5 C 234/2022-15 — Okresní soud Praha-západ

1. Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení částky [částka], přičemž svůj návrh odůvodnila tím, že se stala postupníkem pohledávky společnosti [právnická osoba] (dále jen„ postupitel“), kterou tato společnost měla za žalovaným. Ten se dne [datum] ve vlaku [číslo] směr [obec] neprokázal platným jízdním dokladem, čímž mu vznikla povinnost zaplatit jízdné ve výši [částka] a přirážku ve výši [částka]. Žalovaný do dnešního dne nezaplatil ničeho. 2. Vyjádření žalovaného k žalobě se soudu nepodařilo zjistit. Soud proto při rozhodování vycházel z tvrzení žalobkyně a z důkazů, které označila k prokázání svých tvrzení. Jelikož účastníci řízení souhlasili, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání, soud ústní jednání ve věci nenařídil, neboť má za to, že věc bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů (§ 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), § 101 odst. 4 o. s. ř.). 3. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru o skutkovém stavu. Žalovaný dne [datum] nastoupil do vlaku provozovaného postupitelem [číslo] směr [obec] a posléze se vlakvedoucímu neprokázal platným jízdním dokladem. Postupitel postoupil pohledávku za žalovaným žalobkyni, o čemž byl žalovaný dne [datum] písemně informován společně se zaslanou předžalobní výzvou. 4. Zjištěný skutkový stav soud posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“) a zákona č. 266/1994 Sb., o drahách (dále jen„ zákon o drahách“). 5. Postupitel a žalovaný spolu uzavřeli konkludentně smlouvu o přepravě osob ve smyslu § 2550 o. z., na základě níž se postupitel zavázal přepravit žalovaného do místa určení a žalovaný se zavázal zaplatit postupiteli za toto jízdné. Podle § 7 odst. 6 citované vyhlášky se cestující, který je přepravován bez platné jízdenky, považuje za cestujícího, který se z příčin na své straně neprokázal jízdním dokladem. Povinnost cestujícího předložit na výzvu cestovní doklad vyplývá z ustanovení § 37 odst. 5 písm. b) zákona o drahách. Podle tohoto ustanovení je cestující, který se z příčin na své straně neprokáže cestovním dokladem, povinen zaplatit jízdné a přirážku k jízdnému. Výše přirážky nesmí podle § 37 odst. 6 zákona o drahách přesáhnout částku [částka]. Jelikož se žalovaný neprokázal platným jízdním dokladem, vznikla mu povinnost zaplatit postupiteli jízdné ve výši [částka] a dále přirážku ve výši stanovené v přepravních podmínkách postupitele, tedy [částka]. 6. Postupitel postoupil svou pohledávku za žalovaným podle § 1879 o. z. žalobkyni, čímž nárok na zaplacení dlužné částky přešel společně s jejím příslušenstvím na žalobkyni (§ 1880 odst. 1 o. z.). V souladu s § 1882 odst. 1 o. z. byl žalovaný o této skutečnosti informován, čímž mu vznikla povinnost zaplatit svůj dluh žalobkyni namísto postupiteli. 7. Žalobkyně prokázala právní důvod a výši žalované částky, a proto soud žalobě v plném rozsahu vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni žalovanou částku spolu se zákonným úrokem z prodlení, a to podle § 1970 o. z. a nařízení č. 351/2013 Sb. Žalovaný se ocitl v prodlení dne následujícího po uplynutí lhůty k plnění (§ 1958 odst. 2 a § 1968 o. z.). 8. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal žalobkyni jejich náhradu v plné výši, neboť měla ve věci plný úspěch. Náklady žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka] (§ 6 a příloha zákona č. 549/1991 Sb.), dále pak z odměny advokáta za 3 úkony právní pomoci (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, návrh ve věci samé), každý ve výši [částka] (§ 11 odst. 1, § 7 a § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb.), náhrady hotových výdajů advokáta za 3 úkony právní pomoci, každý ve výši [částka] (§ 14b odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb.) a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z uvedených částek vyjma soudního poplatku (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) Celkem tedy náklady žalobkyně činí [částka]. 9. Pro účely stanovení náhrady nákladů se postupuje podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., jestliže bylo občanské soudní řízení, jehož předmětem je peněžité plnění nepřevyšující částku [částka] a v němž byla žalobci přiznána náhrada nákladů řízení, zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech. Soudu je z jeho činnosti známo, že žalobkyně uplatňuje své pohledávky ve skutkově a právně obdobných věcech opakovaně. Rovněž se v předmětném řízení jedná o takto vymezený typový obsah návrhu, jenž odůvodňuje postup podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb.