18 C 126/2022-20 — Okresní soud Praha-západ

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném úhrady žalované částky s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně (společnost [právnická osoba]) uzavřela s žalovaným dne [datum] smlouvu o půjčce, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 12 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit právní předchůdkyni žalobkyně částku ve výši celkem 20 832 Kč zahrnující vedle jistiny též souhrnný poplatek ve výši 8 832 Kč, a to v pravidelných týdenních splátkách. Žalovaný se však s placením smluvených splátek dostal do prodlení, když plnil pouze částečně. Žalovaný uhradil na svůj dluh celkem částku ve výši 10 550 Kč Smlouva zanikla uplynutím doby, na kterou byla sjednána, tj. [datum] Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla s účinností ke dni [datum] převedena pohledávka za žalovaným na [právnická osoba] [anonymizováno] a následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla s účinností k témuž dni postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován. Žalovaný ani přes výzvu dlužnou částku neuhradil. Žalobkyně dále požaduje zákonný úrok z prodlení. 2. Účastníci byli vyzváni, aby soudu sdělili, zda souhlasí s postupem dle ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Jelikož žalobkyně s navrženým postupem souhlasila a žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, a soud měl proto za to, že s tímto postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o.s.ř.), nebylo třeba k projednání věci samé nařídit jednání. 3. Žalovaný se k věci samé nevyjádřil. 4. Na základě předložených listin dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním a celkovému skutkovému závěru. 5. Dne [datum] došlo mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným k uzavření smlouvy o půjčce. Žalovanému byla předána částka 12 000 Kč v hotovosti v den podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal dále uhradit navíc poplatek v částce 8 832 Kč. Tedy celková částka splatná žalovaným byla ve výši 20 832 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit tuto částku v 55 pravidelných týdenních splátkách ve výši 384 Kč. Nedílnou součástí této smlouvy jsou smluvní podmínky smlouvy o půjčce. V jejich článku 1. je určena výše roční procentní sazby nákladů (RPSN) v případě 55 týdnů ve výši 215,73 %. Článkem 8. je sjednáno, že smluvní strany se dohodly, že v případě, kdy zákazník včas nesplní povinnost uhradit splátku, má právní předchůdkyně žalobkyně právo požadovat uhrazení celé zbylé částky půjčky včetně souhrnného poplatku, a to v nejbližším termínu pro výběr týdenní splátky zákazníka (prokázáno smlouvou o půjčce ze dne [datum], smluvními podmínkami smlouvy). 6. Dne [datum] uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně smlouvu o postoupení pohledávek, na základě které byla pohledávka za žalovaným převedena na [právnická osoba] [anonymizováno] Žalovaný byl o tomto vyrozuměn dopisem ze dne [datum]. Oznámení bylo žalovanému zasláno dne [datum] (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek včetně přílohy – seznamu postoupených pohledávek, oznámením o postoupení, poštovním podacím archem). Dne [datum] uzavřela [právnická osoba] S.á.r.l. s žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek, na základě které byla pohledávka za žalovaným převedena na žalobkyni. Žalovaný byl o tomto vyrozuměn dopisem ze dne [datum]. Oznámení bylo žalovanému zasíláno dne [datum] (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek včetně přílohy – seznamu postoupených pohledávek, oznámením o postoupení, poštovním podacím archem). Žalobkyně žalovaného upomínala o zaplacení dlužné částky výzvou ze dne [datum], a to nejpozději do [datum]. Tato výzva byla žalované odeslána [datum] (prokázáno předžalobní upomínkou včetně podacího lístku). 7. S ohledem na okamžik vzniku závazku soud v souladu s přechodným ustanovením § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, posuzoval danou věc po právní stránce za použití dosavadních právních předpisů, zejména příslušných ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění do [datum] (dále jen„ obč. zák). 8. Podle ustanovení § 657 obč. zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle ustanovení § 658 odst. 1 obč. zák. při půjčce peněžité lze dohodnout úroky. Podle ustanovení § 658 odst. 1 obč.zák. při půjčce peněžité lze dohodnout úroky. 