3 C 110/2021-167 — Okresní soud Praha-západ

1. Žalobkyně se žalobou, podanou ke zdejšímu soudu dne [datum] a změněnou podáním ze dne [datum], domáhala, aby žalovaný vyklidil jednotku [číslo] (byt) na adrese [adresa žalobkyně a žalovaného], a jednotku [číslo] (garáž) a pozemek parc. [číslo] k němuž má žalobkyně spoluvlastnický podíl o velikosti [číslo] odpovídající jednomu parkovacímu stání, vše v katastrálním území Jesenice u Prahy a v obci [obec], zapsáno na [list vlastnictví] a [číslo] vedených u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrálního pracoviště Praha – západ (dále jen„ nemovitosti“). Uvedla, že žalovaný s ní nemovitosti v době, kdy tvořili nesezdaný pár, společně užíval. Žalobkyně ovšem jejich vztah ukončila a společně s dětmi se odstěhovala. Žalobkyně následně žalovanému odeslala přípis ze dne [datum], v němž mu sdělila, že požaduje, aby se z nemovitostí do [datum] vystěhoval. Tento přípis byl žalovanému doručen dne [datum]. Dále žalobkyně odeslala žalovanému též předžalobní výzvu, v níž mu poskytla dodatečnou lhůtu k vyklizení nemovitostí. Žalovaný však nemovitosti nevyklidil. Uznala, že žalovaný na její účet skutečně odeslal žalovaným tvrzenou částku 60 000 Kč, ale to bylo podle ní pouze účelové jednání. Podle žalobkyně se nejednalo o nájem, protože obvyklá cena nájmu je na daném místě 21 000 Kč, tj. částka výrazně vyšší, než kolik žalovaný v souvislosti s užíváním bytu platil. 2. Žalovaný se proti vyklizení nemovitosti bránil tím, že měl k jejich užívání platný právní titul. Ve svém vyjádření ze dne [datum] uváděl, že je spoluvlastníkem nemovitostí. Při jednání před zdejším soudem dne [datum] pak prostřednictvím svého zástupce tvrdil, že disponoval nájemní smlouvou a řádně hradil nájemné, načež doplnil, že nájemní smlouva byla uzavřena ústně. Nájemné měl žalovaný hradit ve výši 15 000 Kč měsíčně. 3. Účastníci učinili při jednání nesporným, že žalobkyně je vlastníkem nemovitostí, jejichž vyklizení se domáhala žalobou. Účastníci jsou bývalými partnery a nejprve nemovitosti užívali společně. Po ukončení vztahu mezi účastníky se žalobkyně společně s dětmi v létě roku 2020 z bytu odstěhovala, přičemž žalovaný sám nemovitosti užívá od července 2020. [příjmení] mezi účastníky bylo též to, že žalovaný od ukončení společné domácnosti zaplatil k rukám žalobkyně osm plateb po 30 000 Kč, dále za měsíce červenec a srpen 2021 jednu platbu po 60 000 Kč a za měsíce září a říjen 2021 další jednu platbu ve výši 30 000 Kč. Soud proto vzal všechny tyto skutečnosti za svá skutková zjištění ve smyslu § 120 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). 4. Z účastnického výslechu žalovaného soud zjistil, že žalovaný byt užíval od ukončení společné domácnosti účastníků na základě ústní dohody s žalobkyní, přičemž jí za užívání bytu poskytoval určité finanční prostředky. Žalovaný k tomu v rámci svého účastnického výslechu výslovně vypověděl, že poté, co s žalobkyní ukončili svůj vztah, tak se na možnosti v nemovitostech bydlet mezi sebou vzájemně domluvili. Mezi účastníky existovala„ dohoda o tom, že žalovaný může v bytě bydlet“. Žalovaný rovněž vypověděl, že žalobkyni poskytoval od jejího odchodu z nemovitosti částku 30 000 Kč měsíčně, přičemž z toho částku 15 000 Kč žalovaný žalobkyni poskytoval„ na náklady spojené s užíváním bytu“ (inkaso, elektriku, vodu a plyn). Soud vzal na základě účastnického výslechu také za prokázané, že žalobkyně žalovaného opakovaně vyzývala k opuštění nemovitostí. 5. Z potvrzení o vkladu hotovosti na účet v CZK ze dne [datum] vyplynulo, že žalovaný vložil na účet vedený u [ulice] banky uvedeného dne částku ve výši 60 000 Kč se zprávou pro příjemce„ 7 A 8/2021 ALIMENTY + 7A8/ 2021 NÁJEM“. 6. Z dopisu ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného prostřednictvím svého zástupce mj. k vystěhování se z bytu na adrese [adresa žalobkyně a žalovaného], jakož i ke zrušení trvalého pobytu žalovaného na této adrese a ke zrušení místa podnikání žalovaného a sídla jeho společnosti z této adresy, to vše nejpozději ke dni [datum]. Dle související podací stvrzenky zástupce žalobkyně odeslal citovaný dopis na trvalou adresu žalovaného dne [datum]. 7. Z předžalobní výzvy ze dne [datum] pak vyplynulo, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce vyzvala žalovaného k vyklizení bytu na adrese [adresa žalobkyně a žalovaného], a to nejpozději do [datum]. Dle související podací stvrzenky odeslal zástupce žalobkyně tuto výzvu na adresu trvalého pobytu žalovaného dne [datum]. 