34 C 9/2019-217 — Okresní soud Praha-západ

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím představující výši bezdůvodného obohacení za užívání rodinného domu [adresa] na pozemku parc. č. st. [anonymizováno] a pozemku parc. [číslo] zapsaných na [list vlastnictví] pro k.ú. [obec] u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Praha-západ (dále také jen jako„ předmětné nemovitosti“), v období od [datum] do [datum]. Žalobu odůvodnila zejména tím, že mezi účastníky bylo dne [datum] uzavřeno manželství, v jehož průběhu společně obývali shora uvedený rodinný dům. Dne [datum] uzavřel žalovaný jako dárce s žalobkyní jako obdarovanou darovací smlouvu, na základě které žalovaný žalobkyni výše uvedené nemovitosti daroval a žalobkyně se tak stala jejich výlučným vlastníkem. Manželství účastníků bylo rozvedeno rozsudkem Okresního soudu Praha-západ ze dne 2. 10. 2015, č. j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne [datum]. Právní mocí tohoto rozsudku odpadlo žalovanému právo bydlení v předmětných nemovitostech. Mezi účastníky došlo k několika soudním sporům o vrácení daru. Žaloby, v nichž se žalovaný opakovaně domáhal určení, že je výlučným vlastníkem předmětných nemovitostí a které byly pravomocně zamítnuty, žalobkyně považuje za účelové. Žalovaný v předmětném období v domě bydlel a užíval jej včetně zahrady bez jakéhokoliv právního titulu. Protože žalovaný odmítl nemovitosti vyklidit a odevzdat je žalobkyni, žalobkyně se domáhala jejich vyklizení žalobou podanou u Okresního soudu Praha-západ, vedenou pod sp. zn. 7 C 70/2016. Žalovaný užívání nemovitostí bez právního titulu žalobkyni žádným způsobem nekompenzoval, na jeho straně tak došlo k bezdůvodnému obohacení odpovídajícímu obvyklému nájmu, které je žalovaný povinen žalobkyni vydat. S ohledem na skutečnost, že žalovaný předmětnou nemovitost obýval sám, resp. se synem, kterého měl ve střídavé péči, žalobkyně při stanovení výše bezdůvodného obohacení nevycházela z obvyklého nájmu rodinných domů v dané lokalitě, který dle dostupných informacích činil 35 000 Kč, ale z výše měsíčního nájmu bytu v kategorii 3+1 a 3+kk, což považovala za přiměřené obvyklému vedení domácnosti 2 osob, tj. z částky 17 000 Kč měsíčně. Rozhodné pak nejsou náklady na média, když tato byla spotřebována výlučně žalovaným. Žádných oprav ze strany žalovaného si není vědoma, pojištění hradila sama. Odmítla, že by žalobou porušovala dobré mravy. Předmětné nemovitosti nabyla do výlučného vlastnictví bezúplatně v průběhu manželství, a tudíž není nutné nic vypořádávat. Skutečnost, že měl žalovaný syna ve střídavé péči, jej neopravňovala bydlet zdarma v cizí nemovitosti. Vzhledem k chování žalovaného naopak sama žalobkyně byla nucena bydlet v nájemním bytě a platit nájemné. V roce 2017 chtěla v nemovitostech ubytovat dvě osoby a nemovitosti tak v souladu se svým vlastnickým právem užívat, žalovaný však nesouhlasil a na místo přivolal Policii ČR. Žalovaný tak žalobkyni užívat nemovitosti (ani jejich část) neumožnil. Sám žalovaný pak obýval celý dům a nemovitosti užíval jako celek, když si dokonce jednotlivé místnosti před žalobkyní zamykal. Možnost užívání nemovitostí samotnou žalobkyní není pro toto řízení rozhodná, neboť žalobkyně se domáhá kompenzace za užívání ze strany žalovaného v příslušném období. Žalovaný nemovitosti vyklidil až ke dni [datum] a tyto žalobkyni předal ve značně zdevastovaném stavu, přesto žalobkyně žalobu o další období nerozšířila, ani neuplatnila náhradu škody. 2. Žalovaný s žalobou nesouhlasil a navrhl její zamítnutí. Učinil nesporným, že předmětné nemovitosti žalobkyni daroval. Podanou žalobou však žalobkyně porušuje dobré mravy, když darem získala značný majetkový prospěch v hodnotě přibližně 10 milionů korun a odmítla přistoupit na jakékoliv majetkové vyrovnání. Žalobkyně chce získat značný prospěch prodejem daru, současně pak požaduje i bezdůvodné obohacení na bývalém manželovi, který má společného nezl. syna [jméno] ve střídavé péči a v předmětných nemovitostech s ním sdílí domácnost. Podanou žalobou tak nepřímo žádá i bezdůvodné obohacení po svém nezletilém synovi. Žalobkyní požadovanou částku, tj. 17 000 Kč měsíčně považuje za zcela nepřiměřenou, neboť žalovaný celý dům o velikosti 5+1 a zahradu neužíval. Užíval pouze jednu místnost, koupelnu, WC a kuchyň. Druhou místnost užíval syn účastníků v době střídavé péče. O nemovitost se staral sám, přičemž náklady na provoz a údržbu činily přibližně 7 200 Kč měsíčně. Dále žalovaný platil pojištění domu ve výši 13 863 