5 C 242/2022-13 — Okresní soud Praha-západ

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení jízdného a přirážky k jízdnému (smluvní pokuty) podle Smluvních přepravních podmínek PID a to z důvodu, že při kontrole jízdenek dne [datum] v tramvaji linky [číslo] provozované žalobkyní se žalovaná neprokázala platným jízdním dokladem. Žalovaná byla žalobkyní vyzvána k úhradě dlužné částky, na tuto výzvu nereagovala a do dnešního dne nezaplatila ničeho. 2. Vyjádření žalované k žalobě se soudu nepodařilo zjistit. Soud proto při rozhodování vycházel z tvrzení žalobkyně a z důkazů, které označila k prokázání svých tvrzení. Jelikož účastníci řízení souhlasili, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání, soud ústní jednání ve věci nenařídil, neboť má za to, že věc bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů (§ 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), § 101 odst. 4 o. s. ř.). 3. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru o skutkovém stavu. Žalovaná se během provedené přepravní kontroly dne [datum] v tramvaji linky [číslo] neprokázala kontrolorovi platným jízdním dokladem, čímž jí vznikla povinnost uhradit žalovanou částku, což neučinila, a to ani přes žalobkyní zaslanou předžalobní výzvu. 4. Zjištěný skutkový stav soud posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“) a zákona č. 266/1994 Sb., o drahách (dále jen„ zákon o drahách“). 5. Žalobkyně a žalovaná spolu uzavřeli konkludentně smlouvu o přepravě osob ve smyslu § 2550 o. z., na základě níž se žalobkyně zavázala přepravit žalovanou do místa určení a žalovaná se zavázala zaplatit žalobkyni jízdné. Žalovaná částka představuje dlužné jízdné a přirážku k jízdnému ve smyslu vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu. Podle § 7 odst. 6 citované vyhlášky se cestující, který je přepravován bez platné jízdenky, považuje za cestujícího, který se z příčin na své straně neprokázal jízdním dokladem. Povinnost cestujícího předložit na výzvu cestovní doklad vyplývá z ustanovení § 37 odst. 5 písm. b) zákona o drahách. Podle tohoto ustanovení je cestující, který se z příčin na své straně neprokáže cestovním dokladem, povinen zaplatit jízdné a přirážku k jízdnému. Výše přirážky nesmí podle § 37 odst. 6 zákona o drahách přesáhnout částku [částka]. 6. Žalobkyně prokázala právní důvod a výši žalované částky, a proto soud žalobě v plném rozsahu vyhověl a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni žalovanou částku spolu se zákonným úrokem z prodlení, a to podle § 1970 o. z. a nařízení č. 351/2013 Sb. Žalovaná se ocitla v prodlení dne následujícího po uplynutí lhůty k plnění (§ 1958 odst. 2 a § 1968 o. z.). 7. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal žalobkyni jejich náhradu v plné výši, neboť měla ve věci plný úspěch. Náklady žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka] (§ 6 a příloha zákona č. 549/1991 Sb.), dále pak z odměny advokáta za 3 úkony právní pomoci (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, návrh ve věci samé), každý ve výši [částka] (§ 11 odst. 1, § 7 a § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb.), náhrady hotových výdajů advokáta za 3 úkony právní pomoci, každý ve výši [částka] (§ 14b odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb.) a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z uvedených částek vyjma soudního poplatku (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) Celkem tedy náklady žalobkyně činí [částka]. 8. Pro účely stanovení náhrady nákladů se postupuje podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., jestliže bylo občanské soudní řízení, jehož předmětem je peněžité plnění nepřevyšující částku [částka] a v němž byla žalobkyni přiznána náhrada nákladů řízení, zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech. Soudu je z jeho činnosti známo, že žalobkyně uplatňuje své pohledávky ve skutkově a právně obdobných věcech opakovaně. Rovněž se v předmětném řízení jedná o takto vymezený typový obsah návrhu, jenž odůvodňuje postup podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb.