41 C 58/2022-61 — Okresní soud Praha-západ

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne [datum] u zdejšího soudu domáhala po žalovaném zaplacení částky 16 076 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru [číslo] kterou uzavřela s žalovaným dne [datum]. Tvrdila, že na základě této smlouvy poskytla žalovanému částku ve výši 12 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal splácet prostřednictvím 36 měsíčních splátek po 724 Kč. Žalovaný však tuto svou povinnost nesplnil, když žalobkyni nepravidelnými splátkami uhradil toliko 8 688 Kč. Proto se žalobkyně domáhala vedle jistiny též uhrazení smluvních pokut, nákladů souvisejících s prodlením žalovaného, úroku z úvěru a zákonných úroků z prodlení. 2. Stanovisko žalovaného k podané žalobě se soudu nepodařilo zjistit, neboť tento nereagoval na písemnou výzvu soudu a k jednáním před zdejším soudem se nedostavil. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného za splnění podmínek stanovených v § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). 3. Na základě níže uvedených listin soud učinil tato skutková zjištění. Z předsmluvního formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že celková výše spotřebitelského úvěru měla činit 12 000 Kč a celková částka, kterou měl žalovaný žalobkyni uhradit, činila 26 064 Kč. Výpůjční úroková sazba činila 59,84 % ročně, roční procentní sazba nákladů pak 79,31 %. Ze smlouvy o úvěru [číslo] vyplynulo, že jejími účastníky byli žalobkyně a žalovaný, celková výše úvěru měla činit 12 000 Kč, celkem měl žalovaný zaplatit 26 064 Kč při výpůjční úrokové sazbě 59,84 % ročně a roční procentní sazba nákladů 79,31 % Smlouva byla uzavřena dne [datum] a žalovaný ji vlastnoručně podepsal. Z oznámení o schválení úvěru a souvisejícího splátkového kalendáře nad rámec shora uvedeného vyplynulo, že úvěr byl sjednán jako bezúčelový a žalovaný jej měl splatit ve 36 měsíčních splátkách. Podle dodejky ze dne [datum] žalovaný osobně převzal oznámení o schválení úvěru. Podle dokladu o vyplacení úvěru byla dne [datum] zaslána částka ve výši 12 000 Kč na bankovní účet [číslo] [bankovní účet]. Podle prohlášení klienta ze dne [datum] žalovaný svým podpisem mj. stvrdil, že si byl vědom podmínek úvěrové smlouvy, neměl splatné dluhy vůči třetím osobám, nenacházel se v úpadku a že byl schopen úvěr splácet. Z karty hodnocení klienta soud zjistil, že zde byl zaznamenán pravidelný čistý měsíční příjem žalovaného ze zaměstnání ve výši 13 000 Kč a jeho celkové výdaje ve výši 9 788 Kč, tvořené životním minimem ve výši 3 860 Kč a částkou vynakládanou na bydlení ve výši 2 603 Kč. Žalovaný zde též vyplnil, že byl svobodný, měl středoškolské vzdělání a bydlel jiným způsobem než ve vlastním, družstevním, státním či obecním obydlí nebo v pronájmu či u rodičů. Podle exportu transakční historie za období od [datum] do [datum] zasílal zaměstnavatel žalovaného na účet [číslo] [bankovní účet] pravidelně výplatu za měsíce březen až červen 2020 v totožné výši 13 158 Kč. Z výpisu z registru [příjmení] vyplynulo, že zde ke dni [datum] nebyl žádný údaj o dlužných splátkách žalovaného či tzv. příznak. Z výpisu z interního systému žalobkyně soud zjistil, že žalovaný byl žalobkyní vyhodnocen jako klient s nízkým rizikem. Podle karty klienta žalovaný ke dni [datum] uhradil žalobkyni toliko 12 splátek po 724 Kč, tj. celkem 8 688 Kč. Z výzev k zaplacení ze dnů [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum] vyplynulo, že jejich adresátem byl žalovaný a že obsahem těchto výzev bylo upozornění na neuhrazené splátky a na možnost zesplatnění úvěru. Z oznámení ze dne [datum] soud zjistil, že jeho adresátem byl též žalovaný a že jeho obsahem byla výzva k úhradě dosud nesplacené jistiny a přirostlých úroků, smluvních pokut a náhrad nákladů v celkové výši 14 310 Kč. Z předžalobní výzvy ze dne [datum] a ze souvisejícího podacího archu vyplynulo, že tato výzva byla žalovanému zaslána dne [datum] na adresu uvedenou ve smlouvě o úvěru jako adresu doručovací. Prostřednictvím této výzvy byl žalovaný vyzván k úhradě nové jistiny úvěru ve výši 11 465,16 Kč, smluvních pokut ve výši 1 245 Kč, náhrad nákladů ve výši 1 600 Kč, smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z nové dlužné jistiny a úroku za poskytnutí úvěru z částky 10 002,89 Kč ve výši 59,84 % ročně od [datum] do zaplacení. Podle úplného výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu je žalobkyně nebankovním poskytovatelem spotřebitelského úvěru a má povolení k poskytování spotřebitelského úvěru. 4. Na základě takto provedeného dokazování vzal soud za prokázaný následující skutkový stav: Účastníci uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru a téhož dne žalobkyně zaslala žalovanému na jeho bankovní účet částku 12 000 Kč, z níž žalovaný žalobkyni vrátil pouze 8 688 Kč. Před uzavřením úvěrové smlouvy se žalobkyně dotazovala žalovaného na jeho výdaje a příjmy, přičemž výdaje ověřila na základě výpisu z účtu žalovaného dokládajícího pravidelný měsíční příjem ze zaměstnání za období od března do června 2020 ve výši 13 158 Kč. Předžalobní výzvou, odeslanou na adresu žalovaného dne [datum], žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky 11 465,16 Kč, smluvních pokut, úroku z úvěru a náhrady nákladů. 5. Soud věc s ohledem na období poskytnutí finančních prostředků (rok 2020) posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“), a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“). 6. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 7. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 8. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěru bez ohledu na své příjmy. 9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 10. Podle § 1970 o. z. může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat po dlužníku, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Výši úroku z prodlení pak upravuje § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 11. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 12. Soud na základě zjištěného skutkového stavu věci a shora citovaných zákonných ustanovení dospěl k závěru, že nárok uplatněný žalobkyní je pouze částečně důvodný. 13. Soud vzal za prokázané, že žalobkyně přenechala žalovanému částku ve výši 12 000 Kč, kterou zaslala na jeho bankovní účet. Smlouva, na základě které tak žalobkyně učinila, byla smlouvou o spotřebitelském úvěru, což žalobkyně ostatně nikterak nezpochybňovala. Tato smlouva byla žalovaným vlastnoručně podepsána. 14. Podle zjištěného skutkového stavu věci však žalobkyně v rozporu s § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí nezkoumala úvěruschopnost žalovaného, jako bylo její povinností dle citovaného zákona. Žalobkyně se v otázce výdajů spoléhala pouze na informace sdělené žalovaným, které nikterak dále neprověřovala. Lze přitom odkázat například na rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 13. 4. 2021,