8. Soud vzal na základě shora uvedeného za prokázané, že mezi účastníky nebyla uzavřena nájemní smlouva, a to ani v žalovaným tvrzené ústní formě. V prvé řadě je namístě poukázat na to, že v průběhu řízení žalovaný opakovaně měnil tvrzené skutečnosti, z nichž dovozoval svůj právní titul nemovitosti užívat. Nejprve ve svém podání ze dne [datum] uváděl, že nemovitosti užívá, protože jsou v jeho spoluvlastnictví. Na ústním jednání dne [datum] však již jeho zástupce tvrdil, že žalovaný disponuje nájemní smlouvou, jež soudu předloží, přičemž na tomtéž jednání toto tvrzení dále změnil a uváděl, že došlo k uzavření nájemní smlouvy ústní formou. Již z této skutečnosti plynou značné pochybnosti o tom, na základě jakého právního titulu měl žalovaný nemovitosti vlastně užívat a zda jeho tvrzení mohou být důvěryhodná. 9. Žalovaný nadto při svém účastnickém výslechu výslovně vypověděl, že podle vzájemné dohody měl žalobkyni platit„ prakticky celé inkaso, elektriku, vodu, plyn“ s tím, že„ nechápe, proč by měl za pronájem žalobkyni něco dávat, když ani ona jemu v minulosti nikdy nic neplatila za to, že užívala jeho byt“, přičemž též vypověděl, že částku 15 000 Kč měsíčně dával žalobkyni„ na náklady spojené s užíváním bytu“ a že z jeho strany„ logicky nemělo smysl platit žalobkyni něco za nájem“. Ačkoli tedy měl soud za prokázané, že žalovaný v souvislosti s užíváním nemovitostí žalobkyni skutečně poskytoval finanční prostředky, tak z jeho samotné výpovědi vyplynulo, že tato částka představovala náklady spojené s užíváním bytu, přičemž za samotné užívání nemovitostí žalovaný neplatil a nerozuměl tomu, proč by tak měl činit. Jak soud podrobněji odůvodní níže, podstatnou náležitostí nájemní smlouvy je sjednání úplaty za užívání předmětu nájmu, tj. nájem, přičemž taková platba je poskytována vedle dalších nákladů s užíváním bytů souvisejících (elektřina, svoz odpadu, plyn apod.). Pokud sám žalovaný vypověděl, že za užívání bytu neplatil ničeho, nelze dospět k jinému závěru než, že nájemní smlouva uzavřena nebyla. Nájemní smlouva nebyla mezi stranami uzavřena též z tohoto důvodu, že by zjevně postrádala další náležitosti pro nájemní poměr typické, jež umožňují bezproblémové fungování nájemních vztahů. V rámci svého účastnického výslechu totiž žalovaný dále vypověděl, že mezi účastníky nebyla stanovena žádná splatnost plateb, nebylo zřejmé, na jak dlouho měla být smlouva uzavřena (dokonce, nebylo zřejmé, zda se jedná o smlouvu na dobu určitou, anebo neurčitou) a žalovaný ani neposkytl žalobkyni zálohu (kauci), jež se v souvislosti s uzavíráním nájemních smluv obvykle poskytuje. 10. Samotná skutečnost, že žalovaný v souvislosti s užíváním nemovitostí platil žalobkyni určitou finanční částku, neprokazuje, že platil nájemné jakožto úplatu za užívání bytu. Nepodstatné přitom bylo to, jak sám žalovaný označoval platby, které žalobkyni zasílal na její účet (tj. že dle potvrzení o vkladu hotovosti označoval své platby za platby alimentů a nájemného), neboť rozhodující v tomto ohledu bylo to, že tyto platby nebyly činěny na základě nájemní smlouvy a že byly určeny k úhradě toliko„ provozních“ nákladů spojených s užíváním bytu, nikoli k úhradě úplaty za užívání bytu. 11. Soud pak pro nadbytečnost zamítl návrh na provedení výslechu svědka [jméno] [příjmení], jehož prostřednictvím mělo být prokázáno uzavření nájemní smlouvy, neboť na základě provedeného dokazování (účastnickou výpovědí žalovaného) měl za spolehlivě prokázaný opak. Navrhovaný svědek neměl být stranou dohody mezi účastníky a nemohl tak o okolnostech jejího uzavření vědět více, než sám žalovaný. Pro nadbytečnost soud zamítl také návrh na dokazování potvrzeními o platbách, neboť nepodstatné pro tuto věc bylo to, jak byly jednotlivé platby označovány žalovaným, nýbrž jejich účel a právní titul, na jehož základě byly poskytovány. 12. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k závěru o skutkovém stavu věci, podle něhož došlo mezi účastníky k uzavření ústní dohody o tom, že žalovaný bude nemovitosti po rozchodu účastníků užívat s tím, že žalovaný hradil pouze náklady související s jejich užíváním. Žalovaný nemovitosti užíval od července 2020 a dopisem ze dne [datum] byl žalobkyní vyzván k vyklizení do [datum]. 13. Podle § 1040 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal. 14. Uplatňuje-li svá práva podle § 1040 o. z. vlastník nemovitosti, tak judikatura (viz rozsudek Nejvyššího soud ze dne 29. 11. 2005, sp. zn. 29 Odo 525/2003) s