3 C 354/2018-366 — Okresní soud Praha-západ

Žalobkyně se svou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky , částka, , se zákonným úrokem z prodlení z této částky od , datum, do zaplacení. Svůj návrh odůvodnila tím, že je správkyní konkursní podstaty úpadce – společnosti , právnická osoba, ., v jejíž konkursní podstatě jsou do , datum, sepsány tyto nemovitosti: pozemek parc. č. , Anonymizováno, /3, Anonymizováno, budova č. p. , Anonymizováno, , jež na tomto pozemku stojí a pozemky parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, a , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , vše zapsáno na LV č. , hodnota, , v k. ú. , adresa, , obci , adresa, (dále jen „předmětné nemovitosti“). Žalovaný měl na těchto nemovitostech nabýt spoluvlastnický podíl ve výši id. 6/10, nabývací titul žalovaného byl však neplatný, na nemovitostech se navíc nacházela zástavní práva. Vylučovací žaloba žalovaného, jakožto spoluvlastníka, byla pravomocně zamítnuta. I přesto však žalovaný tyto nemovitosti od roku 2001 pronajímá a neplní ničeho do konkursní podstaty. Žalobkyně k tomu přitom žalovanému nedala souhlas. Dne , datum, vyzvala žalobkyně žalovaného k vyklizení nemovitostí a vydání neoprávněného prospěchu, načež tento nárok uplatnila žalobou u Obvodního soudu pro , adresa, ; v tomto řízení nebylo povoleno rozšíření žaloby o další časové období a žalobkyně je tak nucena domáhat se bezdůvodného obohacení za další období touto žalobou. S ohledem na to nezasílala žalobkyně žalovanému další předžalobní výzvu, neboť z jednání žalovaného je evidentní, že uplatňovaný nárok neuznává a zasílání výzvy by bylo nadbytečné. Žalobě u Obvodního soudu pro , adresa, již bylo pravomocně vyhověno. Žalovaný se tedy bezdůvodně obohatil na úkor konkursní podstaty úpadce, kdy žalobkyně požaduje žalobou částku ve výši tržního nájemného za období od , datum, do , datum, . Co do částky , částka, , včetně zákonného úroku z prodlení z této částky od , datum, do zaplacení, vzala žalobkyně svou žalobu zpět. Otázka, zda byly nemovitosti řádně sepsány do konkursní podstaty, byla již pravomocně vyřešena rozsudky o vylučovacích žalobách ve prospěch žalobkyně; tyto závěry nemůže soud již znovu přezkoumávat.Žalovaný navrhoval žalobu v plném rozsahu zamítnout. Předně by měla být žalobkyně povinna k zaplacení soudního poplatku, neboť se na tyto případy osvobození od jeho placení nevztahuje. Co se týče předmětu řízení, tak žalovaný se již z podstaty věci nemohl vůči žalobkyni bezdůvodně obohatit, neboť je většinovým spoluvlastníkem předmětných nemovitostí. Nemovitosti navíc v předmětné době ani neužíval, to činily třetí osoby a on tak nemohl porušit povinnost ve smyslu § 18 odst. 4 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „z. k. v.“). V době soupisu nemovitostí do konkursní podstaty byla mezi žalovaným a společností , právnická osoba, . uzavřena nájemní smlouva; mezi spoluvlastníky nemovitostí navíc byla uzavřena smlouva o zřízení věcného břemene, na základě které měla tato společnost právo nemovitosti výlučně užívat od , datum, do , datum, . Žalovaný proto není ve zdejším řízení vůbec pasivně legitimován. Jediným důvodem sepsání nemovitostí do konkursní podstaty byl § 27 odst. 5 z. k. v., a to až od okamžiku, kdy mu uplynula lhůta řádné výzvy k plnění ze dne , datum, . Nemovitosti byly zatíženy celkem třemi zástavními právy: ve prospěch , právnická osoba, ve výši , částka, , hl. m. Prahy ve výši , částka, a Finančního úřadu pro , adresa, ve výši , částka, . Všechna zástavní práva nicméně zanikla – pohledávka společnosti , právnická osoba, byla smlouvou postoupena na žalovaného, zástavní právo hl. m. Prahy dle rozhodnutí Městského soudu v Praze nikdy neexistovalo (sp. zn. , spisová značka, ) a pohledávku Finančního úřadu pro , adresa, žalovaný do konkursní podstaty vyplatil; toto plnění žalobkyně odmítla přijmout, i když k tomu byla povinna, jelikož s plněním do konkursní podstaty musí nakládat zákonným způsobem. Nemovitosti nebyly do konkursní podstaty zapsány z důvodu podle § 19 z. k. v.; neplatnost či neúčinnost kupních smluv k předmětným nemovitostem nebyla žádným soudem určena. Zánikem zajištěných pohledávek tak byl důvod pro soupis nemovitostí do konkursní podstaty odstraněn a žalobkyně měla předmětné nemovitosti z konkursní podstaty vyloučit; pravomocně neúspěšný spor o vyloučení věcí ze soupisu tomu přitom není překážkou. Zástavní dlužník nemůže být povinen plnit do konkursní podstaty úpadce, v níž je zástava zapsána; není