16 C 151/2023-20 — Okresní soud Praha-západ

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne [datum] u zdejšího soudu domáhala po žalované zaplacení částky [částka] s příslušenstvím z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru, kterou žalovaná uzavřela se společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“). Uvedla, že na základě úvěrové smlouvy se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalované opakovaně poskytnout peněžní prostředky až do limitu [částka] a žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr splácet spolu s úrokem ve výši 16,90 % ročně a poplatky v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 5 % ze sjednané výše úvěrového limitu, tj. ve výši [částka] měsíčně. Žalovaná však nehradila splátky řádně a včas. Právní předchůdkyně žalobkyně tak využila svého práva a dluh ke dni [datum] zesplatnila, o čemž byla žalovaná informována. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla následně pohledávka ve výši [částka] právní předchůdkyně žalobkyně postoupena žalobkyni. Žalovaná nicméně žalobkyni dlužnou částku i přes předžalobní výzvu nezaplatila. Žalobkyně se tak žalobou domáhala zaplacení částky [částka], která sestává z dlužné jistiny ve výši [částka] a poplatku ve výši [částka]. Dále se žalobkyně domáhala zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši [částka], kapitalizovaného úroku ve výši [částka]. Žalobkyně požadovala též zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a úrok ve výši 16,9 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení. 2. Stanovisko žalované k podané žalobě se soudu nepodařilo zjistit. Soud proto při rozhodování vycházel z tvrzení žalobkyně a z důkazů, které označila k prokázání svých tvrzení. 3. Soud ve věci rozhodl za splnění podmínek stanovených v § 115a a § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů. V souladu s § 157 odst. 4 o. s. ř. obsahuje tento rozsudek zkrácené odůvodnění. 4. Na základě žalobkyní předložených listin soud zjistil následující skutkový stav věci, podle něhož mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla dne [datum] uzavřena prostřednictvím prostředků dálkové komunikace smlouva o revolvingovém úvěru. Na základě této smlouvy se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky až do výše úvěrového rámce ve výši [částka]. Žalovaná se dle článku 3.1 smlouvy o revolvingovém úvěru zavázala poskytnutý úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 5 % ze sjednané výše úvěrového limitu, tj. ve výši [částka] měsíčně. Článkem 4.1 smlouvy o revolvingovém úvěru bylo mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou ujednáno, že žalovaná je za poskytnutý úvěr povinna platit úrok ve výši stanoveném v ceníku právní předchůdkyně žalobkyně. Žalovaná však nehradila splátky řádně a včas. Právní předchůdkyně žalobkyně tak využila svého práva a dluh ke dni [datum] zesplatnila, o čemž byla žalovaná informována dopisem ze dne [datum]. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla následně pohledávka ve výši [částka] právní předchůdkyně žalobkyně ke dni [datum] postoupena žalobkyni. Žalovaná nicméně žalobkyni dlužnou částku i přes předžalobní výzvu ze dne [datum] nezaplatila. 5. Soud věc s ohledem na datum poskytnutí částky posoudil podle § [číslo], § 1970, § 2048 a § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). 6. Na základě shora uvedeného zjištěného skutkového stavu věci a výše uvedených zákonných ustanovení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Soud smlouvu uzavřenou mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně posoudil jako smlouvu o úvěru podle § 2395 o. z. Zatímco právní předchůdkyně žalobkyně veškeré své smluvní i zákonné povinnosti splnila, žalovaná porušila svou závazkovou povinnost tím, že poskytnutý úvěr řádně a včas nesplácela. Sazbu úroku z úvěru si strany smlouvy smluvně sjednaly. Právní předchůdkyně žalobkyně se nicméně nerozhodla uplatnit svou pohledávku před soudem sama a namísto toho tuto v souladu s § 1879 o. z. postoupila žalobkyni. Soud zjistil, že nárok žalobkyně je oprávněný a že jej uplatnila ve správné výši odpovídající předloženým listinným důkazům. Žalovaná v řízení proti žalobkyni provedenému výpočtu ničeho nenamítala, na svou obranu neuvedla nic, čím by nárok žalobkyně jakkoli zpochybnila. Protože se žalovaná ocitla v prodlení s plněním svého peněžitého dluhu, přiznal soud žalobkyni částku ve výši [částka] spolu s požadovaným smluvním úrokem z dlužné jistiny a se zákonným úrokem z prodlení z dlužné částky ve výši stanovené dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., oba ode dne následujícího po účinnosti postoupení pohledávky do zaplacení. Soud rovněž přiznal žalobkyni kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení z dlužné částky ve výši [částka] a kapitalizovaný úrok ve výši [částka]. Třídenní lhůtu k plnění soud v I. výroku tohoto rozsudku stanovil v souladu s § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř., přičemž neshledal podmínky pro její prodloužení ani pro uložení peněžitého plnění ve splátkách. 7. O nákladech řízení soud rozhodl ve II. výroku tohoto rozsudku tak, že úspěšné žalobkyni v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznal právo na jejich náhradu, nicméně pouze ve výši [částka]. Náklady žalobkyně sestávaly jednak ze zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka] a jednak z odměny advokáta, která byla tvořena částkou [částka] za 3 úkony právní služby po [částka] (převzetí a příprava zastoupení, sepis podání ve věci samé a výzva k plnění) dle § 14b odst. 1 bodu 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ advokátní tarif“) a paušální náhradou hotových výdajů ve výši [částka] za 3 úkony právní služby po [částka] podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu. K tomu bylo dále nutno připočítat náhradu ve výši [částka] odpovídající 21 % DPH ze shora uvedených částek (vyjma soudního poplatku), neboť zástupce žalobkyně jakožto advokát osvědčil, že je plátcem této daně. Celkem tak náklady řízení žalobkyně činily [částka]. Soud aplikoval sníženou náhradu nákladů řízení ve smyslu § 14b advokátního tarifu, neboť se v daném případě jednalo o tzv. formulářovou žalobu, když bylo řízení zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru užívaném toutéž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných bagatelních věcech. V souladu s § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř. soud stanovil lhůtu k plnění rovněž v trvání tří dnů. Ve smyslu § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta, který žalobkyni v řízení zastupoval.