Kč, náklady na média (elektřina, plyn, voda) a další nutné opravy, které uvedl znalci a jež jsou vyjmenovány na str. 12 znaleckého posudku. Žalobkyně se na nákladech nijak nepodílela. Všechny tyto skutečnosti by měly být při stanovení výše bezdůvodného obohacení zohledněny. Dále požadoval započíst splátky hypotéky, které platil po rozvodu. Rovněž uvedl, že žalobkyni, která měla klíče od domu i vrat včetně dálkového ovládání, nebránil v tom, aby nemovitosti užívala. Z domu se odstěhovala sama a dobrovolně. Pokud by žalovaný byl povinen uhradit žalovanou částku, dostal by se na pokraj životní nouze, neboť nedisponuje žádnými nemovitostmi, ani jinými finančními hodnotami. 3. Za splnění podmínek ve smyslu § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud věc projednal a rozhodl při jednání dne [datum] v nepřítomnosti žalovaného, neboť jeho omluvu z jednání, zaslanou soudu dne [datum] neshledal řádnou, a tedy ani žádost o odročení důvodnou. Žalovaný opakovaně den před jednáním požádal o odročení s odkazem na jeho pracovní neschopnost s tím, že trvá na své osobní účasti. Ačkoliv je žalovaný v řízení řádně zastoupen advokátem, a tedy ani na základě jeho první žádosti soud nebyl povinen jednání bez dalšího odročovat, žádosti žalovaného vyhověl. Druhá žádost však již nebyla ničím doložena (např. potvrzením lékaře o trvání pracovní neschopnosti), opětovně byla zaslána den před jednáním (pokud byl žalovaný v dlouhodobé pracovní neschopnosti, o jejím trvání a nemožnosti dostavit se k jednání musel vědět a mohl se omluvit dříve), navíc na základě podnětu žalobkyně bylo zjištěno, že žalovaný se tentýž týden (konkrétně dne [datum]) účastnil více jak tříhodinového jednání ve věci sp. zn. 12 P 91/2015 u nadepsaného soudu, ve kterém byl projednáván jeho návrh na změnu výchovy nezletilého syna [jméno], byl zde slyšen jako účastník řízení a souhlasil s odročením tohoto jednání na [datum] v dopoledních hodinách (jednání v nadepsané věci bylo nařízeno na 13:00 hod.). Soud proto žádost žalovaného vyhodnotil jako nedůvodnou, přičemž dále přihlédl k jeho přístupu k plnění povinností v daném řízení (při jednání dne [datum] mu byla po poučení dle § 118b o.s.ř. poskytnuta lhůta k doplnění a označení důkazů k prokázání skutečností, že neobýval celý dům, přesto takto neučinil, k jeho žádosti byla nařízena mediace, avšak o jeho výsledku soud neinformoval, ani nepředložil mediátorkou vystavené potvrzení, ačkoliv mu toto bylo výslovně uloženo). Vyrozumění o neodročení jednání pak bylo obratem zasláno do datové schránky právního zástupce žalovaného a na jeho emailovou adresu. Skutečnost, zda jednání bylo či nebylo odročeno, bylo možné ověřit také na veřejně dostupných informacích o řízení na stránkách [webová adresa] InfoSoud/public/search či telefonicky. Přesto se žalovaný, ani jeho právní zástupce, který žádný důvod týkající se jeho osoby k odročení neuváděl, k jednání nedostavili. 4. Ze shodných tvrzení účastníků a z provedeného dokazování soud zjistil následující skutečnosti. 5. Mezi účastníky bylo nesporné, že za trvání jejich manželství žalovaný darovací smlouvou ze dne [datum] daroval žalobkyni pozemek parc. [číslo] pozemek parc. č. st. 128, jehož součástí je rodinný dům [adresa], oba v k.ú. [obec]. Manželství účastníků skončilo rozvodem ke dni [datum]. Účastníci rovněž učinili nesporným, že o užívání předmětných nemovitostí nebyla uzavřena žádná smlouva, v období, za které je požadováno bezdůvodné obohacení, tj. od [datum] do [datum], byla vlastníkem zapsaným v katastru nemovitostí žalobkyně, přičemž žalovaný nemovitosti obýval až do [datum]. 6. Z rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 31. 5. 2016, č. j. 23 Co 162/2016-132, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu Praha-západ ze dne 26. 1. 2016, č. j. 18 C 415/2014-99, soud zjistil, že žaloba, kterou se žalovaný domáhal určení, že je vlastníkem předmětných nemovitostí s odůvodněním, že odstoupil od darovací smlouvy ze dne [datum] a požaduje vrácení daru, neboť žalobkyně se vůči němu dlouhodobě dopouštěla nevhodného chování naplňujícího znaky hrubého porušení dobrých mravů a nedodržela příslib, že po narození jejich společného dítěte předmětné nemovitosti převede na toto dítě, byla zamítnuta. Rozhodnutí nabylo právní moci dne [datum]. 7. Z rozsudku Okresního soudu Praha-západ ze dne 9. 5. 2018, č. j. 7 C 49/2016-130 a rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 21. 11. 2018, č. j. 25 Co 277/2018-174, soud zjistil, že žaloba, kterou se žalovaný domáhal urč