18 C 150/2022-39 — Okresní soud Praha-západ

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhala po žalovaném zaplacení částky 12 675,04 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný dne [datum] uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky do výše 10 000 Kč. Žalovaný se naproti tomu zavázal takto poskytnuté finanční prostředky vrátit v pravidelných splátkách ve výši 2 % z čerpaného úvěru měsíčně. Zatímco právní předchůdkyně žalobkyně veškeré své smluvní i zákonné povinnosti splnila, žalovanému otevřela úvěrový účet a vydala mu kreditní kartu, žalovaný své smluvní povinnosti řádně neplnil, dostal se do prodlení a úvěr nezaplatil. Žalobkyně úvěr zesplatnila dopisem ze dne [datum]. Žalovaný dluží na jistině částku 9 381,04 Kč, dále smluvní úrok ke dni splatnosti ve výši 1 051,78 Kč, smluvní poplatky ve výši 3 294 Kč, úrok z prodlení a smluvní úrok ve výši 22,99 % ročně. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] pak byla pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným vyplývající ze smlouvy o úvěru postoupena žalobkyni. Žalobkyně následně žalovaného předžalobně vyzvala k zaplacení dlužné částky s příslušenstvím. Žalovaný však na tuto výzvu nikterak nereagoval a dlužnou částku ani částečně nezaplatil. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, k jednání se bez důvodné a včasné omluvy nedostavil, ačkoli mu bylo doručení vykázáno. Žalobkyně se z jednání omluvila a požádala, aby bylo jednáno v její nepřítomnosti. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků, přičemž vycházel z obsahu spisu (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“) a z provedených listinných důkazů (§ 120 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 129 odst. 1 o. s. ř.). 3. Z listiny označené jako smlouva o revolvingovém úvěru [číslo] vydání a užívání kreditní karty ze dne [datum] soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně se jí zavázala poskytnout žalovanému revolvingový úvěr, který je možné čerpat prostřednictvím kreditní karty, a to do výše úvěrového rámce. Žalovaný se zavázal úvěr splácet včetně úroků v pravidelných měsíčních splátkách spolu se sjednanými poplatky. Podrobnou úpravu práv a povinností smluvních stran pak soud zjistil z všeobecných produktových podmínek účinných od [datum] a produktových podmínek spotřebitelského úvěru pro revolvingový úvěr a kreditní kartu účinných od [datum]. Z úrokového lístku platného od [datum] pak soud zjistil výši úrokových sazeb právní předchůdkyně žalobkyně u jednotlivých produktů. Ze sazebníku poplatků za produkty a služby pro fyzické osoby, nepodnikatele, platný od [datum] pak výši poplatků spojených s poskytnutým úvěrem. 4. Z listiny označené jako dispozice ke smlouvě [číslo] ze dne [datum] soud zjistil, že ke dni [datum] činila výše úvěrového rámce 10 000 Kč s úrokovou sazbou 22,99 % ročně. 5. Z výpisů ke kreditní kartě [příjmení] [příjmení] za období od [datum] do [datum] soud zjistil, že žalovaný čerpal z účtu celkem 15 893,44 Kč a na splátky úvěru uhradil celkem 18 905 Kč. Účtovány byly dále úroky a poplatky. 6. Z upomínky ze dne [datum] soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně vyrozuměla žalovaného o zesplatnění úvěru a vyzvala jej k zaplacení dlužné částky ve výši 13 726,82 Kč nejpozději do [datum]. 7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně seznamu postupovaných pohledávek soud zjistil, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný vyrozuměn, jak soud zjistil z oznámení o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně poštovního podacího archu. 8. Z předžalobní výzvy ze dne [datum] a poštovního podacího archu soud zjistil, že žalovaný byl právním zástupcem žalobkyně vyzván k zaplacení dlužné částky. 9. Na základě takto provedeného dokazování soud dospěl k závěru o skutkovém stavu věci, podle něhož došlo mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným k uzavření smlouvy, na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému částku ve výši celkem 15 893,44 Kč, přičemž žalovaný se zavázal splatit poskytnutý úvěr v pravidelných splátkách. Právní předchůdkyně úvěr zesplatnila ke dni [datum]. Z předložených listinných důkazů nevyplynulo nic k tomu, jakým způsobem a zda vůbec byla právní předchůdkyní žalobkyně zkoumána schopnost žalovaného úvěr splatit. Žalovaný byl opakovaně vyzván k zaplacení dlužné částky. Dle výpisu ke kreditní kartě žalovaný uhradil celkem částku 18 905 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný vyrozuměn. 10. Soud věc s ohledem na období poskytnutí finančních prostředků posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“), a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném k datu uzavření úvěrové smlouvy (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“). 11. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 12. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 13. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 14. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 15. Zde je třeba uvést, že v případě této neplatnosti jde i při subsidiární aplikaci o.z. o neplatnost absolutní, jelikož při pominutí řádného zkoumání úvěruschopnosti jde o jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (srov. § 588 o.z.). Tento výklad je ostatně jediný možný, aby byly zachovány nezbytné standardy ochrany spotřebitele (srov. rozsudek [anonymizováno] dvora ze dne [datum] C - [číslo]). 16. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 17. Soud se proto nejprve zabýval otázkou, zda žalobkyně s odbornou péčí posoudila schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, či nikoliv a dospěl k závěru, že tomu tak v daném případě nebylo. Žalobkyně žádným způsobem netvrdila ani nedoložila, že by před uzavřením smlouvy jakýmkoliv způsobem byla zkoumána úvěruschopnost žalovaného. Z předložených listinných důkazů nesvědčí nic o tom, že by právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala výši výdajů a příjmů žalovaného. Nevyžádala si nejen samotné informace, ale ani doklady, které by tato tvrzení potvrzovala, například výpis z účtu, nájemní smlouvu, pracovní smlouvu, výplatní pásky, potvrzení o příjmu apod. Navíc žalobkyně se nedostavila k jednání, a tedy nemohla být ani soudem v tomto smyslu poučena dle § 118a o.s.ř.. Za této situace pak nebylo možné žalobě z titulu smlouvy o úvěru vyhovět, jelikož žalobkyně, respektive její právní předchůdkyně, nedostála své zákonné povinnosti, a to s důsledkem absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru. Neplatná jsou pak i veškerá její ustanovení zakotvující nárok žalobkyně na smluvní úroky, poplatky apod. 18. V řízení bylo nicméně zjištěno, že žalovanému byla právní předchůdkyní žalobkyně poskytnuta částka 15 893,44 Kč, u které nebyl s ohledem na výše uvedené dán žádný právní důvod, pro který by si jí žalovaný mohl ponechat. Žalovaný by se tedy v tomto