5 C 254/2022-24 — Okresní soud Praha-západ

1. Žalobkyně se svým návrhem domáhala zaplacení žalované částky, přičemž svůj návrh odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela úvěrovou smlouvu, na základě které mu byla poskytnuta částka ve výši [částka]. Žalobkyně požadovala zaplacení jistiny, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši [částka], úroku ve výši [částka] v rámci druhé až osmé měsíční splátky, dále dvou poplatků za prodloužení splatnosti každého ve výši [částka], dále tří smluvních pokut každé ve výši [částka] za prodlení se zaplacením splátky, náhrady účelně vynaložených nákladů v celkové výši [částka], a nakonec smluvní pokuty ve výši [částka] za způsobení zesplatnění úvěru. Žalovaný do dne podání návrhu zaplatil celkem [částka], které byly započítány na jistinu úvěru. 2. Žalovaný namítal neplatnost předmětné úvěrové smlouvy, když tu odůvodnil tvrzením, že je mentálně retardovaný, jeho IQ se pohybuje na hodnotě 62, není schopen dělit a nerozumí složitému textu. Nebyl tak v době uzavírání smlouvy schopen zvážit okolnosti vznikajícího závazku. Žalobkyně zároveň měla a mohla posoudit finanční situaci žalovaného, jehož jediný příjem pochází z invalidního důchodu a který nemá žádný majetek, a tuto řádně tedy neposoudila. 3. Soud v rámci dokazování zjistil následující skutkový stav. 4. Žalobkyně uzavřela dne [datum] s žalovaným úvěrovou smlouvu, v rámci které se žalobkyně zavázala žalovanému půjčit peněžní prostředky ve výši [částka], a žalovaný se zavázal tyto peněžní prostředky spolu se smluveným úrokem vrátit. Celková částka, kterou měl žalovaný vrátit činila [částka], přičemž ta sestávala z jistiny ve výši [částka], poplatku za poskytnutí úvěru ve výši [částka], a úroků, které měly být splaceny v rámci 2. až 8. měsíční splátky. Celkem měl žalovaný splatit tuto sumu ve 24 měsíčních splátkách. (úvěrová smlouva, splátkový kalendář) 5. Žalobkyně zaslala dne [datum] na účet žalovaného částku ve výši [částka] (výpis z účtu žalobkyně, nesporná skutečnost). 6. Žalovaný trpí středně těžkou mentální retardací, špatně čte, složitější texty hůře chápe, neumí dělit, je pomalu chápající (lékařská zpráva). Má trvale nepříznivý zdravotní stav, jeho IQ je na hodnotě 62 bodů, pročež mu byla přiznána invalidita II. stupně (posudek o invaliditě). 7. Další dokazování soud neprováděl, neboť měl rozhodné skutečnosti dostatečně prokázané ze shora uvedených důkazů. Takto zjištěný skutkový stav právně posoudil podle následujících právních ustanovení. 8. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 10. Dle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 11. Dle § 87 odst. 1, 2 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. 12. Dle § 581 o. z. není-li osoba plně svéprávná, je neplatné právní jednání, ke kterému není způsobilá. Neplatné je i právní jednání osoby jednající v duševní poruše, která ji činí neschopnou právně jednat. 13. Dle § [číslo] odst. 1, 2 kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 14. Soud se nejprve zabýval otázkou, zdali žalobkyně předtím, než byla uzavřena předmětná úvěrová smlouva, řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného způsobem podle § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně v tomto směru sice tvrdí, že tak učinila, když žalovaného lustrovala v systémech NRKI, BRKI, [příjmení], Centrální evidenci exekucí a insolvenčním rejstříku, nicméně nepředložila k prokázání těchto skutečností žádné důkazy. Soud tedy toto nemá za prokázané. Naopak má za prokázané, že žalobkyně lustraci vůbec neprovedla nebo ji neprovedla řádně, v důsledku čehož nezjistila, že žalovaný je osobou středně těžce mentálně retardovanou, invalidní s druhým stupněm invalidity a bez většího majetku, a tedy že její úvěruschopnost je přinejmenším velice nejistá, ne-li neexistující. Žalobkyně proto při poskytování úvěru nepostupovala v souladu se zákonnou povinností, pročež toto její jednání je třeba sankcionovat neplatností předmětné úvěrové smlouvy. 15. Zároveň bylo v řízení zjištěno, že žalovaný trpí středně těžkou mentální retardací, kdy jeho IQ je na hodnotě 62 bodů a nerozumí složitějším textům. Soud proto považuje právní jednání žalovaného směřující k uzavření smlouvy za jednání konané v duševní poruše, která ho činila v době jednání neschopného právně jednat. Zvláště pak toto platí, pokud se jedná o úvěrovou smlouvu, která má celkem 17 stran, a ve které je i pro zdravého člověka poměrně obtížné se s úspěchem orientovat a uvědomit si její veškeré důsledky. Soud proto považuje s ohledem na § 581 o. z. právní jednání při uzavření předmětné smlouvy za neplatné. 16. Jelikož soud shledal ze shora uvedených důvodů právní jednání spočívající v uzavření předmětné úvěrové smlouvy za neplatné, pak toto právní jednání nepůsobí žádné právní následky. Z toho důvodu veškeré nároky žalobkyně, které se netýkají vrácení poskytnuté jistiny ve výši [částka], zamítl, neboť neexistuje právní důvod jejich existence. Pokud jde o žalobkyní poskytnutou jistotu, na tu je třeba hledět jako na bezdůvodné obohacení na straně žalovaného, neboť ten od žalobkyně získal peněžní prostředky bez právního titulu. Soud proto rozhodl o povinnosti žalovaného toto bezdůvodné obohacení žalobkyni vrátit, a to v souladu s § 87 zákona o spotřebitelském úvěru způsobem přiměřeným jeho možnostem. Jelikož je žalovaný osobou, jejíž jediný příjem tvoří invalidní důchod, a vzhledem k tomu, že to žalovaný sám navrhl, rozhodl soud o povinnosti zaplatit jednorázově částku tvořící jednu polovinu poskytnuté jistoty, a to do 30 dnů od právní moci rozsudku, a zbylou polovinu v 10 měsíčních splátkách vždy po [částka] s první splátkou v únoru roku 2023, neboť tento způsob nebude představovat přílišný a likvidační zásah do finanční sféry žalovaného. 17. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s § 143 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, když jejich náhradu přiznal žalovanému, neboť svým chováním nezavdal příčinu k podání návrhu na zahájení řízení. Pokud by žalobkyně plnila své zákonné povinnosti a řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného, neposkytla by mu předmětný úvěr a tedy by ani později nemusela žalovat na vydání domněle dlužných částek. Vzhledem k tomu, že se žalovaný v průběhu jednání náhrady svých nákladů vzdal, soud rozhodl způsobem uvedeným ve výroku III. tohoto rozhodnutí a náhradu proto nepřiznal žádnému z účastníků.