5 C 251/2023-16 — Okresní soud Praha-západ

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky [částka] z titulu smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne [datum] s žalovaným. Svůj návrh odůvodnila tím, že na základě uvedené smlouvy poskytla žalovanému úvěr ve výši [částka], žalovaný tento nesplácel, a žalobkyně proto celý úvěr zesplatnila. Z důvodu prodlení žalovaného byla žalobkyně oprávněna požadovat zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky ve výši [částka] O části této smluvní pokuty již bylo zdejším soudem rozhodnuto v řízení vedeném pod sp. zn. 3 C 276/2020. Žalobkyně v tomto řízení požaduje doplacení zbylé části smluvní pokuty. 2. Vyjádření žalovaného k žalobě se soudu nepodařilo zjistit. Soud proto při rozhodování vycházel z tvrzení žalobkyně a z důkazů, které označila k prokázání svých tvrzení. Jelikož účastníci řízení souhlasili, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání, soud ústní jednání ve věci nenařídil, neboť má za to, že věc bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů (§ 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), § 101 odst. 4 o. s. ř.). 3. Soud v rámci dokazování zjistil následující skutkový stav. 4. Účastníci spolu uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši [částka] a žalovaný se zavázal tento splácet v 24 měsíčních splátkách po [částka]. Žalovaný se pro případ svého prodlení zavázal k zaplacení smluvní pokuty žalobkyni, a to jednak ve výši [částka] za každé jednotlivé prodlení s úhradou splátky, a dále ve výši 0,1 % denně z nové jistiny, která vznikne po zesplatnění celého úvěru z dosud nezaplacené jistiny úvěru a dosud nezaplacených úroků. Souhrn všech smluvních pokut nesměl dle smlouvy přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše úvěru (úvěrová smlouva). 5. Žalobkyně dne [datum] zesplatnila celý úvěr pro prodlení žalovaného se zaplacením splátky trvající alespoň 65 dnů. Jistina úvěru činila [částka], úroky [částka], smluvní pokuty [částka] (oznámení o zesplatnění). 6. Platebním rozkazem zdejšího soudu ze dne 10. 8. 2020, č. j. 3 C 276/2020 – 11, který nabyl právní moci a vykonatelnosti dne [datum], bylo žalovanému uloženo, aby žalobkyni zaplatil mimo jiného pohledávku ve výši [částka] a ve výši [částka] (uvedený platební rozkaz). 7. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení žalované částky předžalobní výzvou ze dne [datum] (předžalobní výzva). 8. Soud věc právně posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“). 9. Dle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 10. Dle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 11. Dle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. 12. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 13. Účastníci spolu uzavřeli úvěrovou smlouvu, na základě které žalobkyně žalovanému poskytla částku [částka], a žalovaný se zavázal tuto částku v pravidelných měsíčních splátkách splácet. Žalovaný však toto nečinil, pročež žalobkyně přistoupila k zesplatnění celého úvěru. Žalobkyně byla z důvodu prodlení žalovaného oprávněna požadovat jednak zaplacení smluvní pokuty za prodlení s jednotlivými splátkami, tedy v celkové výši [částka] (2 x [částka]), a dále smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky dlužné jistiny úvěru a jeho dlužných úroků. O těchto nárocích bylo již zdejším soudem pravomocně rozhodnuto, soud proto z tohoto rozhodnutí v tomto řízení vycházel, a považoval důvod vzniku uvedených smluvních pokut za prokázaný. V uvedeném rozhodnutí zdejšího soudu bylo rozhodnuto o povinnosti žalovaného zaplati žalobkyni první uvedenou smluvní pokutu a na základě druhé uvedené smluvní pokuty částku [částka]. Vzhledem k tomu, že nebylo prokázáno, že by ze strany žalovaného došlo k zaplacení dlužných částek, žalovaná je oprávněna požadovat zaplacení i zbývající části smluvní pokuty. Maximální výše smluvních pokut je však dle uzavřené úvěrové smlouvy, stejně jako dle § 122 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru omezena na částku [částka] (0,5 x [částka]). Žalobkyně je tak oprávněna ze smluvních pokut požadovat zaplacení pouze zbylé částky [částka] (45 000 – 998 – [částka]), když nehledě na uvedené omezení by byla oprávněna požadovat částku toto omezení překračující ([částka] x 0,1 % x [číslo] dnů). Tím, že žalovaný ani tuto částku nezaplatil žalobkyni v poskytnuté době splatnosti, tedy ve lhůtě 15 dnů od doručení předžalobní výzvy, ocitl se s její úhradou v prodlení, a je tedy povinen zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení, a to ve výši stanovené § 2 nařízení č. 351/2013 Sb. Z takto uvedených důvodů soud návrhu žalobkyně zcela vyhověl, když ho shledal odůvodněným. 14. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal žalobkyni jejich náhradu v plné výši, neboť měla ve věci plný úspěch. Náklady žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka] (§ 6 a příloha zákona č. 549/1991 Sb.), dále pak z odměny advokáta za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, návrh ve věci samé), každý ve výši [částka] (§ 11 odst. 1, § 7 a § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb.), náhrady hotových výdajů advokáta za 3 úkony právní služby, každý ve výši [částka] (§ 14b odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb.) a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z uvedených částek vyjma soudního poplatku (§ 137 odst. 3 o. s. ř.). 15. Pro účely stanovení náhrady nákladů se postupuje podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., jestliže bylo občanské soudní řízení, jehož předmětem je peněžité plnění nepřevyšující částku [částka] a v němž byla žalobci přiznána náhrada nákladů řízení, zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech. Soudu je z jeho činnosti známo, že žalobkyně uplatňuje své pohledávky ve skutkově a právně obdobných věcech opakovaně. Rovněž v předmětném řízení se jedná o takto vymezený typový obsah návrhu, jenž odůvodňuje postup podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb.