18 C 316/2023-32 — Okresní soud Praha-západ

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího domáhala po žalovaném zaplacení částky 72 855,38 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný dne [datum] uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), smlouvu o úvěru, na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 90 000 Kč. Žalovaný se naproti tomu zavázal takto poskytnuté finanční prostředky vrátit v pravidelných splátkách spolu se sjednaným úrokem ve výši 9,90 % ročně. Zatímco právní předchůdkyně žalobkyně veškeré své smluvní i zákonné povinnosti splnila, žalovanému poskytla finanční prostředky ve výši 90 000 Kč, žalovaný neplnil své smluvní povinnosti řádně, dostal se do prodlení a úvěr nezaplatil. Žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni [datum]. Žalovaný dluží na jistině částku 69 619,38 Kč, dále poplatky ve výši 3 236 Kč, smluvní úrok ve výši 1 110,30 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 1 682,46 Kč a dále smluvní úrok z částky 69 619,38 Kč od [datum] do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 69 619,38 Kč od [datum] do zaplacení. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] pak byla pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným vyplývající ze smlouvy o úvěru postoupena žalobkyni. Žalobkyně následně žalovaného předžalobně vyzvala k zaplacení dlužné částky s příslušenstvím. Žalovaný však na tuto výzvu nikterak nereagoval. Žalovaný celkem zaplatil 49 709 Kč. 2. Na výzvu soudu pak žalobkyně sdělila, že úvěruschopnost žalovaného byla prověřena následujícím způsobem. Právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z žádosti žalovaného a jím uvedených údajů. Jeho příjem činil 48 663 Kč měsíčně, což bylo ověřeno daňovým přiznáním za poslední zdaňovací období, výdaje uvedl ve výši 0 Kč, počítáno bylo za užití statistických dat s částkou 7 420 Kč. Byla stanovena maximální hranice poměru splátkového zatížení k průměrnému příjmu. Z vlastních systémů bylo zjištěno, že žalovaný měl v době úvěrové žádosti i další úvěry, kdy po započtení splátky nového úvěru ve výši 1 376 Kč by výše splátkového zatížení činila 28 600 Kč. Příjem klienta byl tak vyhodnocen jako dostatečný k pokrytí splátek i životních výdajů, na které mu zbylo 20 063 Kč. Žalobkyně doložila rovněž výpisy z úvěrového účtu žalovaného a účtu žalovaného za měsíc duben 2019. 3. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 4. Účastníci byli vyzváni, aby soudu sdělili, zda souhlasí s postupem dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Jelikož žalobkyně s tímto postupem souhlasila a žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, a soud měl proto za to, že s tímto postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o.s.ř.), nebylo třeba k projednání věci samé nařídit jednání. 5. Z listiny označené jako smlouva o úvěru [číslo] ze dne [datum] soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně se jí zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 90 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet včetně úroků v pravidelných měsíčních splátkách spolu se sjednanými poplatky. Podrobnou úpravu práv a povinností smluvních stran pak soud zjistil z všeobecných obchodních podmínek. Úrok byl sjednán ve výši 9,90 % ročně. Poplatky byly sjednány ve výši dle ceníku. 6. Z žádosti o poskytnutí úvěrového produktu soud zjistil, že žalovaný požádal o poskytnutí úvěru ve výši 200 000 Kč. Uvedl, že jeho příjem z podnikatelské činnosti činí 48 663 Kč měsíčně, je ženatý, bydlí u rodičů, neplatí nájem ani jiné splátky. 7. Z výpisu z účtu žalovaného za období měsíce dubna 2019 soud zjistil, že konečný zůstatek na účtu činí 812,49 Kč. Dne [datum] přišla na účet částka 91 000 Kč z účtu žalovaného. 8. Z výpisu z úvěrového účtu žalovaného za období od [datum] do [datum] soud zjistil, že žalovaný čerpal úvěr ve výši 90 000 Kč dne [datum]. 9. Z přiznání k dani z příjmu fyzických osob za rok 2018 soud zjistil, že žalovaný měl v tomto období základ daně ve výši 238 464 Kč, výše daně, která zbývá doplatit činí 10 920 Kč. 10. Ze záznamu právní předchůdkyně žalobkyně o zaplacených splátkách úvěru soud zjistil, že úvěr byl žalovaným čerpán dne [datum], splaceno bylo celkem 49 709 Kč. 11. Z rozhodnutí o okamžité splatnosti celého dluhu ze dne [datum] soud zjistil, že nesplacený úvěr byl zesplatněn ke dni [datum]. 12. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně seznamu postupovaných pohledávek soud zjistil, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný vyrozuměn, jak soud zjistil z oznámení o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně poštovního podacího archu. 13. Z předžalobní výzvy ze dne [datum] a poštovního podacího archu soud zjistil, že žalovaný byl právním zástupcem žalobkyně vyzván k zaplacení dlužné částky. 14. Na základě takto provedeného dokazování soud dospěl k závěru o skutkovém stavu věci, podle něhož došlo mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným k uzavření smlouvy, na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému částku ve výši 90 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal splatit poskytnutý úvěr v pravidelných splátkách. Právní předchůdkyně úvěr zesplatnila ke dni [datum]. Dle výpisu z účtu a tvrzení žalobkyně uhradil celkem částku 49 709 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný vyrozuměn. 15. Soud věc s ohledem na období poskytnutí finančních prostředků posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“), a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“). 16. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 17. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 18. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 19. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 20. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, [anonymizováno] poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 21. Zde je třeba uvést, že v případě této neplatnosti jde i při subsidiární aplikaci o.z. o neplatnost absolutní, jelikož při pominutí řádného zkoumání úvěruschopnosti jde o jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (srov. § 588 o.z.). Tento výklad je ostatně jediný možný, aby byly zachovány nezbytné standardy ochrany spotřebitele (srov. rozsudek [anonymizováno] dvora ze dne [datum] C - [číslo]). 22. Soud se proto nejprve zabýval otázkou, zda žalobkyně s odbornou péčí posoudila schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, či nikoliv a dospěl k závěru, že tomu tak v daném případě nebylo. Žalobkyně vycházela z údajů, které žalovaný uvedl v rámci žádosti o úvěr, provedla lustraci osoby žalovaného. Příjem žalovaného, který označil ve výši 48 663 Kč, neodpovídá daňovému přiznání za rok 2019 ani výpisům z účtu žalovaného. Výši výdajů žalobkyně neověřovala žá