16 C 44/2023-15 — Okresní soud Praha-západ

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhala po žalovaném zaplacení částky [částka] s příslušenstvím. Podanou žalobu zdůvodnila skutečností, že žalovaný byl dne [datum] ošetřen a hospitalizován na protialkoholní záchytné stanici provozované žalobkyní, čímž mu vznikla povinnost zaplatit žalobkyni poplatek ve výši [částka]. Žalobkyně k uhrazení nákladů za ošetření a pobyt žalovanému vystavila daňový doklad [číslo] na částku [částka] se splatností do [datum]. Žalovaný náklady za ošetření a pobyt v protialkoholní záchytné stanici neuhradil, přestože dluh co do důvodu a výše písemně uznal. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud proto při rozhodování vycházel z tvrzení žalobkyně a z důkazů, které označila k prokázání svých tvrzení. 3. Soud ve věci rozhodl za splnění podmínek stanovených v § 115a a § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů. V souladu s § 157 odst. 4 o. s. ř. obsahuje tento rozsudek zkrácené odůvodnění. 4. Na základě předložených listin dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním a celkovému skutkovému závěru. Žalovaný byl dne [datum] ošetřen ve zdravotnickém zařízení žalobkyně, kdy náklady za ošetření a pobyt v protialkoholní záchytné stanici žalobkyně činí [částka], přičemž žalovaný svůj dluh písemně uznal co do důvodu a výše (důkaz: uznání dluhu). K uhrazení nákladů byl žalovanému vystaven daňový doklad [číslo] na částku [částka] se splatností do [datum] (důkaz: faktura). Před podáním žaloby byl žalovaný vyzýván žalobkyní k zaplacení dlužné částky (důkaz: předžalobní upomínka vč. podacího lístku). 5. Zjištěný skutkový děj soud posoudil podle zákona č. 379/2005 Sb., o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami (dále jen„ zákon o návykových látkách“). Podle § 17 odst. 1 zákona o návykových látkách protialkoholní a protitoxikomanická záchytná stanice (dále jen„ záchytná stanice“) je zdravotnické zařízení, které zřizuje územně samosprávný celek, který může v samostatné působnosti zajišťovat v tomto zařízení poskytování zdravotních služeb též smluvně, a to tak, aby na celém jeho území byla zajištěna záchytná služba. Podle odst. 2 pokud poskytovatel zdravotních služeb k tomu odborně a provozně způsobilý zjistí, že ošetřovaná osoba není ohrožena na životě selháním základních životních funkcí, ale pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky nekontroluje své chování, a tím bezprostředně ohrožuje sebe nebo jiné osoby, veřejný pořádek nebo majetek, nebo je ve stavu vzbuzujícím veřejné pohoršení, je tato osoba povinna se podrobit ošetření a pobytu v záchytné stanici po dobu nezbytně nutnou k odeznění akutní intoxikace. Podle odst. 3 za dopravu osob do záchytné stanice odpovídá osoba, která k vyšetření podle § 16 odst. 4 vyzvala. Podle odst. 4 dopravu, vyšetření, ošetření a následný pobyt na záchytné stanici hradí v případě, že se prokáže přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, ošetřená osoba. V případě, že se přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky neprokáže, náklady nese osoba, která podle § 16 odst. 4 k vyšetření vyzvala, s výjimkou případů diferenciální diagnózy hrazené z veřejného zdravotního pojištění podle zvláštního právního předpisu. 6. Po takto provedeném řízení dospěl soud k závěru, že návrh žalobkyně je důvodný. S ohledem na to, že žalovaný byl ošetřen v protialkoholním zařízení žalobkyně, vznikla mu povinnost uhradit náklady za toto ošetření a pobyt ve výši [částka]. Uvedený závazek navíc žalovaný písemně uznal co do důvodu a výše a soud tak vycházel i z tohoto uznání. Soud proto návrhu žalobkyně vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni dlužnou částku. Žalobkyni byly přiznány i požadované úroky z prodlení, na které jí vzniklo právo podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve výši stanovené podle nařízení vlády ČR č. 351/2013 Sb., neboť žalovaný se tím, že nezaplatil žalobkyni ve lhůtě splatnosti fakturu, dostal do prodlení. Třídenní lhůtu k plnění soud v I. výroku tohoto rozsudku stanovil v souladu s § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř. 7. O nákladech řízení soud rozhodl ve II. výroku tohoto rozsudku tak, že úspěšné žalobkyni v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznal právo na jejich náhradu v plné výši. Náklady žalobkyně sestávaly jednak ze zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka] a jednak z odměny advokáta, která byla tvořena částkou [částka] za 3 úkony právní služby po [částka] (převzetí a příprava zastoupení, sepis podání ve věci samé a výzva k plnění) dle § 14b odst. 1 bodu 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ advokátní tarif“), a jednak z paušální náhrady hotových výdajů ve výši [částka] za 3 úkony právní služby po [částka] podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu. K tomu bylo dále nutno připočítat náhradu ve výši [částka] odpovídající 21 % DPH ze shora uvedených částek (vyjma soudního poplatku), neboť zástupce žalobkyně jakožto advokát osvědčil, že je plátcem této daně. Celkem tak náklady řízení žalobkyně činily [částka]. V souladu s § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř. soud stanovil lhůtu k plnění rovněž v trvání tří dnů. Ve smyslu § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta, který žalobkyni v řízení zastupoval.