38 C 1/2023-51 — Okresní soud Praha-západ

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne [datum] domáhala zaplacení částky 16 531,63 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 244,4 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 1409,67 Kč, zákonným úrokem z prodlení z částky 16 531,63 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 8,5 % a úrokem ve výši 16,9 % ročně z částky 14 963,8 Kč od [datum] do zaplacení. Svůj nárok odůvodnila tak, že právní předchůdkyně žalobkyně ([právnická osoba]) a žalovaná uzavřeli Smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo]. Žalovaná se zavázala čerpaný úvěr splácet a z vyčerpané a nesplacené jistiny úvěru hradit úrok ve výši 16,90% ročně. Žalovaná byla oprávněna čerpat peněžní prostředky (úvěr) po celou dobu trvání smlouvy, a to i opakovaně. Čerpání probíhalo na základě žádosti žalované. Žalovaná však nehradila splátky řádně a včas, a proto byla vyzvána k úhradě splátek po splatnosti nejpozději do [datum], jinak se stane celý úvěr splatným. Žalovaná však ve stanovené lhůtě dluh po splatnosti neuhradila, a proto byl úvěr zesplatněn, o čemž byla žalovaná informována prostřednictvím dopisu. Pohledávka za žalovanou vyplývající z výše uvedené smlouvy o úvěru, včetně jejího příslušenství a práv s pohledávkou spojených, byla postoupena žalobkyni na základě Smlouvy o postoupení pohledávek. 2. V reakci na písemnou výzvu soudu k doplnění žaloby o důkazy, jimiž by bylo prokázáno, že před uzavřením smlouvy byla řádně posouzena úvěruschopnost žalované, žalobkyně uvedla, že na základě zhodnocení informací získaných od žalované, které její právní předchůdkyně získala při zpracovávání žádosti žalované o poskytnutí úvěrového produktu, byla žalovaná dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. Dále poukázala na rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 9. 3. 2021, č. j. 12 Co 367/2020-170, podle něhož platí, že při posuzování výdajů lze vycházet toliko z ekonomického modelu. 3. Stanovisko žalované k podané žalobě se soudu nepodařilo zjistit, neboť žalovaná na příslušnou výzvu soudu nereagovala. 4. Na základě provedeného dokazování soud učinil tato skutková zjištění: 5. Ze Smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne [datum], Všeobecných obchodních podmínek [právnická osoba], Ceníku pro soukromou klientelu, [právnická osoba] pro bankovní obchody soud zjistil, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě měla být žalované poskytována částka 5 000 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 16,90 % ročně a RPSN bylo 20,03 %. 6. Z rozhodnutí o okamžité splatnosti celkového dluhu ze dne [datum] má soud za prokázané, že jelikož žalovaná úvěr řádně nesplácela, tak právní předchůdkyně žalobkyně úvěr ke dni [datum] zesplatnila. 7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], Přílohy [číslo] – Potvrzení o zaplacení kupní ceny, Dohody o úplatě a Přílohy [číslo] – Seznam pohledávek má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila svoji pohledávku za žalovanou na žalobkyni. 8. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] a podacího lístku z téhož dne má soud za prokázané, že o postoupení pohledávky byla žalovaná právních předchůdkyní žalobkyně informována. 9. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalobkyně žalovanou dvakrát vyzvaly k úhradě dlužné částky. Právní předchůdkyně žalobkyně poslední výzvou k úhradě dlužné částky a výpovědí smlouvy ze dne [datum] a žalobkyně následně výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházejícím žalobě ze dne [datum], podle níž měla žalovaná svůj dluh uhradit ve lhůtě do [datum]. Druhá z těchto výzev byla žalobkyni odeslána, což plyne z podacího lístku ze dne [datum]. 10. [příjmení] [příjmení] úvěru v minulosti soud zjistil, že žalované byla poskytnuta celkově částka 20 750 Kč, přičemž žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně vrátila toliko 11 140,39 Kč. 11. K tvrzení, že byla s odbornou péčí zkoumána úvěruschopnost žalované žalobkyně k výzvě soudu, předložila tyto listiny: 12. Z posouzení úvěruschopnosti klienta soud zjistil, že žalovaná ve své žádosti uvedla, že má příjem ve výši 17 332 Kč, což bylo ověřeno z výpisu z jejího bankovního účtu. Dále právní předchůdkyně ověřovala, že žalovaná nebyla aktivní v insolvenčním rejstříku, z informací CBCB ověřovala její splátkovou morálku a v interní evidenci ověřila, že nemá žádnou relevantní negativní informaci. Ve své žádosti uvedla, že její výdaje jsou 0 Kč, přičemž právní předchůdkyně žalobkyně na základě svého ekonomického modelu vycházela, že její výdaje jsou 5 540 Kč (životní náklady a normativní náklady na bydlení). Při porovnání jejích příjmů a výdajů pak dospěla k závěru, že úvěr lze žalované poskytnout. Dále z tohoto důkazu soud zjistil, že žalovaná měla dalších 5 existujících úvěrů (půjček) v nezanedbatelných částkách (úvěrový limit např. ve výši 88 272 Kč či 40 000 Kč). 13. Z výpisu z bankovního účtu žalované založeného na č. l. 20 až 41 soud zjistil, že žalovaná na něm měla negativní bilanci, kdy její výdaje zpravidla převyšovaly její příjmy a vždy byla na svém účtu v záporných hodnotách (viz počáteční a konečný zůstatek na č. l. 20, 25, 31). Příjmy měla žalovaná z dávek státní sociální podpory. 14. Soud věc s ohledem na období poskytnutí finančních prostředků posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“), a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“). 15. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 16. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 17. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 18. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 19. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 20. Soud na základě zjištěného skutkového stavu věci a shora citovaných zákonných ustanovení dospěl k závěru, že nárok uplatněný žalobkyní je pouze částečně důvodný. 21. Soud vzal za prokázané, že žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky, a to na základě smlouvy o úvěru, kterou žalovaná uzavřela jako spotřebitel, přičemž tato smlouva podléhá právní úpravě zákona o spotřebitelském úvěru. Soud se proto zabýval otázkou, zda žalobkyně s odbornou péčí posoudila schopnost žalované coby spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, či nikoliv. Po zvážení shora uvedeného skutkového závěru dospěl v projednávané věci k závěru, že tomu tak v daném případě nebylo. Žalobkyně sice učinila kroky k posouzení úvěruschopnosti žalované, nepostupovala však s odbornou péčí ve smyslu § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Již z předloženého výpisu z účtu totiž plyne, že úvěr neměl být žalované vůbec poskytnut, jelikož z něho plyne její negativní bilance, kdy její výdaje převyšují její příjmy a žalovaná vždy byla v záporných hodnotách. Z toho pak bylo zřejmé, že nebude schopna splácet svoje dluhy; tím spíše pokud je v tomto výpisu příjmová složka zdánlivě navyšována o čerpaný kontokorent, přičemž příjmy má žalovaná z dávek státní sociální podpory. To měla být pro žalobkyni indicie o tom, že žalovaný nemusí být schopen svůj dluh zaplatit. Další nezpochybnitelnou