ani povinen strpět prodej věci a zároveň přispívat do konkursní podstaty – podílel by se tak na plnění dluhů osoby, s níž není v žádném právním vztahu. Žalobkyně se tedy domáhá bezdůvodného obohacení za období, kdy nemovitosti již neměly být součástí konkursní podstaty a nemůže tak být v dobré víře ve své oprávnění vymáhat žalobou uplatněný nárok. Na tom, že měly být nemovitosti vyloučeny, se shodly i nadřízené soudy. Pokud se tedy někdo bezdůvodně obohatil, tak jedině žalobkyně vůči žalovanému, neboť bez dalšího není správce konkursní podstaty oprávněn věci zapsané do konkursní podstaty držet, užívat či požívat. Co se dále týče tvrzené pohledávky, tak žalobkyně nikdy nevstoupila do pozice pronajímatele předmětných nemovitostí, nezapsala do konkursní podstaty ani právo na nájemné. Dále pak není jasné, zda žalobkyně požaduje plnění z titulu náhrady škody, či z titulu bezdůvodného obohacení, kdy podmínky pro přiznání nároku jsou v obou případech různé; ani v jednom z případů však nemůže být s žalobou úspěšná. Předně žalovaný nemovitosti neužíval. Částečně pak žalobkyně plnění za užívání nemovitostí již obdržela od společnosti , Anonymizováno, , Anonymizováno, , jméno FO, , právnická osoba, ., která podnájemné skládala do soudní úschovy, odkud bylo toto plnění vyplaceno žalobkyni. Ve zdejším řízení se tak domáhá duplicitního plnění. Zbylé náhrady za údajně neoprávněné užívání nemovitostí se pak žalobkyně několik let aktivně nedomáhala. Pro vyčíslení údajného bezdůvodného obohacení ani nelze využít vypracovaného znaleckého posudku, neboť ten byl vyhotoven za celé původně žalované období (před částečným zpětvzetím žaloby); nelze přitom jednoduše odečíst poměrnou část vymoženého plnění. Výše uplatňovaného plnění přitom neodpovídá ani výši nájemného sjednaného s nájemcem. Vedle toho pak ani není zřejmé, zda se žalobkyně domáhá bezdůvodného obohacení proto, že měl žalovaný zisk z majetkového prospěchu (kdy by takový musela dostatečně prokázat) nebo z důvodu užití cizí majetkové hodnoty (přičemž zde o cizí hodnotu nejde, když je jedná o věc ve spoluvlastnictví žalovaného). Pokud se žalobkyně domáhá vydání bezdůvodného obohacení z titulu neplatné nájemní smlouvy uzavřené mezi žalovaným a třetí osobou, tak není k podání žaloby ani aktivně legitimována, neboť takového bezdůvodného obohacení se může domáhat pouze strana smlouvy. Žalovaný aktuální situaci nijak nezavinil, naopak se od počátku snaží aktivně domoci vyloučení předmětných nemovitostí z konkursní podstaty od chvíle, kdy pro jejich výmaz jsou splněny všechny podmínky. Žalobkyně navíc šikanózně vymáhá plnění pouze po žalovaném a nikoli i po druhém spoluvlastníkovi; pro to přitom není žádný důvod. Vedle toho je v konkursní podstatě dostatek prostředků pro vyplacení věřitelů, když byly předmětné nemovitosti zpeněženy a není zde tak důvod pro přijímání dalšího plnění do konkursní podstaty. Co se týče předkládaných soudních rozhodnutí, tak rozsudek Obvodního soudu pro , adresa, a Městského soudu v Praze, předložené žalobkyní, není možné v tomto řízení použít, neboť se týkají jiných účastníků řízení a zcela vybočují z judikatorních závěrů Nejvyššího soudu, a nemohou tak být pro zdejší soud závazné. Rozhodnutí Obvodního soudu pro , adresa, a navazujícího rozhodnutí Městského soudu v Praze, kterými byla uložena povinnost žalovanému zaplatit žalobkyni částku 10 mil. Kč a vyklidit předmětné nemovitosti má přitom na základě rozhodnutí Ústavního soudu odloženou vykonatelnost. S ohledem na vše shora uvedené je evidentní, že žalobkyně pouze zneužívá své postavení správkyně konkursní podstaty. Konstantě přitom porušuje své povinnosti, kdy nenakládá s konkursní podstatou zákonem předvídaným způsobem, nevyřazuje z ní majetek, který do ní nenáleží, nepředchází škodě ve smyslu obecné prevenční povinnosti, plnění do podstaty se domáhá až za období 15 let od soupisu nemovitostí a těží přitom z protiprávního stavu v rozporu s § 6 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. z.“). Žalobkyně tak z pozice konkursní správkyně rozhodně nejedná, jakožto řádný hospodář, když konkurs trvá již 20 let; aktualizovaná výzva k soupisu předmětných nemovitostí byla žalovanému navíc zaslána až po 10 letech trvání konkursu.Na základě provedeného dokazování zjistil soud tento skutkový stav.Žalobkyně byla v rozhodném období (, datum, až , datum, ) správkyní konkursní podstaty , právnická osoba, . Žalobkyně vyzvala žalovaného k vydání bezdůvodného obohacení za dobu od , datum, do , datum, ; ve vz