8 C 86/2023-64 — Okresní soud Praha-západ

1. Žalobce se domáhal po žalované zaplacení částky [částka] s příslušenstvím – úrokem z prodlení uvedeným ve výroku rozsudku, smluvní pokutou ve výši [částka] + [částka] a úrokem z úvěru ve výši 86,14 % p. a. z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Žalobu odůvodnil tím, že účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru a podle této smlouvy poskytl žalobce žalované finanční prostředky ve výši [částka]. Žalovaná se zavázala splácet úvěr 48 pravidelnými měsíčními splátkami ve výši [částka]. Žalovaná uhradila pouze dvě měsíční splátky, proto došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění úvěru. V důsledku prodlení žalované se splácením splátek [číslo] po dobu delší než 30 dnů je žalobce oprávněn požadovat smluvní pokutu ve výši 2 x [částka] a dále i v důsledku pozdní úhrady splátky [číslo] je žalobce oprávněn požadovat úhradu 4 x [částka] jako náhrady nákladů v souvislosti s prodlením žalované. V souvislosti se zesplatněním úvěru přirostly veškeré dosud nezaplacené úroky ke dni zesplatnění k jistině, proto je nově žalobce oprávněn požadovat na jistině [částka]. Mezi účastníky bylo dále sjednáno, že dojde-li k zesplatnění, je žalovaný povinen uhradit novou dlužnou jistinu v den zesplatnění, pokud tak neučiní, je žalobce oprávněn požadovat smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení. Ke dni podání žaloby tak žalobce požaduje úhradu další smluvní pokuty ve výši [částka]. 2. Stanovisko žalovaného k podané žalobě se soudu nepodařilo zjistit, neboť tento nereagoval na písemnou výzvu soudu a k jednání před zdejším soudem se nedostavil. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného za splnění podmínek stanovených v § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). 3. Provedeným dokazováním má soud za prokázaný následující skutkový stav: z návrhu na uzavření úvěrové smlouvy a oznámení o schválení úvěru vyplývá, že dne [datum] mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru na částku [částka], žalovaná se zavázala úvěr splácet 48 pravidelnými měsíčními splátkami po [částka], RPSN byla určena 129,76 %, zápůjční úroková míra 129,76 % p. a. Ve smlouvě byla sjednána smluvní pokuta [částka] za každou splátku, se kterou se ocitne žalovaná v prodlení delším než 30 dnů. Další smluvní pokuta byla sjednána pro případ, že žalovaná pro případ zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru. Pak smluvní pokuta činí 0,1 % z dlužné nové jistiny za každý den prodlení. Žalovaná je dle smlouvy povinna zaplatit žalobci poplatek [částka] za každou splátku, se kterou je v prodlení. Před uzavřením smlouvy žalobce zjišťoval schopnost žalované splácet úvěr, pátral i v nebankovním registru klientských informací. [příjmení] [částka] byla žalované vyplacena, což vyplývá z dokladu o vyplacení úvěru. Z karty klienta bylo zjištěno, že žalovaná zaplatila pouze 2 úvěrové splátky po sjednaném datu splatnosti. Dopisy ze dne [datum] a [datum] žalobce upozorňoval žalovanou na možnost zesplatnění úvěru, pokud s některou splátkou bude v prodlení 65 dnů, dále ji vyzýval k úhradě smluvní pokuty za prodlení s úhradou dvou splátek po dobu delší než 30 dnů. O zaplacení dlužné částky byla žalovaná upomínána předžalobní upomínkou z [datum]. Žalovaná prokázala výši měsíčního příjmu složenkami o výplatě invalidního důchodu ve výši [částka]. Podpisem žalované je opatřena listina Hodnocení klienta, kde je o žalované kromě výše příjmu shora uvedeno, že má výdaje [částka], z toho na bydlení [částka], žije sama a na dopravu, záliby a podobné nevynakládá žádné výdaje. Z výpisu z registru [příjmení] bylo zjištěno, že zde k listopadu 2019 nebyl žádný údaj o dlužných splátkách žalované či tzv. příznak. Podle úplného výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu je žalobce nebankovním poskytovatelem spotřebitelského úvěru a má povolení k poskytování spotřebitelského úvěru. 4. Soud věc s ohledem na období poskytnutí finančních prostředků (rok 2022) posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“), a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“). 5. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 6. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 7. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěru bez ohledu na své příjmy. 8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 9. Podle § 1970 o. z., může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat po dlužníku, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Výši úroku z prodlení pak upravuje § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 10. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 11. Soud vzal za prokázané, že žalobce přenechal žalované částku ve výši [částka], kterou zaslal na bankovní účet, který žalovaná označila. Smlouva, na základě které tak žalobce učinil, byla smlouvou o spotřebitelském úvěru, což žalobce ostatně nikterak nezpochybňoval. 12. Podle zjištěného skutkového stavu věci však žalobce v rozporu s § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí nezkoumal dostatečně úvěruschopnost žalované, jak bylo jeho povinností dle citovaného zákona. Žalobce se v otázce výdajů spoléhala pouze na informace sdělené žalovanou, které nikterak dále neprověřoval. Lze přitom odkázat například na rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], z něhož plyne, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr. Pouhé doplnění čísel do formuláře žádosti o úvěr nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Pokud se žalobce spokojil pouze s nedoloženými tvrzeními žalované o výdajích, pak svou zákonnou povinnost nesplnil. Obezřetnost přitom byla namístě zejména s ohledem na to, že výdaje byly tvrzeny ve výši životního minima + [částka] na bydlení se všemi energiemi, což vzhledem k věku a nemoci žalované působilo značně nevěrohodně. Údaj o tom, že žalovaná nevynakládala žádné finanční prostředky na dopravu ani žádné jiné obvyklé výdaje (na volnočasové aktivity, ošacení, komunikační prostředky) stanovené alespoň racionálním odhadem, který lze v rámci odborné péče rozumně očekávat, se rovněž jevil nevěrohodným. Výpisy z účtu, z nichž by mohly být určité výdaje (včetně plnění jiných dluhů) patrné, také nebyly požadovány. Taktéž údaj o výdajích na bydlení ve výši [částka] pokládal soud za nevěrohodný, když se jedná o částku povážlivě nízkou, která ani rámcově neodpovídá obvyklým výdajům na bydlení v České republice, a přesto nebyl nijak prověřován. Přitom právě obvyklé náklady na bydlení (zahrnující náklady na elektřinu, vodu, plyn a další poplatky, hrazené zpravidla formou inkasa) lze doložit poměrně snadno. Nesplnění povinnosti posoudit před poskytnutím úv