18 C 169/2022-25 — Okresní soud Praha-západ

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení 5 719,30 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o zápůjčce, kterou žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], se sídlem [adresa], [anonymizováno] [příjmení] [příjmení], [anonymizována dvě slova] [číslo], [země] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“). Na základě této smlouvy mu byla poskytnuta částka 8 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr zaplatit do [datum] společně s poplatkem za zpracování a poskytnutí zápůjčky. Žalovaný se dostal do prodlení a ani přes výzvu úvěr řádně a včas nesplatil. Ke dni podání žaloby činila výše dlužné částky na jistině 5 719,30 Kč. Žalobkyně zároveň uplatnila nárok na zákonný úrok z prodlení ode dne následujícího po splatnosti dle smlouvy, tj. od [datum] do zaplacení. Žalobkyně nedisponuje doklady o prověření úvěruschopnosti žalovaného ze strany právní předchůdkyně žalobkyně. Pro případ, že by soud neuznal nárok žalobkyně z titulu smlouvy o úvěru, požadovala přiznání jistiny z titulu bezdůvodného obohacení. 2. Účastníci byli vyzváni, aby soudu sdělili, zda souhlasí s postupem podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Jelikož žalobkyně s tímto postupem souhlasila a žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, a soud měl proto za to, že s tímto postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř.), nebylo třeba k projednání věci samé nařídit jednání. 3. Žalovaný se k věci samé nevyjádřil. 4. Podle § 157 odst. 4 o. s. ř. v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1 o. s. ř.), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 5. Právní předchůdkyně uzavřela se žalovaným smlouvu o zápůjčce, na základě které mu byla poskytnuta bezhotovostním převodem částka 8 000 Kč. Ze sdělení [právnická osoba] a výpisu z účtu č. [bankovní účet], jehož majitelem je žalovaný, soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému na jeho účet dne [datum] částku 8 000 Kč. Pohledávka byla smlouvou ze dne [datum] postoupena na žalobkyni. Dopisem ze dne [datum] právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávky a vyzvala jej k zaplacení dluhu. Dopis byl žalovanému odeslán [datum]. Žalovaný byl následně vyzván k plnění i právní zástupkyní žalobkyně. 6. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a o čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 8. Podle § 87odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 9. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 10. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 11. Žalobkyně netvrdila ani neprokázala, že její právní předchůdkyně zjišťovala a posuzovala příjmy a výdaje žalovaného. Naopak uvedla, že žádnými doklady k těmto skutečnostem nedisponuje a navrhla, aby jí pro případ, že soud neuzná její nárok z titulu smlouvy o úvěru, byla přiznána jistina z titulu bezdůvodného obohacení. Soud proto vycházel z žalobkyní učiněných tvrzení a jí předložených důkazů, na základě kterých dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně v souladu s § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí nezkoumala úvěruschopnost žalovaného. Nesplnění povinnosti posoudit před poskytnutím úvěru úvěruschopnost spotřebitele je pak sankcionováno absolutní neplatností úvěrové smlouvy, k níž soud musí přihlédnout z úřední povinnosti. Z uvedených důvodů proto nelze žalobě vyhovět z titulu uzavřené smlouvy o úvěru, a to ani co do požadovaného úroku z prodlení ode dne [datum], tj. ode dne následujícího po tvrzené splatnosti dluhu. 12. V řízení však bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně přenechala žalovanému částku 8 000 Kč. Žalovaný se tak na její úkor o tuto částku bezdůvodně obohatil (§ 2991 o. z.) a je povinen ji vrátit žalobkyni, které byla pohledávka platně postoupena. Soud proto uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni dosud nesplacenou částku 5 719,30 Kč včetně zákonného úroku z prodlení (§ 1970 o. z.) ve výši 8,5 % ročně, přičemž při určení splatnosti vycházel z následujícího. Žalobkyně prokázala, že žalovaný byl vyzván k vrácení přenechaných peněz až dopisem ze dne [datum], který byl žalovanému odeslán dne [datum] a doručen za použití § 573 o. z. dne [datum]. Dle § 1958 a § 1959 o. z. pak splatnost bezdůvodného obohacení nastala uplynutím pěti dnů, tj. [datum]. Protože svou povinnost žalovaný v této lhůtě nesplnil, dostal se následujícího dne, tj. [datum] do prodlení. Lhůtu k plnění určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř. Ve zbytku požadovaného příslušenství soud žalobu zamítl. 13. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že úspěšnější žalobkyni přiznal právo na náhradu 67 % nákladů řízení (žalobkyně byla úspěšná z 83,5 %, jelikož jí soud přiznal jistinu ve výši 5 719,30 Kč a úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni vyhlášení rozsudku ve výši 2 250,89 Kč, a zamítl návrh pro úrok z prodlení ve výši 1 575,46 Kč, tj. 16,5 % předmětu řízení). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a z nákladů zastoupení advokátkou, kdy žalobkyni náleží odměna stanovená podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 200 Kč za každý úkon právní služby vykonané advokátkou a paušální náhrada výdajů stanovená dle odst. 5 stejného ustanovení v částce 100 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (za převzetí a přípravu zastoupení, návrh ve věci samé a předžalobní výzvu k plnění). Dále pak daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % stanovená ze shora uvedených částek, vyjma soudního poplatku. Žalobkyni náleží náhrada nákladů řízení ve výši 997,63 Kč, tj. 67 % z částky 1 489 Kč Lhůta k zaplacení nákladů řízení byla určena třídenní (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) s povinností plnit k rukám advokátky (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).