37 C 238/2021-113 — Okresní soud Praha-západ

1. Žalobkyně se žalobou podanou původně u [název soudu] dne [datum] domáhala po žalované zaplacení 13 476,83 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru a užívání kreditní karty, kterou žalovaná uzavřela dne [datum] (po opravě na výzvu soudu dne [datum]) s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba] (dříve [právnická osoba]), [IČO] (dále jen právní předchůdkyně žalobkyně). Na základě této smlouvy byla žalované vydána kreditní karta s úvěrovým rámcem 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splácet měsíčními splátkami v minimální výši 5 % z čerpaného úvěru. Protože přestala splácet řádně, banka dne [datum] od smlouvy odstoupila. Pohledávku za žalovanou následně postoupila žalobkyni. Žalovaná částka představuje dlužnou jistinu 13 476,83 Kč a dlužný úrok z prodlení. Žalobkyně zároveň uplatnila nárok na smluvní úrok ve výši 22,20 % ročně z dlužné jistiny. Žalovaná dluh ani přes výzvy neuhradila. V rámci posouzení úvěruschopnosti žalované byla osoba žalované lustrována ve veřejně dostupných registrech a interních databázích. Žalobkyně rovněž vycházela z příjmu, které žalovaná uvedla v žádosti a který měl činit 15 895 Kč s tím, že celkový čistý příjem domácnosti byl 30 000 Kč měsíčně. Výše závazků činila 4 541,22 Kč měsíčně. Po posouzení všech těchto informací a s přihlédnutím k datům ČSÚ bylo rozhodnuto o tom, že žádost žalované o poskytnutí úvěru s úvěrovým rámcem 15 000 Kč byla schválena. 2. Podáními doručenými soudu dne [datum] a [datum], tj. po podání žaloby, sdělila žalobkyně soudu, že žalovaná dne [datum] zaplatila částku 2 000 Kč, dne [datum] částku 4 000 Kč, dne [datum] částku 2 000 Kč, dne [datum] částku 2 000 Kč, dne [datum] částku 2 000 Kč a dne [datum] částku 3 000 Kč. Žalobkyně takto uhrazenou částku započetla z části na jistinu, z části na kapitalizované úroky a poplatky a z části na úroky a nadvakrát vzala svůj návrh částečně zpět. Navrhla řízení co do těchto částek zastavit s tím, že nadále požadovala po žalované zaplacení částky 5 955,35 Kč a úroku ve výši 22,2 % ročně a zákonného úroku z částky 5 955,35 Kč za období od [datum] do zaplacení a náhradu nákladů řízení. 3. Žalovaná se k věci nevyjádřila. 4. S ohledem na v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu uvedeném datum uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru a užívání kreditní karty dne [datum] soud vyzval žalobkyni k doplnění svých tvrzení a navržení tomu odpovídajícím důkazům zda před poskytnutím úvěru byla posouzena schopnost spotřebitele úvěr splácet či nikoliv. Žalobkyně odkázala na interní a externí databáze, ve kterých byla osoba žalované lustrována a na informace, které žalovaná uvedla v žádosti o kreditní kartu. Zároveň uvedla, že kreditní karta byla poskytnuta na základě smlouvy ze dne [datum]. Zároveň doložila platební historii žalované, která začíná datem [datum] a uvádí datum uzavření smlouvy dne [datum]. 5. Za splnění podmínek § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud projednal věc při jednání dne [datum] v nepřítomnosti účastníků. 6. Výrokem I. tohoto rozsudku rozhodl soud v souladu s § 96 odst. 1 a 2 o. s. ř. o částečném zpětvzetí žaloby a řízení v souladu s tímto částečně zastavil. Žalovaná zaplatila částky, pro které bylo následně řízení zastaveno až po podání žaloby, žaloba tedy byla v tomto rozsahu podána důvodně, což soud zohlednil při rozhodování o náhradě nákladů řízení. 7. Na základě provedeného dokazování dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovanou smlouvu, na základě které jí byla vydána kreditní karta s úvěrovým rámcem 15 000 Kč. Žalovaná v rámci dotazníku k žádosti o vydání kreditní karty uvedla, že je zaměstnaná jako pokladní s čistým měsíčním příjmem 8 073 Kč měsíčně. Nedílnou součástí smlouvy jsou obchodní podmínky platné od [datum]. