18 C 76/2022-43 — Okresní soud Praha-západ

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 13 000 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru [číslo] kterou žalovaný uzavřel se společností [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) dne [datum]. Žalovaná částka je tvořena nesplacenou jistinou úvěru ve výši 11 000 Kč a nesplacenou smluvní pokutou, vzniklou v důsledku porušení povinnosti splatit sjednanou částku řádně a včas ve výši 2 000 Kč. Žalobkyně dále požaduje kapitalizovaný nesplacený úrok ve výši 150 Kč a neuhrazené náklady spojené s upomínáním ve výši 256 Kč a dále zákonný úrok z prodlení, který za období od [datum] do [datum] činí 464,94 Kč a dále zákonný úrok z prodlení od [datum]. Žalovaný byl k zaplacení dlužné částky upomínán, avšak neuhradil ničeho. V reakci na písemnou výzvu soudu k doplnění žaloby o tvrzení a důkazy, jimiž by bylo prokázáno, že před uzavřením smlouvy byla řádně posouzena úvěruschopnost žalovaného, žalobkyně vzala svou žalobu částečně zpět, v rozsahu, v němž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 150 Kč a smluvní pokuty ve výši 2 000 Kč s tím, že důkazy o posouzení úvěruschopnosti žalovaného nedisponuje. Soud proto usnesením ze dne 4. 11. 2021 č. j. [číslo jednací] řízení v tomto rozsahu zastavil. 2. Účastníci byli vyzváni, aby soudu sdělili, zda souhlasí s postupem podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Jelikož žalobkyně s tímto postupem souhlasila a žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, a soud měl proto za to, že s tímto postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o.s.ř.), nebylo třeba k projednání věci samé nařídit jednání. 3. Žalovaný se k návrhu nevyjádřil. 4. Z listiny označené jako smlouva o úvěru ze dne [datum] soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému částku 16 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku splatit společně s příslušenstvím do [datum]. Sjednanou částku se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout na bankovní účet č. [bankovní účet]. Součást smlouvy tvoří obchodní podmínky smlouvy o úvěru. 5. Z výpisu z bankovního účtu vedeného u [obec] spořitelny, označeného ve smlouvě o úvěru jako účet, na který je možné plnit, soud zjistil, že na účet označený žalovaným ve smlouvě o úvěru byla dne [datum] poukázána částka 16 000 Kč. 6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], rámcové smlouvy, společného prohlášení smluvních stran o postoupení pohledávek, plné moci udělené žalobkyni pro účely oznámení o postoupení pohledávek, oznámení o postoupení pohledávek ze dne [datum] a poštovního podacího archu ze dne [datum] soud zjistil, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni a žalovaný o tomto byl vyrozuměn. 7. Z upomínek ze dne [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum] soud zjistil, že žalovaný byl opakovaně vyzýván k zaplacení dlužné částky, a to jak právní předchůdkyní žalobkyně, tak žalobkyní a následně i jejím zástupcem. 8. Na základě předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 16 000 Kč, a to na základě listiny, označené jako smlouva o úvěru ze dne [datum]. Pohledávka za žalovaným byla následně smlouvou ze dne [datum] postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován. Žalovaný byl opakovaně vyzýván k úhradě dlužné částky jak žalobkyní či její právní předchůdkyní, tak zástupcem žalobkyně. 9. Zbývající část žalobního návrhu, po zohlednění částečného zastavení řízení, soud s ohledem na datum uzavření smlouvy o úvěru a datum poskytnutí částky ve výši 16 000 Kč posoudil podle § 588, § 1879 a § 2991 odst. 1 a 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a podle § 2 odst. 1, § 86 odst. 1 a § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“). 10. Na základě zjištěného skutkového stavu věci a shora citovaných zákonných ustanovení soud dospěl k závěru, že žalobkyně nesplnila svou zákonnou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Sankcí za nesplnění této povinnosti je neplatnost smlouvy (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru), přičemž se jedná o neplatnost absolutní, jelikož při pominutí řádného zkoumání úvěruschopnosti jde o jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (srov. § 588 o.z.). Žalobkyně sama na výzvu soudu sdělila, že důkazy prokazujícími řádné zkoumání úvěruschopnosti žalovaného nedisponuje a v návaznosti na to vzala žalobu částečně zpět. Soud proto uzavřel, že smlouva o spotřebitelském úvěru nebyla uzavřena platně, respektive je neplatná. Z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru proto nebylo možné žalobě vyhovět. V řízení ale bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně přenechala žalovanému finanční plnění ve výši 16 000 Kč, z čehož žalovaný v rozsahu 11 000 Kč toto plnění právní předchůdkyni žalobkyni nevrátil a o tuto částku se proto žalovaný na úkor právní předchůdkyně žalobkyně bezdůvodně obohatil (§ 2991 o.z.). Je proto povinen tuto částku žalobkyni, na kterou byla pohledávka platně postoupena, vrátit, přičemž v řízení nebylo zjištěno nic k tomu, že by žalovaný plnil nad rámec tvrzení žalobkyně. Žalobkyni vznikl dle § 1970 o.z. rovněž nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, které soud shledal účelně vynaložené. 11. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že úspěšnější žalobkyni přiznal právo na náhradu 71,36 % nákladů řízení. Žalobkyně byla úspěšná z 85,68%, jelikož jí soud přiznal jistinu ve výši 11 000 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 464,94 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 256 Kč a úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 11 000 Kč od [datum], který ke dni vyhlášení rozsudku činil 1 143,69 Kč. Neúspěšná byla žalobkyně co do částky, pro kterou bylo řízení v důsledku jejího chování zastaveno, tj. co do částky 2 150 Kč, tj. v rozsahu 14,32 % předmětu řízení. Náklady řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, kdy žalobkyni náleží odměna stanovená podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 300 Kč za každý úkon právní služby vykonaný advokátem a paušální náhrada výdajů stanovená dle odst. 5 stejného ustanovení v částce 100 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (za převzetí a přípravu zastoupení, návrh ve věci samé a předžalobní výzvu k plnění). Za podání návrhu na částečné zastavení řízení soud náhradu nákladů žalobkyni nepřiznal, jelikož se nejedná o účelně vynaložené náklady, ale pouze o následek důkazní nouze žalobkyně. Dále pak žalobkyni náleží daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % stanovená ze shora uvedených částek, vyjma soudního poplatku. Žalobkyni náleží náhrada nákladů řízení ve výši 1 607 Kč, tj. 71,36 % z částky 2 252 Kč Lhůta k zaplacení nákladů řízení byla určena třídenní (§ 160 odst. 1 o.s.ř.) s povinností plnit k rukám advokáta (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).