9. Mezi účastníky byla uzavřena smlouva o půjčce ve smyslu § 657 obč. zák. a násl. Závazek žalovaného byl smlouvou koncipován tak, že právní předchůdkyni žalobkyně zaplatí jistinu půjčky a dále souhrnný poplatek. V případě částky představující souhrnný poplatek přitom není nijak blíže specifikováno, čím je tvořena, zda se jedná pouze o úrok z půjčky, či zda jsou její součástí nějaké další poplatky. [příjmení] není žádným způsobem rozepsána ani samotnou smlouvou a ani v rámci žaloby se žalobkyně k tomuto nijak podrobněji nevyjadřovala. Naopak žalobkyně v žalobě operuje pouze s pojmem„ souhrnný poplatek“. Za této situace pak soud uzavřel, že souhrnný poplatek je třeba hodnotit jako úplatu za půjčení peněz, což je definice smluvního úroku. Lze tedy konstatovat, že svou podstatou představuje požadovaný souhrnný poplatek kapitalizovaný úrok. Tento závěr podporuje i rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 18. 2. 2003 sp. zn. 28 Co 33/2003. 10. Při výši jistiny 12 000 Kč a výši kapitalizovaného úroku 8 832 Kč se pak soud zabýval tím, zda úrok v této výši není úrokem nepřiměřeným, tedy, zda jeho výše není v rozporu s dobrými mravy ve smyslu § 39 obč.zák. Za takový je třeba považovat úrok ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (viz. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 15.12.2004, sp.zn. 21 Cdo 1484/2004). V případě předmětné smlouvy představuje úrok 73,6 % jistiny půjčky. V případě nebankovních subjektů je předpoklad, že výše úrokové sazby bude vyšší než u subjektů bankovních, zejména s přihlédnutím k vyšší míře rizika nesplacení poskytnuté půjčky. Avšak ani zde nemůže být míra úroku bezbřehá a zcela neúměrná. Úrokové sazby měnových finančních institucí u úvěru domácnostem na spotřebu dle měnových statistik [obec] národní banky veřejně dostupných na webových stránkách [obec] národní banky [webová adresa]) se pohybovaly v období května 2009 okolo 14 % ročně. Sjednaná výše ročního úroku tedy představuje více než pětinásobek úrokové sazby obvyklé v daném období. Je proto zcela zřejmé, že takovou výši úroku nelze hodnotit jako přiměřenou, ale naopak jako ve vztahu k úrokovým sazbám uplatňovaným bankami v daném období naprosto nepoměrnou. Neúměrnost sjednaného úroku dokresluje i výše roční procentní sazby nákladů ve výši 215,73 %, přičemž právě roční procentní sazbu nákladů je vhledem ke standardizovanému způsobu jejího výpočtu nutné považovat za vypovídající a transparentní srovnávací ukazatel z hlediska celkové ceny spotřebitelského úvěru v rámci Evropské unie. Jako takový proto soud hodnotí sjednaný kapitalizovaný úrok, označený uvedenými smlouvami jako„ souhrnný poplatek“, za odporující dobrým mravům ve smyslu § 39 obč.zák. Smluvní ujednání, kterým byl tento úrok (souhrnný poplatek) sjednán, jsou proto absolutně neplatná. V tomto smyslu je pak neplatné i ujednání článku 5 smluvních podmínek, podle něhož měly být splátky započítány nejprve na souhrnný poplatek a teprve po jeho úplném uhrazení na vlastní částku půjčky, jelikož se jedná o ujednání, které bezprostředně navazuje na ujednání o úrocích a tato ujednání od sebe nelze oddělit. Soud tedy shledal nárok žalobkyně oprávněným pouze co do jistiny poskytnuté půjčky, tj. co do částky 12 000 Kč. Žalobkyně v tomto směru soudu předložila listinné důkazy, které osvědčují, že právní předchůdkyně žalobkyně předala žalovanému smluvenou půjčku v plné výši, což žalovaný potvrdil svým podpisem na smlouvách. V řízení zároveň nebylo zjištěno nic, co by svědčilo o opaku. V tomto rozsahu proto považuje soud nárok žalobkyně za prokázaný a oprávněný. Zároveň je však třeba zohlednit splátky, které žalovaný z titulu těchto smluv o půjčce zaplatil. Žalovaný uhradil na svůj dluh, resp. na jistinu poskytnuté půjčky celkem částku ve výši 10 550 Kč. Soud proto žalobě vyhověl co do částky 1 450 Kč, tj. jistiny půjčky po odečtení částečných úhrad žalovaného. Ve zbytku soud žalobu zamítl. Pokud potom žalobkyně požadovala úrok z prodlení v zákonné výši od [datum], je zřejmé, že v tuto dobu činila výše dlužné částky již pouze 1 450 Kč a soud proto přiznal žalobkyni úrok z prodlení v zákonné výši stanovený dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud žalobkyni přiznal požadovaný úrok za totožné období, avšak počítaný pouze z přiznané částky, tj. z částk