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr ve výši 15 000 Kč splácet v měsíčních splátkách ve výši 750 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit rovněž úrok, poplatky a ostatní náklady a platby dle sazebníku věřitele – právní předchůdkyně žalobkyně. Sazebník ale nebyl součástí žalobcem předložených důkazů a výše úrokové sazby není v navržených a provedených listinných důkazech obsažena (zjištěno z dotazníku k žádosti o kreditní kartu, potvrzení o výši pracovního příjmu, smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum] a obchodních podmínek). Žalobkyně předložila rovněž základní produktové podmínky spotřebitelského splátkového revolvingového úvěru účinné od 1. 12. 2016 a sazebník poplatků za produkty a služby pro fyzické osoby nepodnikatele platný od [datum], ze kterých soud zjistil, práva a povinnosti spojené s užíváním kreditní karty a sazby poplatků spojenými s užíváním karty v daném období od prosince 2016, avšak součástí sazebníků není výše úroků z úvěru. Z výpisů účtu žalované ke kreditní kartě a platební historie žalované soud zjistil, jakým způsobem žalovaná úvěr čerpala a jakým způsobem jej splácela. Žalovaná přestala plnit svůj závazek, když se dostala do prodlení více než 30 dní se zaplacením minimální měsíční splátky, právní předchůdkyně žalobkyně proto dopisem ze dne [datum] vypověděla úvěrovou smlouvu a vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky 18 835,02 Kč (zjištěno z dopisu ze dne [datum]). Následně postoupila pohledávku žalobkyni (zjištěno z rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně seznamu postupovaných pohledávek). Dopisem ze dne [datum] právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalované postoupení pohledávky (zjištěno z oznámení o postoupení pohledávek včetně poštovního podacího archu ze dne [datum]). Žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána k úhradě dluhu (zjištěno z dopisu ze dne [datum] s poštovním podacím archem ze dne [datum]). 8. Zjištěný skutkový děj soud posoudil s ohledem na datum uzavření smlouvy o úvěru podle zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen„ obch. zák.“) a dále podle zákona č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru. 9. Podle § 497 obch. zák. se smlouvou o úvěru zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 10. Náležitosti smlouvy, kterou se sjednává spotřebitelský úvěr, stanoví § 4 zákona č. 321/2001 Sb. Podle § 4 odst. 2 písm. a) musí taková smlouva obsahovat stanovení roční procentní sazby nákladů na spotřebitelský úvěr způsobem uvedeným v příloze tohoto zákona, podle písm. b) pak stanovení podmínek, za kterých může být roční procentní sazba nákladů na spotřebitelský úvěr upravena a které nesmí být závislé pouze na vůli věřitele. 11. Podle § 6 zákona č. 321/2001 Sb. nesplňuje-li smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru náležitosti uvedené v § 4, pokládá se spotřebitelský úvěr za úvěr úročený ve výši diskontní sazby platné v době uzavření smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, uveřejněné pro příslušné období [anonymizována tři slova]; ujednání o jiných platbách na spotřebitelský úvěr se stávají neplatnými, to vše s účinností ode dne, kdy spotřebitel tuto skutečnost uplatní u věřitele. 12. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 13. Soud si je vědom toho, že dohoda mezi účastníky mohla být uzavřena již v roce 2002, což by bylo před účinností zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, který významně posílil práva spotřebitele a zakotvil mimo jiné povinnost věřitele zkoumat před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy, spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Nicméně i s ohledem na rozporná tvrzení žalobkyně a rozporná zjištění z provedených důkazů, ze kterých by bylo možné usuzovat i o změně úvěrové smlouvy, ke které mohlo dojít buď v roce 2009, nebo v roce 2017, soud dospěl k závěru, že i v tomto případě je na místě se zabývat tím, zda před poskytnutím úvěru byla posouzena schopnost spotřebitele úvěr splácet či nikoliv. 14. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Přestože zákon č. 321/2001 Sb. neobsahuje žádné obdobné ustanovení, je třeba vycházet i z toho, že uvedená povinnost byla do zákona zakotvena právě v reflexi na dlouhodobě podceňovaný princip odpovědného úvěrování, jehož cílem má být jak individuální ochrana spotřebitele před přijetím neuvážených a nezodpovědných rozhodnutí, plynoucích z neznalosti a nedostatečných zkušeností, tak o