datum] smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny ze sítí NN, na základě které se žalobkyně zavázala dodávat žalovanému elektřinu do odběrného místa [obec a číslo], [PSČ] [obec], a žalovaný se zavázal za tyto dodávky platit (důkaz: smlouva ze dne [datum]). Za fakturační období od [datum] do [datum] vystavila žalobkyně žalovanému fakturu znějící na nedoplatek ve výši [částka], splatný dne [datum] (důkaz: vyúčtování za elektřinu [číslo]). Předžalobní výzvou ze dne [datum], odeslanou téhož dne, žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši [částka] nejpozději do [datum] (důkaz: předžalobní výzva a související podací arch ze dne [datum]). 5. Podle § 50 odst. 2 věty první zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (dále jen„ energetický zákon“), smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny se zavazuje výrobce elektřiny nebo obchodník s elektřinou dodávat výrobci elektřiny, jehož zařízení je připojeno k distribuční soustavě na hladině nízkého napětí, nebo zákazníkovi elektřinu a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet související službu v elektroenergetice a zákazník nebo výrobce elektřiny se zavazuje zaplatit výrobci elektřiny nebo obchodníkovi s elektřinou cenu za dodanou elektřinu a cenu související služby v elektroenergetice. 6. Podle § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.), dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1969 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem. 7. Podle § 1970 o. z. může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat po dlužníku, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 8. Na základě shora uvedeného skutkového stavu věci a citovaných zákonných ustanovení soud dospěl k závěru, že žaloba je zcela důvodná. Soud vzal za zjištěné, že žalobkyně dodávala žalovanému elektřinu do odběrného místa v [obec], a to na základě smlouvy ve smyslu § 50 odst. 2 věty první energetického zákona. Předloženým vyúčtováním bylo zjištěno, že žalobkyně vyúčtovala žalovanému za realizované dodávky elektřiny nedoplatek v celkové výši [částka], na němž žalovaný ničeho nezaplatil. Žalovaný přitom vůči tomuto nároku žalobkyně ničeho nenamítal a neuvedl na svou obranu žádné skutečnosti, jimiž by jej jakkoli zpochybnil. Soud proto I. výrokem tohoto rozsudku žalobě vyhověl, přičemž žalobkyni přiznal i zákonný úrok z prodlení z dlužného nedoplatku za období ode dne následujícího po splatnosti vystaveného vyúčtování do zaplacení, a to ve výši stanovené dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Třídenní lhůtu k plnění soud v I. výroku stanovil v souladu s § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř., přičemž neshledal podmínky pro uložení lhůty delší či k plnění ve splátkách. 9. O nákladech řízení soud následně rozhodl ve II. výroku tohoto rozsudku tak, že úspěšné žalobkyni v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznal právo na jejich náhradu v plné výši. Náklady žalobkyně v tomto případě sestávaly jednak ze zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka], jednak z odměny advokáta, která byla tvořena částkou [částka] za 3 úkony právní služby po [částka] (převzetí a příprava zastoupení, sepis podání ve věci samé a výzva k plnění) dle § 7 bodu 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ advokátní tarif“), dále z paušální náhrady hotových výdajů ve výši [částka] za 3 úkony právní služby po [částka] dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu. K tomu bylo dále nutno připočítat náhradu ve výši [částka] odpovídající 21 % DPH ze shora uvedených částek (vyjma soudního poplatku), neboť zástupce žalobkyně jakožto advokát osvědčil, že je plátcem této daně. Celkem tak náklady řízení žalobkyně činily [částka]. V souladu s § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř. soud stanovil lhůtu k plnění rovněž v trvání tří dnů. Ve smyslu § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta, který žalobkyni v řízení zastupoval.