8 C 79/2022-34 — Okresní soud Praha-západ

1. Žalobce se žalobou podanou ze dne [datum] domáhal rozhodnutí soudu, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit mu částku [částka] s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení. Svůj návrh odůvodnil tím, že mezi právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba], a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o službě Bezúročná rezerva, na základě které bylo žalovanému umožněno přečerpání kladného zůstatku běžného účtu o [částka]. Z peněžních prostředků poskytnutých v rámci bezúročné rezervy nebyl žalovaný povinen platit úrok po dobu poskytování bankovní služby v rámci tarifu. Žalovaný nesměl přečerpat prostředky nad částku sjednanou v úvěrovém rámci a současně se zavázal vrátit poskytnuté prostředky nejpozději do jednoho roku od čerpání úvěru. Právní předchůdce žalobce žalovanému úvěr poskytl, zatímco žalovaný své povinnosti vyplývající ze smlouvy neplnil, neboť se dostal do nepovoleného záporného zůstatku. S ohledem na porušení povinností plynoucích ze smlouvy žalovaným přistoupil právní předchůdce žalobce v souladu se smlouvou dne [datum] k okamžitému zesplatnění celé dlužné částky. Tím žalovanému přestaly být poskytovány bankovní služby dle tarifu a poskytnutý úvěr [částka] začal být úročen úrokovou sazbou pro povolený debet ve výši 21,90 % p. a. Pohledávka za žalovaným přešla z původního věřitele na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] na [právnická osoba], a. s., a z ní potom na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] na žalobce. Na dlužnou částku žalovaný ani přes upomínky ničeho neuhradil. 2. Podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Podle § 157 odst. 4 o. s. ř. v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1 o. s. ř.), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 5. Z provedených důkazů dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním a celkovému skutkovému závěru: právní předchůdce žalobce uzavřel dne [datum] s žalovaným smlouvu o službě Bezúročná rezerva, na základě které mu byla umožněno přečerpat zůstatek na účtu až do úvěrového limitu [částka]. V mezích bezúročné rezervy nebyl žalovaný povinen platit úrok, dokud mu byly poskytovány bankovní služby v rámci tarifu. Dopisem ze dne [datum] byl žalovaný informován o okamžité splatnosti dluhu, a to pro opakované porušování smlouvy, když se dostal do prodlení s úhradou splatných závazků a porušil tak pravidla Bezúročné rezervy. Jelikož došlo k ukončení poskytování bankovní služby dle tarifu, úvěr ve výši [částka] začal být úročen úvěrovou sazbou pro povolený debet, která činila 21,9 % p. a. Pohledávka byla ze společnosti [právnická osoba], postoupena na [právnická osoba], a. s., na základě smlouvy o postoupení pohledávek, o čemž byl žalovaný informován dne [datum], ze [právnická osoba], a. s., byla pohledávka na základě smlouvy o postoupení pohledávek postoupena na žalobce, o čemž byl žalovaný informován dne [datum]. Žalovaný byl žalobcem upomínán k zaplacení dlužné částky dne [datum]. 6. V daném případě má soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 zákona č. 99/2012 Sb., občanský zákoník. Žalovanému bylo na základě této smlouvy umožněno přečerpat prostředky na svém účtu až do úvěrového limitu [částka]. Pro případ porušení smluvních podmínek ze strany žalovaného byla ujednána možnost okamžitého zesplatnění úvěru a smluvní úroková sazba 21,9 % p. a. Žalobce v průběhu řízení prokázal oprávněnost svého nároku, s tím, že jeho právní předchůdce plnil podmínky uzavřené smlouvy na rozdíl od žalovaného, který svým povinnostem nedostál. Žalobce prokázal také svou aktivní legitimaci získanou smlouvami o postoupení pohledávek ve smyslu § 1879 o. z. V řízení nebylo zjištěno nic k tomu, že by žalovaný na svůj dluh čehokoliv zaplatil s tím, že ani samotný žalovaný nárok žalobce nijak nezpochybnil. Soud tak vyšel z tvrzení žalobce a dospěl k závěru, že nárok žalobce na zaplacení uvedené částky je důvodný. Soud proto uložil žalovanému povinnost zaplatit dlužnou částku spolu s úrokem z prodlení, přičemž jeho výše byla určena dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu k plnění soud určil 3 denní v souladu s § 160 odst. 1 věta první o. s. ř. 7. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 151 odst. l za použití § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že ve věci zcela úspěšnému žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši [částka] Náklady se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku [částka], dále z odměny za zastoupení advokátem ve výši 3 x [částka] podle § 7 a § 11 vyhl. č. 177/1996 Sb., (představující převzetí zastoupení, sepis žaloby a výzvu k plnění předcházející návrhu ve věci samé) dále 3 x režijní paušál po [částka] dle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., a také z DPH ve výši 21% podle § 137 odst. 3 o. s. ř., ze součtu shora uvedených částek (vyjma soudního poplatku), což je [částka] Lhůta k zaplacení nákladů řízení byla určena třídenní (§ 160 odst. l o. s. ř.) s povinností plnit k rukám advokáta (§ 149 odst. l o. s. ř.).